Güttler: Ke spornému odstavci ústavy je dvojí výklad

Petr Holub
18. 7. 2013 10:30
Zdá se, že mnoho politických obchodů nejde stíhat, říká v rozhovoru ústavní soudce
Vojen Güttler, soudce Ústavního soudu
Vojen Güttler, soudce Ústavního soudu | Foto: Ondřej Besperát

Brno - Rozhodnutí Nejvyššího soudu o propuštění tří bývalých poslanců ODS upozornilo, že v Česku existují dva opačné výklady druhého odstavce 17. článku ústavy.

Připomněl to v rozhovoru pro Aktuálně.cz nejzkušenější soudce Ústavního soudu Vojen Güttler.

Sporný odstavec zní "Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem." Podle jednoho z možných výkladů zrušil Nejvyšší soud stíhání Ivana Fuksy, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře.

Güttler v rozhovoru pro Aktuálně.cz upozornil, že Ústavní soud rozhodovat nebude, a že tedy může říct pouze svůj vlastní názor: "Musím předeslat, že jsem rozhodnutí Nejvyššího soudu nečetl. V této souvislosti je namístě uvést, že za dané situace není Ústavnímu soudu dána možnost, aby rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušil. Důvodem je fakt, že ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci může podat za jistých podmínek pouze fyzická nebo právnická osoba. Státní zástupce rovná se stát a stát nemá lidská práva. Čili státní zástupce, který dozoruje tuto věc, nemůže právně relevantně podat ústavní stížnost," připomíná soudce.

Aktuálně.cz: Z verdiktu Nejvyššího soudu vyplývá, že poslanci, kteří vyměnili své posty za funkce ve státních firmách, byli chráněni imunitou. Do jaké míry je takové rozhodnutí ústavou opravdu podloženo?

Z informací, které mám z rozhlasu, tisku a televize, vyplývá, že existuje dvojí výklad ve vztahu k druhému odstavci článku 27 ústavy. Jednak výklad Nejvyššího soudu, který relativně širokým způsobem interpretuje tu část normy, podle níž nelze poslance trestně stíhat za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně. Velmi zjednodušeně řečeno to může vzbudit dojem, že mnoho, velmi mnoho politických obchodů trestně stíhat nelze. Ovšem neznám podrobnosti, nevím, kde a jak měl být učiněn příslušný projev uvedených poslanců, kteří byli potom, už nejsouce poslanci, trestně stíháni.

Existuje ovšem také u řady právníků výklad užší. Například mohu uvést velmi známého docenta Kyselu z Právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Velmi zjednodušeně řečeno, ten omezený výklad druhého odstavce článku 27 ústavy se dá použít jen na projevy verbální, které byly učiněny buď v plénu, anebo ve výboru Poslanecké sněmovny. Jinými slovy, on a řada jeho kolegů preferují výklad takzvaně teleologický, tedy výklad daný účelem normy. Tady je to i otázka výkladu historického. V době, kdy vznikly moderní parlamenty, bylo třeba chránit parlament a jeho členy proti králi a později proti exekutivě vůbec. Čili šlo o to, aby nebyl postižen člen parlamentu za to, že kritizuje krále nebo vládu. Jak říká Kysela a další, výklad Nejvyššího soudu jde daleko nad tento rámec.

Bárta a Škárka nejsou precedens

A.cz: Jak mohly vzniknout dva tak různé výklady? Mohou mít oba výklady různé historické kořeny? Například vedle tradičního pojetí imunity jako ochrany poslanců před králem existuje v tradici první republiky tzv. funkční či úřední imunita, která chrání například poslance za všechny aktivity, které souvisejí s jeho funkcí.

To bych nepřeceňoval. Ale pokud se ptáte na to, jak je možné, že tady existuje dvojí, v mnohém opačný výklad, na to lze odpovědět. Jde o právo a právo není disciplína exaktní ani empirická. Je to disciplína společenská a až na některé výjimky, ne vždy, ale mnohdy, může být výklad různý. V našem případě je to dáno zejména tím, že pokud jde o výklad druhého odstavce článku 27 ústavy, nemáme v nové době žádný precedens. Sice, pokud se nemýlím, ale nejsem si jist, Nejvyšší soud hovoří o jistém precedentu, to byla věc pana Bárty a Škárky, ale osobně se nedomnívám, že by případ Bárta a Škárka mohl sloužit jako seriózní precedens jako případ náš.

Osobně jsem bohužel v takové situaci, že jsem stále ještě ve funkci soudce Ústavního soudu, a proto nemohu v tomto rozhovoru ani jinak podepřít ať už výklad Nejvyššího soudu, nebo jeho oponentů. Zcela zákonitě bych tím dával určitou munici zastáncům soudců Nejvyššího soudu, nebo jejich odpůrcům. A to udělat nemohu a ani nechci.

A.cz: Kolem verdiktu Nejvyššího soudu existuje několik nejasností. Jedna z nich se týká skutečnosti, že se údajných politických obchodů se třemi poslanci ODS účastnili poslanci a lidé, kteří nejsou poslanci. Jak se dá v právním státě vysvětlit, že jeden z nich bude souzen a že druhý je z viny vyvázán?

