Kateřina Vjačková
Kateřina Vjačková od března vede tým sester, které se starají o pacienty s koronavirem na Klinice infekčního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava. Pro 13 pokojů s covidovými pacienty zajišťuje práci všeho druhu, od výpomoci sestrám přímo u lůžek přes zajišťování pomůcek až po složitou administrativu. A je to náročné. "Myslím, že mluvím za všechny, když říkám, že jsme unavení. Už se v tom plácáme tři čtvrtě roku," svěřuje se.
Na oddělení se sice oproti jaru musí postarat o mnohonásobně vyšší množství pacientů, nálada v týmu je ale podle ní o něco klidnější. "Tehdy jsme nevěděli, jak se ten virus bude chovat. Když jsme viděli záběry z Itálie a ze světa, tak to bylo hrozivé, velmi jsme se báli, že nám budou umírat lidé pod rukama. Teď už jsme v tom celkem zběhlí," říká.
Že nejde o práci náročnou pouze fyzicky, ale také psychicky, dokazuje řada smutných momentů, se kterými se musela Vjačková v posledních měsících na pracovišti vyrovnat. "Na oddělení k nám přišli dva manželé. Domů se z nich ale vrátil jenom jeden," vzpomíná. "Tyto tragické události nás sestřičky vždy zasáhnou. Všechny máme rodiče, partnery, manžely."
O to víc ji pak trápí, když lidé nemoc zlehčují. "Každému takovému nevěřícímu Tomášovi bych přála, ať se přijde na naše oddělení podívat, ať stráví s těmi děvčaty čtyři hodiny v celotělovém overalu, když z nich teče pot a ani nemají jak si ho utřít. Pak by změnil názor," popisuje.
Podporu nachází v dopisech, které sestrám posílají vyléčení pacienti. "Píší, že i když si nás nedovedou vybavit podle tváří, protože nás viděli jenom v overalech, tak si nás budou navždy pamatovat jako hodné anděly. Neskutečně nás to těší," dodává.