Sám autor výstavy se prezentuje jako nebinární muž. V průběhu studia na berlínské univerzitě se proto rozhodl zabývat problematikou genderu. "Dostal jsem možnost pracovat na projektu, který se zabývá genderovou problematikou. Překvapilo mě, kolik lidí se chtělo zapojit," říká autor výstavy Parker Hirschmueller.
"Všiml jsem si, že je o nebinárních lidech málo dostupných informací. Proto se snažím i ve své bakalářské práci prozkoumat to, jak nebinární či trans lidé například používají tetování a piercingy jako vyjadřování svého já," dodává Hirschmueller.
Podle fotografa je největší mystifikací o nebinárních lidech jejich množství ve společnosti. V lidech je totiž podle něj zaryto, že každý může mít pouze jednu "nálepku". Pravdou však je, že se můžete identifikovat jako žena a zároveň nebinární nebo jako trans muž a také nebinární.
"Člověk může mít několik genderových identit, protože mnoho z nich se překrývá. Je to podobné jako popisování své národnosti. Já jsem například Brit i Němec. Neexistuje jen jeden způsob, jak být gay, trans nebo nebinární," tvrdí Hirschmueller.
V letošním programu Prague Pridu se organizátoři snaží být více inkluzivní. "Zařadili jsme proto do festivalu i akce pro pansexuály (nerozlišují pohlaví a jsou schopni navázat vztah úplně se všemi, pozn. red.), bisexuály, asexuály a nebinární lidi, aby každý mohl najít svoji komunitu," uvádí kurátorka výstavy Ella Einhornová.
O nebinární identifikaci se v Česku zatím moc nemluví, a proto organizátoři považují za důležité ukázat především mladým lidem, že v rámci genderu neexistují jenom dva směry, tedy muž a žena. Hranice nebinarity je ale těžké určit. Sami členové LGBT+ komunity si tímto označováním nejsou jistí. Vzhledem k tomu, že člověk může být nebinární žena, nebinární muž nebo prostě jen nebinární, je v označování zmatek. "Každý sám nejlíp ví, jak se cítí," dodává Einhornová.
