Když ve Valašské Polance nedaleko Vsetína slaví lidé dožínky, nejede vesnicí kolona kombajnů. Místo nich hospodář s tlupou malých dětí nasedne na vůz a zamíří na pole. Jako kdysi veze čeládce jídlo a pití, jede jim poděkovat.
"My Valaši, třeba jsme chudobní, přec jsme boží stvoření..." - kostel je plný a celá vesnice tu bez varhan zpívá píseň, kterou už jejich předci dobře znali. Zpívá se jen při mimořádných příležitostech a k těm poděkování za úrodu patří.
