"Já bych tak potřebovala, aby den měl alespoň o pět hodin víc," povzdechne si s úsměvem Míša Valášková, kterou mnoho Ústečanů zná jako energickou ženu, která se ve městě podílí na nejrůznějších aktivitách.
"O dění v Ústí jsem se zajímala po střední škole, ale skutečně aktivní jsem začala být v okamžiku, kdy jsem jako novopečená matka začala chodit se svým dítětem na hřiště. Začala jsem si všímat, co všechno na nich je nebezpečné či odporné. Usilovala jsem především o opravy, po kterých by byla hřiště pro děti přívětivější," vzpomíná na své začátky před šesti lety, které napomohly ke vzniku spolku Promyky. Založila jej se třemi kamarádkami.
"Trápily nás podobné věci, rozhodly jsme se proto měnit veřejný prostor a život v něm společně. Několik let propojujeme sousedy, podporujeme lokální drobné podniky, charitativní sbírky, pořádáme sousedské festivaly, úklidy, dobrotrhy nebo divadelní den pro jakkoliv velké lidi," popisuje.
"Všechno, co dělám, mě baví. Jinak bych se tomu nevěnovala," ujišťuje. Pracuje například v Ústecké komunitní nadaci a v pacientské organizaci orientované na stomiky, tedy lidi s umělým vývodem. "Nyní se těším na opětovnou spolupráci s GUG.cz, které vzdělává Česko v digitálních technologiích. Uplynulý rok jsem ke všem radostem koučovala žáky a studenty v oblasti osvětových kampaní v projektu Charity České republiky, a to byla škola pro obě strany. Je skvělé, když můžete být součástí světa lidí o 25 let mladších," vyjmenovává své aktivity.
Věnuje se také iniciativě Ústečtí dobrodruzi, která sdružuje činorodé jednotlivce a skupiny aktivních přátel či spolků, které různě obohacují život v krajském městě. Někteří pečují o komunitní zahrady, opravují památky, vzdělávají seniory, jiní sportují s dětmi ve vyloučených lokalitách, sbírají odpadky v lesích, vedou čtenářské a výtvarné kroužky, dělají ekologickou osvětu nebo pořádají sousedský festival.
Se smíchem vypráví, jak vyrostla v prostředí různých kulturních akcí. "Mamka pracovala pro kulturní středisko města, takže jsem měla neomezenou příležitost být součástí zábavy 80. i 90. let. Zažila jsem krásná divadelní představení, ale i strašidelné klauny s hady, týrání zvířat v cirkusech, komunistické pop stars, které publikum při přídavku opouštělo, aby nečekalo frontu na kabát, až po rekordní počet kytar a ocasů mrtvých zvířat za kloboukem na Trampské portě. Prostě skvělá zkušenost, která mě zásadně ovlivnila."
I díky tomu zná v Ústí spoustu lidí a nedělá jí žádný problém dát se s kýmkoliv do řeči nebo seznamovat spolu lidi, kteří se vidí poprvé v životě. To se jí hodí právě v Ústeckých dobrodruzích. "S vděčností matky nápadu propojovat ty Ústečany, kteří nečekají, až udělá někdo změny za ně, neskrývám nadšení z množství zapojených obyvatel. Sousedů, kterým není jedno, co se kolem nich děje, přibývá," pochvaluje si.
Nebavilo by mě žít v dokonalém místě
I když Ústí nad Labem nemá nejlepší pověst, Míša za ním stojí a zůstává neochvějnou patriotkou. "Mně by nebavilo bydlet v dokonalém místě, kde mají všichni střižené trávníky podle pravítka a za každými vrátky zdraví stepfordská panička s vyběleným úsměvem. To, že nevyhráváme soutěže krásy ani vzdělanosti, nám dává příležitost to změnit a zároveň být silnějšími a odvážnějšími. Ne příliš ideální stav nám nabízí možnost naučit se mnoho užitečných věcí. Ústí prostě buď milujete, nebo se z něj odstěhujete," vysvětluje a naznačuje, že druhá možnost u ní nepřipadá v úvahu.
"A pak je tu třetí varianta, že ho nenávidíte, ale nemáte prostředky a odvahu hledat štěstí jinde nebo pro změnu cokoliv udělat. Jste pak vězněm ve vlastním vězení. Ústí je taková sociální laboratoř, ve které se dějí zvláštní pokusy na místních, ideální výzkumný prostor nejen pro sociology. Prostě žádná nudná idylka," shrnuje.
Skepse a pesimismus zkrátka nejsou její program. Když se naštve, je to například kvůli dění na radnici. Vždy se to ale snaží otočit v něco pozitivního. Jak sama říká, tento přístup k životu se jí v posledních letech mnohokrát osvědčil.
"Byla jsem v minulosti ten klasický český člověk, který nadává u piva či jinde. Ale řekla jsem si, že bych se z toho musela zbláznit, kdybych jen nadávala. Nakonec mi pomohlo zapojení se do kurzu organizace Spiralis, díky kterému jsem svůj přístup zcela změnila. Když jsem se dostala do dobrovolnické bubliny činorodých lidí, poznala jsem, jak obrovská síla je ve zdánlivě obyčejných lidech, kteří se místo nadávání snaží něco dělat," vysvětluje.
Promítá se to třeba i v tom, jaké příspěvky se jí teď objevují na Facebooku. "Všímám si, jak mi z něho v posledních letech ustupuje zlo, pruda a zoufání. Protože když se dostanete mezi typ lidí, kteří s odvahou a ochotou chtějí něco zajímavého dělat, odstěhujete se i informačně na úplně jinou planetu," říká. "A to bych přála každému. Být obklopen lidmi, kteří svůj domov mají rádi, i drobnou věc pro něj dělají a neutápějí se ve vodách, ve kterých nejde plavat, protože ty rukávky někdo špatně nafoukl," dodává.
