Praha - Destigmatizovat práci prostitutek a odstranit kriminalizaci lidí, kteří jim poskytují služby, by měl být první krok na cestě ke společnosti, která bude vnímat "nejstarší povolání světa" jako svou přirozenou součást.

Uvedl to Jiří Matela, spolumajitel jednoho z pražských nočních podniků, který se orientuje na erotický byznys.

Po uzákonění prostituce jako "morálního povolání" volají i neziskové organizace, které pomáhají prostituujícím lidem. Česko zatím stále nemá žádný právní předpis, který by nejstarší řemeslo upravoval.

"Prostituující osoby nepoužívají status plnohodnotného občana. Prostituce není trestná, nicméně realizovat prostituci jako obchodní vztah k obživě je problematické, dostáváte se na pomezí zákona," řekl Matela.

Legální status vede k větší důvěře v policii

Podle něj, ale také podle neziskových organizací jako Rozkoš bez rizika (R-R) nebo La Strada, by bylo potřeba zvednout sebevědomí prostituujících lidí. Legalizace prostituce, jako je tomu od roku 2002 například v Německu, by mohla zlepšit postavení lidí v sexbyznysu.

"V Německu je například zakotven nárok na platbu za poskytnutou sexuální službu a sexuální pracovnice a pracovníci mohou podat žalobu na zákazníka či provozovatele podniku, pokud nedostanou zaplaceno, což se v praxi i děje, i když to není příliš často," řekla Lucie Šídová z organizace R-R, která se zaměřuje na zdravotní prevenci a poradenství u lidí poskytujících sexuální služby.

"Tím, že mají legální status, mají i větší důvěru v policii a nebojí se na ni obrátit, pokud se dostanou do problémů, například když je napadne zákazník," dodala Šídová.

To, že prostitutky a prostituti nejsou vnímání jako rovnocenní občané, z nich podle některých dělá snadno manipulovatelné oběti. "Nemají pocit, že by se práva mohly dovolávat, proto je velice snadné, aby s nimi někdo manipuloval," uvedl Matela.

Stejně jako zlegalizování prostituce by podle něj bylo potřeba dekriminalizovat lidi, kteří prostitutkám poskytují služby, zázemí nebo zprostředkovávají zákazníky. V Česku je totiž zakázáno provozování veřejných domů; zakazuje je skoro sto let starý zákon.

Většina firem ale nařízení obchází tím, že má živnostenské listy na různé jiné živnosti - ubytovací nebo restaurační zařízení, masážní salony nebo zábavní kluby.

Oficiálně pracují jako striptérky nebo společnice

"Máme stovky subjektů, které se tím (prostitucí) zabývají. Ale překračují tím zákon. V naprosté většina případů je taková praxe tolerována. Pak tu ale vzniká nesoulad mezi de jure (podle práva) a de facto (ve skutečnosti). Tím vytváříme korupční prostředí, prostor pro selektivní stíhání, prostředí, kde roste trestná činnost, zatěžuje to státní aparát. To je potřeba synchronizovat," míní Matela, který se v sexbyznysu pohybuje už dvě desetiletí.

"Pokud přijmeme fakt, že se někdo rozhodne poskytovat placené sexuální služby a považujeme to za práci, pak je třeba přijmout i to, že k tomu provozovatel podniku vytváří podmínky, zajišťuje servis, úklid, bezpečností personál," dodala Šídová.

Ženy nebo muži, kteří se živí prostitucí, většinou raději nabízejí své služby v nějakém podniku než na ulici. "Ve většině podniků jsou slečny rády, že tam jsou, že to můžou dělat tam, než aby běhaly po ulici. Ale poskytovatel služeb se vystavuje trestnímu stíhání," uvedl Matela.

Kuplířství je totiž trestným činem. V nočním klubu, který se prezentuje jako zábavní podnik, pak oficiálně slečny pracují jako striptérky, barmanky nebo společnice. Až v labyrintu chodeb nočního klubu objeví host malé pokojíky, kde ve dveřích postávají více či méně oděné dívky a zvou k návštěvě. Pokoje si slečny pronajímají a co se děje za dveřmi, je jejich soukromá věc.

"Pro většinu společnosti je prostitutka poznamenaná, špatná, možná oběť. Ten, kdo jí poskytuje služby, je pasák, tudíž zločinec. Mnoho lidí je přesvědčeno, že tuhle práci dělají ti lidé s řetězy a s pistolemi za pasem. Ale tak to není. Pokud bychom dokázali destigmatizovat prostředí, přistupovat k tomu jako ke každému jinému společenskému nebo sociálnímu problému, pak by šlo vše snáz," míní Matela.