Praha - Jak to udělat, aby se v třídách českých škol nešířila nenávist ke gayům a lesbám a strach z nich, takzvaná homofobie? Takové rady přináší nová příručka, která vznikla ve spolupráci mezi ministerstvem školství a úřadem vlády. Jako jeden z negativních příkladů postoje společnosti k sexuálním minoritám slouží výrok významného politika, předsedy ústavně právního výboru sněmovny Marka Bendy.
Ten loni na podzim v rozhovoru pro Lidové noviny brojil proti hyperkorektnímu jazyku politiky. Stěžoval si, že dnes už nelze říct: "...je normální být heterosexuálem, zatímco být homosexuálem - abych teď použil korektní výraz - je výjimkou."
Fakta
Co je homofobie?
- obava z homosexuality a homosexuálních osob, která může vést k pocitům odporu, nepřátelství až nenávisti a může se stát základem pro odmítající;
- zesměšňující či ubližující chování vůči homosexuálním lidem nebo vůči lidem, u nichž je homosexualita předpokládána;
- v současné době se pojem homofobie používá pro označení uvedených pocitů a chování vůči všem skupinám osob, které nejsou heterosexuální či se jinak vymykají genderovému řádu, tzn. gayové, lesby, bisexuální a transsexuální lidé; homofobie je sociální fenomén, který má původ v genderovém uspořádání společnosti
Zdroj: "Homofobie v žákovských kolektivech"
Podle studie Homofobie v žákovských kolektivech je to jasný příklad, jak je heterosexualita považována za normu, a naopak homosexualita za odchylku.
"Za povšimnutí stojí obrat 'abych teď použil korektní výraz'. Jaký jiný výraz by asi politik použil, kdyby se nepodřizoval tlaku na slušné vyjadřování?" ptají se autoři studie.
"Výrok Marka Bendy byl vybrán náhodně, protože je aktuální. Není to tak, že by se jiní politici podobně nevyjadřovali. Je tu ale konkrétně zmíněna politická korektnost jako něco svazujícího. To vede k domněnce, že politická korektnost tady skrývá něco předsudečného v myšlení," vysvětluje autorka studie Irena Smetáčková z Katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. "V té publikaci nejde o politiky, ale o vzdělávání dětí. Děti ale samozřejmě čerpají ze společnosti a z nálad, které v ní panují," dodává.
Prasečiny poslance Tollnera
Výroky zavánějící homofobií zaznívaly v české politice hlavně při debatách o přijetí zákona o registrovaném partnerství.
Nechvalně proslulo hlavně vyjádření lidoveckého poslance Pavla Tollnera, které je dodnes na odborných seminářích prezentováno jako čistý příklad homofobie v politice.
"Často nechutná mediální kampaň pro zákon je spíše vedena pro ten humbuk a cirkus sám. Tato kampaň, jíž jsme všichni adresáty - pochopitelně mladí více než staří - vyúsťuje pak v nepřijatelnou apoteózu jednání homosexuálního, bisexuálního a jiných zvráceností. Chtěl jsem říci prasečin, ale rozmluvili mi to," zaznělo před více než deseti lety na půdě sněmovny z úst poslance Pavla Tollnera.
Někdejší předseda lidovců Miroslav Kalousek nikdy nevystupoval proti gayům a lesbám takto ostře, i on je ale svými výroky odsunoval za hranice normálnosti.
"Svět se nezboří, ale bude jen o něco bláznivější," komentoval například schválení zákona o registrovaném partnerství v roce 2006.
Ve slovní úloze nemusí být jen maminka a tatínek
Současný ministr pro lidská práva Michael Kocáb mluví o potlačení homofobie jako o jedné ze svých priorit. A mělo by se podle něj začít u dětí. "Právě v období dětství a dospívání můžou takové homofobní narážky a nevhodné chování dětského kolektivu velice silně ovlivnit sebevědomí a sebepojetí dítěte a mladého člověka," domnívá se Kocáb.
Nová příručka učitelům například radí, aby se stavěli proti používání takzvaného homofobního jazyka, kdy děti používají jako urážku oslovení "buzno", "lesbo" nebo komentáře "to je teploušský".
Děti by si na jiný než tradiční model soužití (muž a žena) mohly zvykat třeba i v matematice.
"Slovní úloha z matematiky může znít: Petr s Matějem si vybírají ze dvou sedacích souprav, jejichž ceny se liší o 37 %," navrhují autoři.
