Foto z Ostravy: Tak bydlí ti sociálně nejslabší z nás

1/39 Přehled fotografií
Z iniciativy Kumara Vishwanathana ve spolupráci státu, města, nadací i neziskových nestátních organizací se postavilo třicet domků za pětašedesát milionů korun.
Vedle sebe tu žijí rodiny romské i české. Za jedenáct let odešlo osm rodin, hlavně kvůli neschopnosti platit za služby.
 Idylka. Kdo nemusí, stěhovat se odtud nechce. O bydlení je velký zájem. Vesničku provozuje charita Ostravsko-Opavské diecéze.
 I Ludvík Novák si tu bydlení pochvaluje. Po roce se vrátil z Anglie a nastěhoval se k neteři.
 Paní Renata Gažiová tu žije od počátku s dvěma syny, kromě nekvalitní práce řemeslníků si bydlení pochvaluje.
 Součástí vesničky je dům s celou řadou sociálních služeb od poradny po klub pro děti.
 Pracovnice sociálních služeb si myslí, že bez jejich soustavné péče by vesnička fungovat nemohla. Fotografování uvnitř nemají kompetenci mi dovolit.
 Na Vesničce soužití, kde jsme pracovali ještě dva roky od dokončení, jsme se hodně naučili, říká Vishwanathan. Ale cesty k bydlení pro sociálně nejslabší vedou jinudy.
 Ostrava Radvanice, sociálně vyloučená lokalita.
 Bydlení v obecních domech tu je obtížné.
 Takhle se tu rozvíjí tvůrčí potenciál dětí.
 Potřebujete bahýnko, klacík a list.
 Občanské sdružení Centrom tu poskytuje sociální služby.
 Děti se nemusí válet v bahně.
 I když na některé aktivity je tu těsno.
 O kousek dál se v domech RPG pilně pracuje.
 Ivana Nesétová, ředitelka občanského sdružení Centrom, tu realizuje projekt třístupňového bydlení.
 Pronajme si byty od soukromé společnosti, společně je opraví a dál je pronajímá. Kdo plní podmínky, postoupí do prvního stupně a dostane smlouvu na dobu neurčitou, kdo n
 Zájem převyšuje nabídku.
 Nájem si je možné odpracovat.
 Jinak nájmy jsou tu stejné jako v okolí.
 Podnájemník může využít sociální služby Centromu, nebo taky nemusí.
 "Jeďte se podívat na Liščinu, tam se už nájemníci o své potřeby starají sami."
 Před několika lety to byly vybydlené baráky, kde se kradlo, vařil Pervitin a děti fetovaly.
 Vlastník domů, RPG, nechtěl do oprav domů investovat, ani místní obyvatelé nevěřili, že to má smysl.
 Hned první noc někdo ukradl kovové podpěry od houpačky. Kluci je prodali za dvacet korun do sběru. Přiznali se a sami novou konstrukci pomáhali stavět.
 "Drogy? Ti, co to prodávali, sedí v base." S pomocí místních matek se je policii podařilo usvědčit v rekordně krátké době.
 Vlastník opravil sítě a domy mají nová okna a fasády.
 "Jak je možné, že tady ty lavice vydržely? Tady ste na Liščině pane! Tady se nekrade. Ty, co tu dělali bordel, šli pryč."
 Ti, co neplatili, museli odejít.
 Bez obnovení sebeúcty Romů se integrace nepovede. "Romové potřebují něco podobného jako Národní obrození Čechů v devatenáctém století," říká Vishwanathan.
 Jako překvapivě pozitivní příklad uvádí obranu domovů v Přednádražní ulici.
 Město tady zcela selhalo, odmítlo opravit kanalizaci a zavřelo vodu, odpojilo elektřinu i plyn.
 Lidé se domáhali svých práv.
 Stejně jako bychom se chovali my, kdyby nám přestala odtékat v ulici kanalizace a netekla voda.
 Nakonec museli odejít, i když tu byli doma.
 Sociálního vizionáře Kumara Vishwanathana však sen o sociálním bydlení v Přednádražní neopustil.
 Shání investora a s použitím nejmodernějších technologií na úsporu energií tu chce vybudovat bydlení pro ty nejchudší.
 Také Vzájemnému soužití neobnovila městská část nájemní smlouvu v kancelářích a po více jak deseti letech se museli přestěhovat k soukromníkovi.