Čeští pracovníci ve společnosti s belgickými kamarády v Trondheimu.
Odloučeni od domova a v područí okupantů posláni do neznámé země s tvrdými klimatickými podmínkami, čeští dělníci přirozeně hledali bezpečí ve vzájemném semknutí. Nejužší vztahy a kamarádství udržovali především sami mezi sebou. Na pracovišti i ve volném čase se ovšem setkávali s německými nadřízenými, dělníky jiných národností, válečnými zajatci, a ve volném čase i s místními obyvateli. Většina Čechů pracovala v Norsku v nejnižších pozicích pomocných dělníků. V rámci Organizace Todt se stali pouhými odosobněnými čísly. Němce považovali především za nepřátele, jejichž autorita byla založena na síle a moci. V malých firmách se však vztahy s německými mistry a nadřízenými často personifikovaly a lze vysledovat i jistý vzájemný respekt a vůli ke spolupráci. S dělníky jiných národností Čechy spojovala především solidarita ve společném osudu, rozvoji užších vztahů ale bránily jazyková bariéra a omezené možnosti vzájemného styku. | Foto: Pozůstalost po Antonínu Holubovi, Luka nad Jihlavou, Archiv rodiny / Vojtěch Vlk / Vendula V. Hingarová, Zdenko Maršálek / Projekt Česko-norská memorabilia za podpory Fondů EHP / Univerzita Karlova, Filozofická fakulta