Prezident Miloš Zeman ve středu jmenoval předsedou brněnského krajského soudu Milana Čečotku. Podle jeho mluvčího Jiřího Ovčáčka jmenovací dekret prezident podepsal již před hospitalizací, v úterý už ho jen předal na Pražském hradě kancléř Vratislav Mynář. Může tímto způsobem zastoupit prezidenta?
Samotný akt předání dekretu kancléřem mi nepřipadá nijak sporný, ve srovnání třeba s předáváním státních vyznamenání to ani není natolik slavnostní akt. Takže to, že ochořelého prezidenta zastoupil vedoucí kanceláře, mě v tomto případě nepohoršuje.
Nicméně se s tím pojí něco jiného. Máme nepřesné a neúplné informace o kondici prezidenta, což vyvolává pochybnosti. Chybí možnost kontrolovat, co prezident dělá, jsme odkázáni na tlumočení jeho vůle skrze jeho spolupracovníky. A vzhledem k tomu, kdo jsou ti spolupracovníci a jaké výkony v minulosti podávali, to není úplně nejpřesvědčivější forma kontroly.
Jsou tedy podle vás obavy, v jakém zdravotním stavu je prezident a zda je schopen vykonávat svoji funkci, opodstatněné?
Jsou. Mluvčí Ovčáček chtěl nejspíš minulý týden rozptýlit obavy zveřejněním fotografií pana prezidenta. Chtěl dát najevo, že se těší plnému zdraví a užívá si volebního aktu. Mně tedy nepřipadalo, že fotografie tento účel splnily. Navíc posléze došlo k hospitalizaci. Tvrzení, že je pan prezident natolik v pořádku, že je schopen vyřizovat svoji běžnou agendu, mi proto přijde sporné.
Výkon úřadu prezidenta nemá spočívat v tom, že hlava státu leží na lůžku a jeho spolupracovník mu podsune papír, na který se prezident podepíše. Tento podpis má být projevem svobodné vůle a intelektu. Jenže o tom jsou právě ty pochybnosti.
Existuje v současné chvíli někdo, komu má Hrad povinnost sdělit, v jakém zdravotním stavu se prezident nachází?
Nepotřebujeme znát diagnózu, ale to, zda je prezident schopen vykonávat úřad, fyzicky fungovat a nerušeně myslet, nyní i v budoucnosti. Kdyby totiž například trpěl nemocí, která mu zatemňuje úsudek, měla by kancelář prezidenta upřednostnit povinnost vůči státu a veřejnosti před ochranou soukromí osoby prezidenta republiky.
Pokud totiž upřednostníte soukromí Miloše Zemana, upřednostníte jeho osobu před nerušeným výkonem prezidentské funkce. A jste-li státem placenými zaměstnanci kanceláře prezidenta republiky, tak v takovém případě neděláte, co dělat máte.
Obě komory parlamentu se mohou usnést na tom, že existují závažné důvody, které prezidentovi brání vykonávat úřad, a je proto potřeba, aby jeho agendu dočasně převzal někdo jiný (část předseda Poslanecké sněmovny, část předseda vlády, pozn. red.).
Záleží však na tom, co komory vyvodí z toho, co dosud vědí. Mám za to, že ve chvíli, kdy politici nemají jistotu, že je prezident schopen konat nebo zda to, co dělá, je opravdu projevem jeho vůle, se má postupovat ve prospěch zajištění věrohodné funkčnosti prezidentského úřadu. Nezajišťuje-li takovou funkčnost prezident republiky, je namístě povolat dočasné náhradníky. S vědomím toho, že se prezident může v případě nesouhlasu obrátit na Ústavní soud.
Nastala už tedy podle vás chvíle, kdy by se na tom poslanci a senátoři měli dohodnout?
Myslím, že o tom alespoň mají mluvit jako o něčem, co není zavrženíhodné, že to není žádný hyenismus. Protože tu nejde o to, zda někdo nehezky mluví o starém a nemocném člověku. Prezident Zeman je veřejnou osobou. Kdyby nebyl, jeho zdraví by nikdo tolik neřešil. Jenže je státním orgánem, navíc se nacházíme v politicky citlivé době. Takže zájem politiků i veřejnosti o jeho zdraví mi připadá adekvátní.
