23 příběhů: Dožili se sta let, jak to dokázali?

1/23 Přehled fotografií
Alice Herz-Sommerová, 109 let (narozena 26. listopadu 1903), klavírní virtuózka. Dáma, která dodnes každodenně cvičí tři hodiny na klavír, byla před 2. světovou válkou mezinárodně uznávanou klavíristkou, ale její kariéru ukončil nástup nacismu. Stala se známá jako "pianistka z Terezína", kam byla transportována se svým malým synkem a odehrála tam na 150 koncertů. Hudbě, své největší lásce, zůstala věrná po celý život. Každý den v 10 hodin usedá ke klavíru a tři hodiny hraje. Je životní optimistka, která se těší z každého prožitého dne a je přesvědčena, že přežila právě díky svému pozitivnímu přístupu k životu. Redaktoru britského deníku The Guardian v rozhovoru řekla: "Vždycky jsem byla optimistkou a věřím, že smích je skvělá věc. Každý večer, když jdu spát, si říkám, že jsem prožila další nádherný den a zítra si ho zopakuji." Vyrůstala v Praze v umělecky založené rodině a mezi její přátele patřil například Franz Kafka a Max Brod. Její matka pocházela z hudební moravské rodiny, od dětství se přátelila s Gustavem Mahlerem. Na klavír začala hrát v pěti letech a již jako teenager dávala hodiny a vystupovala na klavírních koncertech s bohatým repertoárem skladeb od Schumanna, Bacha, Beethovena, Suka a Smetany. V roce 1943 byla rodina jedním z posledních transportů převezena do Terezína. Tam směla paní Alice i nadále hrát, a to v rámci nacistické propagandy, která pro okolní svět představovala Terezín jako výkladní skříň své péče.  Po válce se spolu se synem vrátila do Prahy. Nikdo z jejích blízkých nepřežil, její manžel zahynul v Dachau. V roce 1949 odjela za svými sestrami do Izraele, kde vyučovala hudbu na Jeruzalemské konzervatoři a na hudební Akademii. V Izraeli, kde žila 37 let, svou pedagogickou činností významně přispěla k zachování hudebního odkazu česko-židovských hudebních skladatelů. V roce 1986 se odstěhovala za synem do Londýna. Její životní příběh se stal předlohou pro knihu Melissy Müllerové a Reinharda Piechockeho "Rajská zahrada v pekle: Život Alice Herz-Sommer".
Evangelia Čarasová (15. únor 1904). Považována za nejstarší ženu Česka, ač je Alice Herzová-Sommerová ještě o 81 dnů starší (26. listopad 1903).
Vlastimila Češková, 108 let (narozena 2. března 1905), učitelka. Paní Češková bydlí v obci Jarcová na Vsetínsku. Její vitalita je neskutečná. Ve 106 letech si nechala udělat operaci očí, neboť tato bývalá učitelka je dodnes vášnivou čtenářkou. Ještě ve 107 letech pracovala na zahrádce. Těší se vynikající zdravotní kondici, protože - podle názoru svých dětí - celý život pracovala hlavou i rukama, je jí dána klidná, pozitivní a tolerantní mysl a ještě dnes si každé ráno dopřeje malou rozcvičku. Oslavenkyně si na svá jubilea s přítomnými obvykle připíjí skleničkou červeného vína. Dětství prožila společně se svými šesti sourozenci v malinké dřevěné chaloupce v Mikulůvce. "Dnes mají lidi velké domy a nesnesou se kolikrát ani s vlastní rodinou," říká paní Češková, která se rovněž během oslav ráda směje veselým příhodám a vtipům. Je absolventkou učitelského ústavu ve Valašském Meziříčí.
Karel Kašpárek, 107 let, nejstarší žijící muž v České republice (narozen 21. prosince 1905), truhlář.  Pochází z Náchoda, kde prožil většinu života. Tatínek zahynul v 1. světové válce, rodina pak žila ve velké bídě. Pracoval jako truhlář, dlouhá léta byl dobrovolným hasičem v náchodské čtvrti Běloves. Až do 90 let pracoval jako truhlář, žije sice od roku 2000 v náchodském domově důchodců, ale stále je soběstačný. Je stále usměvavý a velmi rád si popovídá s lidmi.
