Foto: Šlechtična, Hurvínek, Karkulka. Historie vlaků je pohádka pro dospělé

1/25 Přehled fotografií
Kafemlejnek. Parní lokomotiva řady 310. Mlýnek na kávu připomíná svým vzhledem (malá hranatá, komín jako klika), ale také vydávaným hlukem a kolébavým pohybem při jízdě. Vyráběna v letech 1878-1913.
Velký Bejček. Místo starších málo výkonných strojů (například řady 310) přišly do provozu silnější lokomotivy. Od síly a výkonu přezdívka Bejček. Když přišly ještě výkonnější stroje, ty původní dostaly název Malý Bejček a ty výkonnější Velký Bejček (na snímku).
Tato tendrová parní lokomotiva dojížděla na trati vedoucí Skalicí nad Svitavou. Odtud přezdívka "Skaličák".
Ušatá. Též Bulík. Lokomotiva typická velkými usměrňovacími kouřovými plechy připomínajícím uši.
Rosnička, řada 464.2. Milovníci starých parních lokomotiv o ní mluví jako o "zelené krasavici". Podle nátěru se označení "Rosnička" používá i pro motorovou lokomotivu 710.
Papoušek. Řada 477.0. Parní lokomotiva s křiklavě modrou barvou. Prostě papoušek.
Pětikolák. Řada 524.1 Lokomotiva s pěti páry koleček, podle sériového čísla známá i jako "pětsetčtyřiadvacítka". Pod tímto názvem vystupovala například v legendárních Pohádkách o mašinkách od Pavla Naumana. ("Milá pěštsetčtyřiadvacítko, nevím, nevím, jak my brambory všecky vykopeme, a naložíme-li je a odvezeme dřív, než přijde zima." A mašinka řekla: " Já také nevím, jak to uděláme, a vůbec se mi to nelíbí. Jen abych vystačila s uhlím.)
Čtyřkolák. Parní lokomotiva se čtyřmi páry koleček. Řada 434.1.
Šlechtična. Velké silné parní lokomotivy, přes svou robustnost vypadají elegantně vznešeně, odtud přezdívka. Řada 475.1. Někdy se jí proto také říká "Pětasedma".
Všudybylka (354). Jméno si získala podle velkého rozšíření těchto lokomotiv. Podle Muzea českých drah v Lužné u Rakovníka patřily k nejzdařilejším lokomotivám u ČSD. "Nevykazovaly téměř žádné poruchy, byly spolehlivé, rychlé a úsporné."
Albatros. Parní lokomotiva řady 498. Přezdívá se jí podle ptáka albatrose kvůli bílému orámování, rychlosti a "plavnosti" pohybu. Stejnou přezdívku má i elektrická lokomotiva třídy 180.
Kremák. Lokomotiva řady 534.0 určená pro těžké nákladní vlaky. Přezdívku dostala podle velkého topeniště. Spotřeba paliva byla u tohoto modelu opravdu vysoká.
Štokr, řada 556. "Nejmodernější československé parní lokomotivy pro těžké nákladní vlaky. S těmito lokomotivami končí výroba parních lokomotiv a později i parní provoz u nás. (...) Lokomotivy byly vybaveny mechanickým přikladačem paliva odvozených od francouzského typu ,,Standard Stocker" a od něho dostaly i přezdívku Štokr," dočteme se na stránkách Muzea Českých drah.
Adamovka. Elektrické lokomotivy řady E 423.0, které byly vyráběny pro Československé státní dráhy v Akciové společnosti pro stavbu strojů a mostů v Adamově v letech 1927 - 1928.
Slovenská strela. Označení "střela" si tato motorová lokomotiva zaslouží zcela po právu. Na svou tehdejší dobu (jezdila od roku 1936) byla opravdovým zjevením. Jezdila rychlostí 130 km/h, uměla vyvinout rychlost i o téměř 20 km/h vyšší.
Věžák. V 30. letech 20. století se při motorizaci osobní železniční dopravy objevila konstrukce osobního motorového vozu, u něhož byla umístěna nízká kabina pro strojvedoucího uprostřed vozu na střeše. Pro podobnost kabiny s věží vzniklo pojmenování "Věžák". Jinak též motorový vůz řady M 120.4.
Hurvínek, motorák M 131.1. Roztomilý název dostal podle známé loutky kvůli reflektorům připomínajícím jeho oči a částečně i kvůli dřevěným lavicím ve vagónu.
Kraksna. Toto ne zrovna lichotivé přízvisko si vysloužil podle tvaru motorový vůz M 831. Ani další přízviska nebyla zrovna lichotivá: Kredenc (tvar), Dunihlav (zvuk). Vyráběl se mezi lety 1949-1960, jezdil až do prosince 2010.
Bobina. Lokomotiva řady 140. Vyráběly ji v 50. letech tehdejší závody V. I. Lenina, tedy Škoda Plzeň. Byla to první československá poválečná elektrická lokomotiva. Svou přezdívku má podle mezinárodního označení podvozku typu Bo'Bo'.
Pomeranč. Kultovní dieselová lokomotiva mezi milovníky železniční historie. Lokomotiva řady 775 s typickým oranžovým nátěrem. Vyráběla se v letech 1961-64, pak musel austoupit sovětským mašinám, tzv. Sergejům.
Sergej. Lokomotiva řady 781 ze SSSR, proto přezdívaná Sergej. Byl slyšet několik kilometrů daleko a obrušoval kolejnice, neboť měl tři nápravy.
Karkulka. Posunovací motorová lokomotiva řady 725, nazvaná podle svbé červené barvy. Vyráběla se od roku 1959, nejprve v pražském ČKD, později v Martině, a to až do roku 1964. Z provozu byla vyřazena roku 2000.
Singrovka. Motorový vůz řady 820 připomínal svým zvukem při jízdě šicí stroj, odtud jeho přezdívka. Vagonka Tatra Studénka ho vyráběla v letech 1959-1964. V poravidelném provozu byl až do roku 2002, ale občas se objevil i poté jako náhrada, v případě závady na novějších motorácích.
Krokodýl. Motorák ho má připomínat svým tvarem. Motorové vozy řady 850 a 851 byly vyráběny v 60. letech 20. století ve Vagónce Tatra Studénka. Donedávna šlo o nejstarší vlakový typ, který jezdil v pravidleném provozu Českých drah. Nyní ho lze potkat již jen výjimečně jako "záskok".