Ve chvíli, kdy nevědí, si mají zkusit zjednat jasno. A to si začali zjednávat například tím, že předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) oficiálně požádal vedoucího kanceláře o prognózu. Myslím, že obdobný dotaz může směřovat i k ošetřujícímu lékaři. A že pokud ústava nabízí náhradní řešení v případě nezpůsobilosti prezidenta, měli by ho využít. Nelze se spoléhat na tvrzení prostředníků mezi neviditelným prezidentem a veřejností.
Jak probíhá ustavující schůze sněmovny?
- Ustavující schůzi svolává, pokud je opět zvolen, bývalý předseda sněmovny, tedy v tomto případě Radek Vondráček (ANO), který ve volbách uspěl jako lídr hnutí ANO ve Zlínském kraji. Schůzi poté zahajuje a až do zvolení nového předsedy dolní komory řídí.
- Předsedající nejprve složí slib před plénem, následně složí do jeho rukou slib poslanci.
- Dolní komora pak ustaví mandátový a imunitní výbor.
- Schůze pokračuje volbou předsedy, stanovením počtu místopředsedů a jejich volbou.
- Na závěr poslanci zřídí sněmovní výbory.
- Schůze trvá s přestávkami několik jednacích dnů.
- Teprve po ukončení ustavující schůze podá nynější vláda ANO a ČSSD premiéra Andreje Babiše demisi.
Prezident by měl po ustavující schůzi Poslanecké sněmovny jmenovat nového předsedu vlády a přijmout demisi stávající vlády. Podle ústavy se demise podává do rukou prezidenta republiky. Jak má tento akt probíhat? Je tedy nutná osobní přítomnost prezidenta?
Ano, vkládání demise či slibu do rukou je přesně ten moment, kdy právní předpisy počítají s osobní přítomností prezidenta, protože do rukou prostě znamená podáním ruky. Stejně tak i prezident skládá slib nebo rezignaci do rukou předsedy Senátu. Při určitých úkonech je zkrátka nutné mít prezidenta fyzicky k dispozici. Neznamená to ale, že ty úkony nemohou probíhat v nemocnici, pokud tomu budou přítomni vysocí ústavní činitelé, aby bylo zřejmé, že jmenování vykonává prezident.
Takže pokud prezident bude tou dobou ještě v nemocnici, tak z ní může jmenovat nového premiéra?
Technicky ano, pakliže to odpovídá naší představě o tom, co to znamená vykonávat úřad prezidenta republiky. Jestli má jeho výkon spočívat v tom, že za ním do nemocnice budou chodit ministři, premiér, nebude jezdit na zahraniční cesty, nebude přijímat zahraniční návštěvy a zřejmě ani velvyslance, zrušíme slavnostní jmenování soudců a tak dál.
Pokud nám nevadí, že všechno, co dělá, dělá v nemocnici, pak v ní může být a fungovat z ní. Pokud ale máte komplexnější představu o tom, co a jak by měl prezident vykonávat, a není to slučitelné s dlouhodobým pobytem v nemocnici, pak je namístě využít náhradníka. Byl by přece dočasný. Málo se mluví o tom, že náhradní výkon je dočasný, omezený trváním závažných důvodů. Usnesení, o kterých se bavíme, nemají být definitivním odehnáním prezidenta od výkonu funkce.
Takže technicky vzato by ale prezident mohl fungovat třeba rok z nemocniční postele?
Jde o to, co od něj očekáváte. Viděla jste, že prezident Zeman měl přinejmenším v prvním funkčním období za to, že součástí výkonu funkce je objíždění republiky a setkávání se s lidmi. Proto tvrdil, že přestože se s lidmi setkává v době volební kampaně, tak nejde o kampaň, protože se jako prezident s lidmi setkává kontinuálně.
Teď je evidentní, že se s nimi už nesetkává, možná kvůli covidu. Prezident má cestovat do zahraničí, přijímat zahraniční delegace. Když jmenuje soudce, dělá to slavnostně na Pražském hradě. Nic z toho teď neplatí, což v řádu dnů či několika málo týdnů tolik nevadí. Ale po delší dobu?
Při jakých úkonech musí být prezident vidět? Co nelze vykonávat na dálku z nemocnice?