Rosálie Kočárková, 105 let (narozena 18. 3. 1908), krejčová v salónu ve Velké Británii. Rosálie Kočárková se narodila v Čechách, ale většinu života prožila ve Velké Británii, kde pracovala v krejčovském salónu. Umí plynně anglicky i německy. V pozdním věku se vrátila zpátky do České republiky, až do 98 let byla soběstačná, po úrazu začala bydlet v Domově pro seniory v Milešově na Lovosicku. Jaký je její recept na stáří? "Jíst hodně medu, mít dobrou mysl a radost z každého prožitého dne," vzkázala přes stránky Mosteckého deníku paní Kočárková.
Milada Nečesaná, 102 let (narozena 17. 2. 1911). Paní Nečesaná žije v Litoměřicích v Domě s pečovatelskou službou, pochází od Nového Bydžova. Zde je její recept na dluhověkost: Nikomu nic zlého nepřát, přát každému vše a jen dobro, uchovávat si humor a pokoru. A také jednou denně skleničku piva a dobrého červeného vína. A umět si užít i stáří. Paní Milada Nečasná vstává kolem půl deváté, poté následuje dopolední káva s přítelkyněmi, po obědě prcházka s dcerou.
Vilém Kalíšek, 102 let (narozen 19. dubna 1911), dělník v Tatře a u Bati. Recept na dlouhověkost je podle oslavence jednoduchý: neflámovat, pracovat a užívat bylinky. Vilém Kalíšek se narodil v Libhošti, pochází z devíti sourozenců. Po základní škole začal pracovat v kopřivnické Tatře, v roce 1936 se oženil s Annou Janoškovou z Jičiny, kde po svatbě bydleli. Později se přestěhovali do Zlína. Za druhé světové války byl pan Vilém totálně nasazen na jeden rok na práci do Německa, kde utrpěl těžký úraz hlavy a vrátil se zpět do Zlína. Tam jedenáct let pracoval v obuvnickém závodu u Bati. Poté se s manželkou, které nabídli práci v Novém Jičíně opět přestěhovali a pan Kalíšek zde pracoval až do důchodu v soustružnickém závodě Strojtex. Mezi záliby Viléma Kalíška patřila hlavně zahrádka, kde spolu s manželkou trávili každou volnou chvíli. Žije v domově pro seniory Paprsek v Novém Jičíně. Muž, který pamatuje Rakousko-Uhersko i obě světové války, rád sleduje televizi, zajímá se o zprávy z denního tisku a občas se zúčastňuje aktivit v domově.
Antonín Černý, 100 let (narozen 3. 4. 1913), důstojník, motocyklový závodník, všestranný sportovec. Pan Antonín Černý se narodil v Hluboké, okr. Domažlice. Vyučil se automechanikem a později vystudoval ještě několik škol. Jako voják pěšího vojska v hodnosti poddůstojníka působil v Chebu. Odtud hned po vojně odešel do Prahy, kde absolvoval policejní školu a získal důstojnickou hodnost. Jak sám říká: "Co se týká sportu, uměl jsem všechno." Později působil ve svazarmu a přivydělával si jako učitel autoškoly. Na konci II. světové války byl ve své funkci policisty přeložen z Prahy do Liberce. Nadále se jako amatér účastnil automobilových a motocyklových závodů. Působil ve svazarmu na motoristické katedře. Během svého života dvakrát ovdověl. Z prvního manželství měl dva syny, jednoho z nich bohužel pochoval. Druhý ho se svou rodinou pravidelně navštěvuje. Do Domova seniorů se přestěhoval na přání manželky, která se bála, že po její smrti se o sebe nedokáže postarat. Rozhodl se správně. V novém domově se seznámil s novými kamarády, se kterými sleduje sportovní přenosy, chodí na procházky i do kavárny. Pan Antonín říká: "U mě v pokoji sledujeme společně sportovní přenosy, protože mám velkou obrazovku. Ke sportu mám stále vztah."
Markéta Kyliánová, 101 let (narozena 22. dubna 1912), baletní sólistka.  Pochází z Haliče. Je matkou světoznámého baletního choreografa Jiřího Kyliána. "Mám vás všechny ráda," přivítala oslavenkyně zvesela hosty přicházející na oslavu, popisuje web MČ Praha 1.Podle personálu Domova pro seniory v Týnské, kde paní Kyliánová bydlí, má tato vitální dáma prakticky stále dobrou náladu. Jubileum oslavila šampaňským a chlebíčky. "Na to jsem se těšila celý týden," přiznala jubilantka. Rita Rita, jak zněl umělecký pseudonym Markéty Kyliánové za první republiky, tančila od osmi let na scéně opavského divadla. Od konce dvacátých let žila s rodiči v Praze a absolvovala taneční výuku u Remislava Remislavského a Jelizavety Nikolské. Posléze zářila v kabaretech. V roce 1935 byla angažována jako sólistka Velké operety v Praze a tančila například v operetě Franze Lehára Giuditta. V roce 1937 odjela tančit do Holandska, odkud se za dva roky - už za nacistické okupace - vrátila. V roce 1942 se vdala za právníka Václava Kyliána, který neměl tanec rád a nepřál si, aby jeho žena tančila. Markéta Kyliánová proto svoji kariéru ukončila a věnovala se rodině. V roce 1945 se jí narodil syn Jan, o dva roky později pak Jiří, bývalý vynikající tanečník, dnes uznávaný choreograf, popisují její bohatý život stránky Prahy 1.
