reklama
Adolf Hoffmeister: Zahrádka bratří Čapků, karikatura, dvacátá léta 20. století. "Kdyby to bylo něco platno, padl by zahradník denně na kolena a modlil by se asi takto: 'Pane Bože, udělej to nějak tak, aby každý den pršelo asi tak od půlnoci do tří ráno, ale víš, tak pomalu a teple, aby to mohlo vsáknout; ale aby při tom nepršelo na smolničku, tařici, devaterník, levanduli a ty ostatní, které jsou Ti v Tvé nekonečné moudrosti známy jako byliny suchomilné – kdybys chtěl, napíši Ti je na list papíru. A slunce aby svítilo po celý den, ale ne všude (například ne na tavolníky, aniž na hořec, bohyšku a rododendron) a ne tuze moc, aby bylo hodně rosy a málo větru, dost žížal, žádné mšice a slimáci, žádné padlí, a aby jednou za týden pršela zředěná močůvka a holubí trus, amen.' Neboť vězte, že tak tomu bylo v zahradě ráje, jinak by to tam tak nerostlo, co vás nemá…," vtipkuje Karel Čapek. | Foto: Reprofoto z výstavy Městské části Praha 10 „Karel Čapek 130“ (kurátorka Kristina Váňová) / Památník Karla Čapka / Archiv hl. m. Prahy – Sbírka dokumentů Prahy 10 / Památník národního písemnictví