Ale kým být vidět? Svými spolupracovníky, nebo veřejností? Já osobně bych byl rád, kdybychom ho měli šanci vidět. Jak jinak ověříte, že to, co dělá, dělá skutečně on? Na sociálních sítích jsou odkazy na Cimrmanovu hru Záskok - na scéně je postel, ve které je paní máma, ke které se vždycky někdo nakloní, ona mu řekne, co chce, a ten dotyčný její vůli interpretuje. A toto je podobné. Mám pocit, že bychom neměli být odkázáni na to žít podobnou scénku jako v Záskoku. Tedy že nám někdo vzkazuje, co nám pan prezident vzkazuje.
Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO) po schůzce s hradním kancléřem Mynářem oznámil, že Zeman svolá na 8. listopadu zasedání Poslanecké sněmovny. Jakým způsobem to může udělat, když je hospitalizovaný v nemocnici?
Tento akt je značně formální. A to zejména ve chvíli, kdy se jedná o 8. listopadu, tedy 30. den po volbách - v tento den by se totiž sněmovna sešla i tak. Pokud by prezident svolal zasedání na dřívější datum, pak by mělo smysl zabývat se tím, jestli to bylo skutečně z jeho vůle. V tomto případě je to z hlediska výsledku jedno.
Nicméně tím ten obecný problém nemizí. To, že předsedovi sněmovny kancléř říká, že prezident něco říká, když s ním nemluví nikdo mimo nejužší okruh, je zkrátka problém. Jen je v tomto případě méně významný, protože jde jen o podepsání papíru nespojeného s dalekosáhlými následky.
Pokud se ale stejnou formou dozvíme, kdo byl pověřen jednáním o sestavení vlády, nebo dokonce, kdo byl jmenován předsedou vlády, považoval bych to za naprosto nepřijatelné. V případě jmenování předsedy vlády se nemůžeme spokojit s tím, že pan kancléř přinese papír, o němž prohlásí, že "takhle to pan prezident chce". Vysocí ústavní činitelé by měli trvat na tom, aby u toho byli přítomni.
Co kdyby se prezident kvůli odebrání pravomocí odvolal k Ústavnímu soudu? Podle čeho by soud rozhodoval, zda je prezident skutečně nezpůsobilý?
Zákon o Ústavním soudu předpokládá, že komory jsou schopny doložit důkazy, o které se ve svém usnesení opírají. Čím pochybnější je, že je prezident nezpůsobilý, tím náročnější je bude opatřit. Čím je naopak zřejmější, že prezidenta už týdny nikdo neviděl, je v nemocnici, komunikuje pouze skrze mluvčího, nemá žádný program, tím je dokazování jednodušší. Pokud bude prezident tvrdit, že je způsobilý, nejlépe to prokáže tím, že se jednání Ústavního soudu zúčastní. A pokud se zúčastnit nemůže ze zdravotních důvodů, tím spor prohrál.
Není právě absence důkazů tím, proč obě komory s usnesením zatím váhají?
Myslím, že těch důvodů může být víc. Politikům je to lidsky nepříjemné, protože se o tom mluví jako o hyenismu. Může také hrát roli, že máme až neadekvátní úctu k prezidentskému úřadu bez ohledu na to, kdo ho zastává. Mohou si zároveň myslet, že není nebezpečí v prodlení, protože nezbytné kroky nás teprve čekají. Tedy si říkají, že je ještě čas a že se uvidí, co se stane.
Ale čistě důkazně nebo argumentačně mi teď ta situace připadá mnohem přehlednější než na jaře, když se o zbavení prezidenta pravomocí hovořilo v souvislosti s iniciativou pana senátora Pavla Fischera. Tehdy bylo zřejmé, že prezident nějak funguje, a bylo třeba dokázat, že funguje málo nebo špatně, a to pod vlivem nemoci. Ale teď je evidentní, že je prezident hospitalizovaný, takže je to z hlediska důkazů mnohem jednodušší situace.
Blíží se 28. říjen, den, kdy prezident předává vyznamenání. Je možné, aby to za něj vykonal někdo jiný?
Asi to není vyloučené. Pokud by měl v té době pravomoci prezidenta jeho náhradník, tak by to příslušelo předsedovi vlády, který ostatně rozhodnutí o vyznamenáních spolupodepisuje. Šlo by uvažovat i nad tím, že by prezident požádal předsedu Senátu jako druhého nejvyššího ústavního činitele. Také je ale smysluplné zvážit, zda má tento akt bez prezidenta smysl. Ale rozhodně by to neměl dělat vedoucí kanceláře prezidenta.