Za podmínek, které stanoví ústava, je poslanec chráněn. Druhá osoba, která není poslancem, senátorem nebo soudcem Ústavního osudu, chráněna není. Pokud se namítá, že to je nerovné, tak samozřejmě to je nerovné. Tady převažuje princip ochrany zastupitelského sboru a jeho člena.

Ve sněmovně a před sněmovnou

A.cz: Nejasná je i otázka o podmínkách, kdy je poslanec chráněn za své projevy imunitou. Při výrocích, které se týkají obchodu s funkcemi, to platí pouze v případě, když jsou vysloveny ve sněmovně, anebo i pro ty, které se vysloví například na chodníku před sněmovnou?

Jestliže vycházím z gramatického výkladu ústavy, kde se říká, že za projevy učiněné ve sněmovně nebo v Senátu nemůžeme postihnout poslance nebo senátora, pak by to opravdu mělo být učiněno v Poslanecké sněmovně nebo v jejích orgánech, tedy ne třeba na chodníku. Dokonce docent Kysela, o kterém jsme před chvílí hovořili, jde ještě dál a uvádí, že by mělo jít o projevy na řečništi v plénu nebo ve výboru. Nikoliv o případ, kdy si poslanci něco špitají na obědě v areálu Poslanecké sněmovny.

Jak už jsem uvedl, problém je ten, že je to v podstatě novinka v naší právní praxi. Nemáme, když abstrahuji od kauzy Bárta-Škárka, žádný precedens čili musíme prostě a dobře počítat s tím, že mezi právníky, ani mezi právníky ústavními, nebudou na tuto otázku stejné názory. Příliš to rozšiřovat, to by asi dobré nebylo, ale tím nechci říci, že bych chtěl se zřetelem k této myšlence kritizovat rozhodnutí Nejvyššího soudu. Už proto ne, že ho nemám zatím k dispozici.

A.cz: Nedal by se použít precedens z jiné země?

To je problém. Touto otázkou jsem se nezabýval, ani jsem to činit nemusel. Pokud bych dostal konkrétní kauzu na stůl, tak si udělám takzvanou komparatistiku. Nechal bych si ověřit právní úpravu a právní praxi v jiných srovnatelných zemích, která legislativa a judikatura by pro nás mohly být relevantní. V této chvíli tuto informaci nemám.

A.cz: Jak postupovat, když se názory právníků na tak významný verdikt liší? Může svým výkladem přispět Ústavní soud?

Ústavní soud České republiky na rozdíl od Federálního ústavního soudu a na rozdíl například od Ústavního soudu Slovenské republiky nemá výklad ústavy zakotven v ústavě jako samostatnou kompetenci. Samozřejmě že ústavu vykládá dnes a denně, ale není to samostatná kompetence. Dělá to v souvislosti s tím, že přezkoumává ústavnost zákonů nebo podzákonných norem, anebo když se zabývá konkrétními ústavními stížnostmi, kdy je jeho úkolem chránit základní práva nebo svobody. Čili tady vzniká otázka, jak by se spor o výklad ústavy právně relevantním způsobem k Ústavnímu soudu dostal.

Šlo by to v opačném gardu. Jestliže by například Nejvyšší soud rozhodl, že pánové XY nejsou kryti poslaneckou imunitou, pak by to byl gard opačný, kdy by poslanec nebo senátor, případně bývalý poslanec nebo bývalý senátor, mohli zřejmě proti takovému rozhodnutí podat ústavní stížnost a v rámci jejího vyřizování by Ústavní osud mohl a měl vyslovit, jaký je jeho výklad druhého odstavce článku 27 ústavy.

Po změně ústavy bych nevolal

A.cz: Neexistuje ve sporu dvou výkladů ústavy jiné řešení? Neexistuje jiná možnost než upřesnění ústavy, která umožňuje tak rozdílné interpretace jednoho svého článku?

Na první pohled zatím nevidím jiný způsob. Volání po změně ústavy můžeme ovšem zaznamenat poměrně často. Jakmile je někde problém, tak se volá po změně ústavy či zákona. Tady je třeba být velmi opatrný a uvážlivý. Ústava je základní norma, která má svoji obecnost, jakákoli kazuistika, tedy podobnosti, které se týkají toho možného případu, je velice nebezpečná. Tedy zatím bych pro to nevolal.

A.cz: Udělal vrchní státní zástupce Ivo Ištvan chybu, anebo vůbec neměl možnost vyhnout se zásahu Nejvyššího soudu?

Na tuto otázku opravdu nejsem oprávněn odpovědět. To už jsou velké nuance. Možná kdybyste se zeptal příslušného státního zástupce, že by vám k tomu něco řekl. Ale zatím je to ve fázi natolik syrové, že se domnívám, že nikdo nebude ochoten nebo schopen odpovědět. Navíc pokud jde o státního zástupce Ištvana nebo dozorujícího státního zástupce, také oni si musí rozhodnutí Nejvyššího soudu pozorně prostudovat a zvážit, jaký vůbec mají prostor v této fázi. Jako soudce Ústavního soudu bych se na to vůbec neodvažoval odpovědět.

 

Právě se děje

Další zprávy