Praha - "Obvyklý je podmíněný trest maximálně do jednoho roku a k tomu peněžitý trest v řádu desítek tisíc korun," říká o trestech za takzvané sdílení softwaru v druhé části rozhovoru advokát Vojtěch Chloupek, který se specializuje mimo jiné na počítačové pirátství.
První část rozhovoru, která se týká zejména počítačového pirátství ve světě, najdete ZDE. Ve druhé části rozhovoru Vojtěch Chloupek odpovídá především na otázky, které se týkají právě sdílení, tedy stahování počítačových programů, hudby a filmů a jejich nabízení ke stažení ostatním uživatelům internetu.
Kdo v Česku většinou podává trestní oznámení kvůli podezření z počítačového pirátství, například pokud má podezření na takzvané sdílení softwaru?
Přesná statistika pravděpodobně neexistuje. Ale nejspíš přijde velké množství trestních oznámení od organizací, které se zabývají bojem proti pirátství, což bude jednak Business Software Alliance a také Česká protipirátská unie. Ti jsou aktivní a sami vyhledávají ta závažnější porušování autorského práva. Pokud se jedná o užívání nelegálního softwaru firmami, není neobvyklé, že trestní oznámení podá konkurence nebo zhrzený zaměstnanec. Pokud vím, policie sama z vlastního podnětu moc nejedná, protože obdržených trestných oznámení je relativně velké množství a na aktivní vyhledávání dalších případů nemá kapacity.
Přibývá v Česku případů nelegálního sdílení, které se dostávají před soud?
To nejsem schopný přesně říct. Pokud se podíváme na statistiky týkající se porušování autorského práva za poslední tři roky, máme každý rok zhruba kolem 250 případů, které se dostanou k soudu. Bohužel však není zřejmé, kolik z těchto případů se týká nelegálního sdílení na internetu a kolik tvoří jiné formy porušování autorského práva. Dá se však myslím předpokládat, že počet těchto případů bude přibývat.
Co tedy vlastně je v případě sdílení souborů porušení autorského práva a co je v souladu se zákonem?
Je třeba odlišit nekomerční užití autorského díla pro osobní potřebu fyzické osoby, které je v pořádku. Jedná se o takzvané volné užití autorského díla. Takže například stáhnutí hudby nebo filmů pro osobní potřebu může být teoreticky zcela v pořádku. U počítačových programů to však neplatí. Stahování počítačových programů, a to včetně počítačových her, není oprávněné, i když může být jen pro osobní potřebu. Problém ale je, že většina technologií umožňujících sdílení souborů nedovoluje soubor pouze stahovat, aniž by zároveň nebyl nabízen ostatním uživatelům ke stažení. A to už v pořádku není, to je porušování autorského práva.
Když policie zaklepe na dveře člověka, který je podezřelý ze sdílení, jaká má práva? Může policie požádat o vydání počítače?
Pokud by policie chtěla provést domovní prohlídku v bytě podezřelého, bude k tomu potřebovat příkaz k domovní prohlídce vydaný soudem. V této souvislosti musím poznamenat, že čeští soudci v případech počítačového pirátství nevydávají příkaz k domovní prohlídce příliš často, protože jde o opravdu závažný zásah do základních lidských práv. Soudy totiž mohou vydat příkaz k domovní prohlídce pouze pokud je důvodné podezření, že v bytě je věc či osoba důležitá pro trestní řízení. V případě sdílení souborů na internetu má policie často problém soud přesvědčit, že důvodné podezření skutečně existuje.
V momentě, kdy se policie oprávněně dostane přes dveře podezřelého, uplatní se obecné pravidlo, podle kterého pokud má někdo u sebe věc důležitou pro trestní řízení - v těchto případech třeba počítač - musí takovou věc na vyzvání vydat. Když věc - tedy počítač - vydat odmítne, státní zástupce může rozhodnout, že mu bude odňat, v případě nutnosti i násilím.
Může policie kontaktovat poskytovatele internetového připojení s požadavkem o poskytnutí informací o sdílení souborů?