Ferdinand Poulíček, 100 let (narozen 19. února 1913), zaměstnanec firmy Meopta.  Pochází z Přerova, celý život pracoval v podniku Meopta, což je světový výrobce optiky. Recept na dlouhověkost? Energii dobíjí sluníčkem, které miluje.  Pan Ferdinand Poulíček žije v Domově Odry již od roku 1998. Po povodních v roce 1997 totiž přišel o veškerý svůj majetek a dům, zde našel svůj nový domov. Ferdinand Poulíček vždy rád maloval a svému koníčku se aktivně věnuje i nyní, v podzimu svého života. Jeho obrazy zdobí nejen prostory Domova Odry, ale i třeba mateřské školky ve městě Odry. Ke stému jubileu místní kuchařky upekly pro pana Ferdinanda dort s paletou a barvami z marcipánu a domov dokonce připravil na jubilantovu počest "Ferdinandův ples" pro klienty sociálního zařízení, jeho zaměstnance i oslavencovy blízké.
Anna Švestková, 101 let (narozena 2. dubna 1912), švadlena TGM.  Zažila první světovou válku, pracovala jako švadlena pro prezidenta T.G. Masaryka, pamatuje druhou světovou válku a nemilosrdnou dobu totality, během které jí věznili manžela v uranovém dole Barbora v Jáchymově. Paní Švestková je v dobré kondici a přede všemi zavzpomínala na celý život, který ne vždy měla jednoduchý. Se svým manželem, který zemřel před jedenácti lety, prožila ale i nádherná léta a občasná nepřízeň osudu je nedokázala rozdělit. Nyní žije ve zdickém Domově V Zahradách, kam za ní často jezdí osmdesátiletý syn. A její recept na dlouhověkost? "Vždy jsem nejraději jedla vepřové maso a hodně tlusté. Jedla jsem všechno. Také jsem strašně ráda pekla buchty a nebo koláče. Nikdy jsem nekouřila. Všechny problémy jsem řešila v klidu a tichosti. Proto jsem s manželem vydržela sedmdesát let. Manžel zemřel v 93 letech. Byl o tři roky starší než já. Vždy jsem ráda tancovala a byla veselá. Alkohol jsem nikdy nemusela. Měla jsem ráda uzeniny, ale ty byly jiné než ty současné. To se nedá srovnat," prozradila Berounskému deníku.
Marta Nováková, 100 let (narozena 21. dubna 1913), učitelka klavíru. Pochází z Bezdědic, dlouhá léta žila ve Varnsdorfu, nyní u dcery ve Cvikově. "Paní Nováková se těší relativně dobrému zdraví určitě díky dobrému kořínku, stále dobré náladě a díky rodině, která o ni láskyplně pečuje. Jubilantka si na své oslavě dokonce zazpívala za doprovodu svých vnuček, pravnuček i prapravnoučat. Oslava byla veselá a věřím, že na ni budeme dlouho vzpomínat," říká starostka Cvikova Šárka Jakobi. Marta Nováková byla velkou část života učitelkou klavíru, miluje hudbu a koncerty vážné hudby, poslouchá přehrávky svých vnoučat. Hudba je jedním z tajemství její dlouhověkosti.
Rudolf Albrecht, 101 let (narozen 18. října 1911), válečný veterán, politický vězeň, stomatolog.  Pan Albrecht se narodil v Lelekovicích u Brna. Vystudoval gymnázium v Brně -Králově Poli a lékařskou fakultu Masarykovy univerzity.  Pracoval jako stomatolog, v době, kdy nesměl vykonávat stomatologickou praxi pak jako šéfmontér vysokého napětí. V průběhu druhé světové války se zapojil do protifašistického odboje. Po nástupu komunistického režimu byl v roce 1949 zatčen za údajný pokus o útěk za hranice. Komunistická justice jej odsoudila k dvouletému nepodmíněnému trestu, ke ztrátě doktorátu, občanských práv, propadnutí veškerého majetku a vojensky jej degradovala. Muž pak prošel věznicemi v Praze na Pankráci, v Chebu i v Brně. Po rehabilitaci jej lékaři vyznamenali titulem Osobnost české stomatologie. Rudolf Albrecht je znám také jako tvůrce rozhledny na Babím Lomu, která patří mezi dominanty Moravského Slovácka. Nikdy se nenechal zlomit, to je také zřejmě jeho hlavní recept na dlouhověkost.
