reklama
Karel Čapek: Matka, závěrečná část rukopisu. "Koncem třicátých let se Čapek opakovaně a hlasitě vyslovil proti hrozbě fašismu v Československu a v Evropě jako celku. Napsal nespočet článků varujících před vážným nebezpečím, které nacistické Německo představovalo pro mír v Evropě, a poskytoval útočiště a pomoc v nouzi uprchlíkům a exulantům z Třetí říše. Jeho nejvýznamnější literární díla z tohoto období jsou pak nepříliš složitě maskovaným odsouzením nacistického režimu. Když se však proti fašismu vymezoval s takovou vehemencí, musel se vyrovnávat s jedním dilematem, které nebylo snadné rozetnout. Mohl v případě nutnosti obhajovat násilnou obranu proti němu? Pozvednout zbraň proti svým nepřátelům neznamenalo jen připustit zavrženíhodné selhání komunikace, ale také tvrdit, že za některé hodnoty stojí za to zemřít a zabíjet. Podrobně toto dilema zkoumá Čapkova hra Matka z roku 1938. Čapek, zapřisáhlý pacifista už od doby první světové války, v ní přesto dospěl k jednoznačnému závěru: v některých případech je násilí nejen oprávněné, ale i nutné. Těm, kdo se rozhodli pro násilí, je třeba se postavit stejným způsobem. Čapek pozorně sledoval činy a rétoriku nacistického režimu a dospěl k závěru, že v Evropě v roce 1938 je třeba zaujmout právě tento postoj. V Matce neochotně, ale rozhodně schválil použití síly s cílem čelit hrozbě nacistické agrese a bránit československý stát. Čapkův relativismus nebyl dohodou o společné sebevraždě," napsal americký literární historik Thomas Ort. | Foto: Reprofoto z výstavy Městské části Praha 10 „Karel Čapek 130“ (kurátorka Kristina Váňová) / Památník Karla Čapka / Archiv hl. m. Prahy – Sbírka dokumentů Prahy 10 / Památník národního písemnictví