Podle trestního řádu může v trestním řízení policie požádat poskytovatele telekomunikačních služeb o údaje týkající se telekomunikačního provozu, i kdyby byly za normálních okolností předmětem telekomunikačního tajemství. Poskytovatel může takové údaje předat buď dobrovolně, anebo tak musí učinit na základě písemného příkazu soudu. Slyšel jsem, že v některých případech mohou být náklady poskytovatele na shromáždění požadovaných údajů tak vysoké, že dramaticky převýší škodu vzniklou porušováním autorského práva. V takovém případě pak policie prý od svého požadavku obvykle ustoupí. Sám jsem se však s takovým postupem v praxi nesetkal.
Obecně řečeno, jednodušší je získat informace o přenosu dat v případě sítí typu Direct Connect a podobných. Právě sdílení souborů pomocí Direct Connect se už v Čechách několikrát dostalo před soud. U torrentů je to pro policii podstatně komplikovanější v tom, že vlastně dochází ke sdílení malých částí příslušného souboru mezi vysokým počtem uživatelů a údaje o přenosu dat nejsou proto příliš průkazné.
Jaký trest může podle aktuální české legislativy dostat člověk, který si řekněme jednou do týdne stáhne a tím i nabízí ke sdílení jeden film, a řekněme 10 hudebních alb?
To vůbec není možné takhle kvantifikovat. Nejde říct: pět písniček je v pohodě, a pět alb už je špatně. Podle trestního zákona může být za porušení autorského práva udělen trest odnětí svobody až na dva roky, ve výjimečných případech až na pět let. Dále je možné uložit peněžitý trest nebo propadnutí věci - tedy většinou počítače. Záleží ale na mnoha okolnostech, zejména na intenzitě a závažnosti porušování autorského práva.
Vedle toho je také třeba vzít v úvahu případnou občanskoprávní odpovědnost, zejména povinnost uhradit držiteli autorských práv náhradu škody. Přitom otázka výpočtu škody není vůbec jednoduchá. Například u filmů může majitel práv říct: film byl stažen stotisíckrát, což znamená, že 100 tisíc lidí by na to šlo do kina, při průměrné ceně vstupenky sto korun to celkem dělá deset milionů. Po rozdělení výnosů s kinem bych měl dostat řekněme 50 procent, takže chci pět milionů. Teď je otázka, jestli je to skutečně škoda, která by majiteli práv vznikla. Já si třeba nemyslím, že když si 100 tisíc lidí stáhne film, že těch samých 100 tisíc lidí by na to šlo do kina. Každý má zkrátka jinou představu, jak výši škody vypočítat. Bývají to docela komplikované záležitosti.
Neplatí tedy, že čím více filmů počítačový pirát sdílí, tím vyšší mu hrozí trest?
Do jisté míry ano, ale je potřeba posuzovat i co se stahuje. U filmů je třeba největší problém, pokud uniknou před premiérou. Tam jsou škody skutečně obrovské. Každému je asi jasné, že sdílení nového Harryho Pottera ještě před premiérou je něco jiného než občasné stažení, tedy sdílení, nějakého starého filmu pro fajnšmekry. Zkrátka sdílení jednoho filmu může způsobit obrovskou škodu, zatímco jiných sto filmů škodu relativně malou.
Dochází v Česku za počítačové pirátství k udělení třeba i nepodmíněného trestu?
Popravdě řečeno mi není známo, že by u nás byl nepodmíněný trest za počítačové pirátství kdy udělen. Obvyklý je podmíněný trest maximálně do jednoho roku a k tomu peněžitý trest v řádu desítek tisíc korun. Když si vezmeme statistiku porušování autorského práva v roce 2008, trestní soudy řešily něco přes 250 případů, přičemž v 82 případech byl trest podmíněný a pouze ve dvou případech nepodmíněný. Jak jsem již však řekl dříve, ze statistik není poznat, o jaký typ porušení autorského práva přesně šlo.