Bohdan Chvátal, 100 let (narozen 22. května 1913), krejčí, soustružník, účetní, kontrolor. Pan Chvátal se narodil ve Vídni. V devíti letech mu zemřela maminka a se svým otcem se přestěhoval do Znojma, kde začal navštěvovat základní školu. Později žil v Brně, kde se vyučil krejčím. Krejčovskému povolání se však nevěnoval. Za svůj život vystřídal několik profesí - pracoval mimo jiné jako pomocný dělník ve stavebnictví, soustružník v různých továrnách, účetní v JZD i jako samostatný kontrolor v Uhelných skladech. Byl třikrát ženatý. "S každou ženou jsem měl krásný vztah a i když ten první skončil rozvodem, dokázali jsme se rozejít v klidu, slušně a zůstali jsme přáteli. Možná i proto, že jsem se celý život držel zásady: neubližuj nikomu, když nechceš, aby ubližovali tobě. A k tomuto pravidlu jsem přidal ještě další dvě rady, které mi vštěpovali rodiče a učitelé: nikdy nekuř a drž se střídmosti. Tu druhou jsem sice občas porušil, taky jsem se sem tam přecpal, ale vcelku jsem se snažil," sděluje své životní zkušenosti oslavenec. I přes svůj vysoký věk žije pan Chvátal aktivním společenským životem, zajímá se o dění ve světě, pravidelně čte denní tisk. Má rád hudbu, hlavně dechovku, a stále má dobrou náladu. Donedávna šil na šicím stroji, opravoval oděvy známým, vyráběl rámy na zrcadla, byl to pravý domácí kutil. Stále rád hraje šachy. Od roku 2007 žije v domově pro seniory Paprsek v Novém Jičíně.
Anežka Zacharová, 100 let (narozena 9. května 1913), vodačka, plavkyně. Je obyvatelkou Valašského Meziříčí. Aktivně sportovala. Láska k vodě a krásné přírodě ji přivedla k vodní turistice. Věnovala se sjíždění vodních toků. Paní Zacharová prozradila recept na dlouhý život: "Miluji vodu. Plaváním jsem si udržovala celoživotní kondici."
Božena Kačírková, 100 let (narozena 10. srpna 1913), dělnice v ČKD. Paní Kačírková z Hradce Králové - Plotišť nad Labem je na svůj věk neuvěřitelně čilá. V kondici se udržuje prací. "Sama vaří, uklízí, pere a zvládne také další práce doma i na zahradě. Každý den navíc vyluští minimálně dvě osmisměrky," prozradil syn František Kačírek královéhradeckému radničnímu zpravodaji. Stoletá žena pochází z Nedělišť, ale velkou část života prožila právě v Plotištích. Pracovala v hradeckém ČKD.
Květoslava Zelíková, 100 let (narozena 16. prosince 1912), prodavačka. Paní Květoslava Zelíková se narodila před sto lety ve Žlutavě. V Napajedlích se vyučila prodavačkou. Následně nastoupila k firmě Baťa, kde se začala setkávat se svým budoucím manželem. Z Malenovic se tři roky po svatbě přestěhovali na Žlutavu, kde si také založili živnost - obchod se smíšeným zbožím. Paní Zelíková byla po celý život a stále je velice skromná. Veškerý svůj čas věnovala výchově dětí a péči o domácnost. Poté co její děti odrostly a založily si vlastní rodiny, pečovala neméně starostlivě i o svá vnoučata. Na vlastní zájmy jí už nezbýval čas, ale pokud si našla volnou chvilku pro sebe, ráda zašla s manželem do divadla. Žije v domově pro seniory v Otrokovicích, kde se i nadále nejvíce těší z častých setkání s rodinou. Dnes tvoří její velkou rodinu mimo jiné také 10 vnoučat a 12 pravnoučat. Své volné chvíle tráví převážně poslechem hudby a rozhlasových pořadů, díky nimž si stále udržuje přehled o dění ve společnosti. Velkou oporou na dlouhé cestě životem je jí víra v Boha.
Ladislav Košík, 100 let (narozen 17. května 1913), četník.  Pan Košík pochází ze Skleného u Žďáru nad Sázavou. Po vojně pracoval na rodinném hospodářství. Po absolvování Četnické školy v Brně byl přijat k četnictvu. Sloužil pak u Pohotovostního četnického oddílu v Šumperku, kde chránil československou hranici s Německem. V roce 1943 byl totálně nasazen v Německu, kde zažil spojenecké bombardování. Jako četník sloužil až do důchodu. Celý život sportoval - hrál fotbal, běhal, byl vášnivým sportovním střelcem a myslivcem. Všichni přátelé ho znají jako věčně usměvavého a optimisticky naladěného. A jeho recept na dlouhověkost? "Nikdy nekouřit, alkohol jenom střídmě a nikdy se nepřejídat," prozradil návod na dlouhý život pan Košík. Žije v bruntálském Domově Pohoda.
Antonín Gregor, 100 let (narozen 4. 2. 1913), zemědělec, dobrovolný hasič. Antonín Gregor bydlí i přes svůj věk a omezenou pohyblivost stále u sebe doma, v Jeníkově na Chrudimsku. Je stále v dobré náladě. Na tom má zásluhu rodinné prostředí a její členové, kteří se o svého tatínka svědomitě starají. Pan Gregor je rodákem z Jeníkova a od dětství pracoval v zemědělství. Po celý život také patří k nestorům jeníkovských dobrovolných hasičů.
Rudolf Lúchava, 100 let (narozen 28. dubna 1913), sklenář . Pochází z Valaskéj Beléj, okr. Prievidza. Na své dětství vzpomíná rád, i když doba nebyla lehká a žilo se těžko. Už ženatý se dvěma dětmi musel v roce 1942 nastoupit jako záložník do slovenské armády. Dostal se do zajetí a byl odvezen do Německa. Rodina o něm dlouhou dobu nic nevěděla a myslela si, že nežije. Po válce se vrátil na Slovensko. Práce bylo málo, a tak odešel na Moravu do Hroznové Lhoty a otevřel si živnost - sklenářství. Po znárodnění v roce 1948 dostal práci jako sklenář v komunálních službách ve Veselí nad Moravou. S rodinou se do Veselí přestěhoval v roce 1960. Od roku 1969 až dodnes žije v družstevním bytě na Hutníku. Od roku 1979 je pan Lúchava vdovec. Má 5 vnoučat, 12 pravnoučat a jednoho prapravnuka. Je nejstarším mužem Veselí nad Moravou. Sám říká: "Děkuji Pánu Bohu, že jsem se dožil tak požehnaného věku - sta let. Je to překrásný věk, ale síly už mě opouštějí, zrak je slabý. Jsem však rád a děkuji Bohu, že mi ještě dost dobře slouží hlava-rozum. Mnozí se mě ptají, v čem vězí tajemství dlouhověkosti? Musím říct, že je to skromný život, více hladu než sytosti a má stálá víra v Pána Boha - jsem člověk věřící a na něho spoléhám stále. Ve Veselí bydlím už 53 roků. Když se ohlížím zpět na prožité roky, tak se mně zdá, že jsem tu už dost dlouho. Za ty roky se toho hodně změnilo. Je již modernější doba a technika jde rychle dopředu. Nám dříve narozeným se o tom ani nesnilo. Život rychle běží. Jsem rád, že můžu zbytek života prožívat s rodinami syna Pavla a dcery Pavly."
Jiřina Klímová, 100 let (narozena 1. května 1913), pracovnice v JZD. Narodila se rodičům Albíně a Janovi Bulínovým v obci Stržiště jako nejmladší z pěti dětí. Ve 22 letech se provdala za Josefa Klímu, jak sama říká, za svoji první lásku. S manželem žili v Chrašťovicích a vychovali jednu dceru. Stejně jako manžel pracovala Jiřina Klímová v zemědělském družstvu. Práci střídala s péčí o dceru i nemocného tatínka, později svůj čas věnovala především třem vnoučatům. V důchodovém věku ráda vařila pro celou rodinu. "Paní Klímová do našeho domova přišla v červenci 2003. Je stále velmi aktivní, zajímá se o dění kolem sebe a zapojuje se do různých společných činností," říká ředitel Domova sociální péče Kralovice Josef Trčka. Ten například ví, že Jiřina Trčková si potrpí na polévky a černé pivo, líbí se jí lidové písně a má ráda vůni šeříku a jasmínu.
Stoletá Marie Krejčiříková přijímá gratulace.