Vyškov - Před okénkem centrálního výběru poplatků ve vyškovské nemocnici stojí v řadě asi pět lidí. Mezi nimi i pan Jan Kunc, v ruce má nachystaných třicet korun na regulační poplatek.
"Poplatek platit nemusíte, můžete podepsat tady tu darovací smlouvu a zaplatí je za vás kraj," informuje pana Kunce pracovnice Zdeňka Račanská.
"Ale já to zaplatím," přesvědčuje ji starší pacient.
Takových, kteří dnes ve vyškovské nemocnici poplatek zaplatili, přestože už nemusí, je podle Račanské asi padesát procent. Většině se prostě nechce "papírovat". Pan Kunc měl kurióznější důvod.
"Vypadalo to, že půjdu do nemocnice, teď jsem se dozvěděl, že nemusím, stačí už jen jedno vyšetření. Takže s radostí tady nechám těch třicet korun, hlavně, že můžu zůstat doma," vysvětluje.
Nemám platit? Diví se někteří
Jihomoravský kraj platí za pacienty svých zdravotnických zařízení už druhý den. Teprve pondělí ale ukazuje, jak celý systém funguje.
Je první pracovní den, navíc chřipkové období. Také ředitelka vyškovské nemocnice onemocněla. Úřaduje s šátkem kolem krku.
"Jsme řízeni krajem, takže o novém systému nediskutujeme. Je pravda, že to máme jednodušší tím, že u nás jsme nikdy neměli automaty na poplatky," říká ředitelka Věra Seidlová.
Nemusela tak zaměstnávat nikoho navíc. Stejní lidé, kteří dříve vybírali poplatky, teď tisknou darovací smlouvy. Jen toho namluví trochu víc. Sotva si lidé zvykli na to, že poplatky se platí, musí jim zase vysvětlovat, že už je platit nemusí.
"Je dost takových, kteří ještě nezjistili, že něco takového funguje," připouští Zdeňka Račanská.
V nemocnici jsou sice téměř na každých dveřích informační letáky, například Pavel Fröhlich ležící od soboty na interně připouští, že nebýt novin, o rušení poplatků by netušil.
"Vlastně bych měl teď sobotu platit a ostatní dny už ne. No tak šedesát korun za několik dní, to je dobré, ne?" vtipkuje.
V lékárně levněji, ale pomaleji
O poznání méně dobrá nálada panuje v nemocniční lékárně. Řady v období chřipkové epidemie už tak dost dlouhé ještě prodlužuje zmatek kolem darovacích smluv.
Ty je třeba nejprve vyplnit u dvou speciálních pultíků ve dvojím provedení, a pak teprve se odebrat k výdeji léků.
Zmateni jsou hlavně starší pacienti. Sedmasedmdesátileté Karle Trávníčkové nakonec s vyplněním smluv pomáhá lékárnice. "To víte, já jsem vůbec netušila, co to má znamenat," omlouvá se stará paní. Za "dar od kraje" je ale nakonec vděčná. Na receptu měla předepsané celkem tři léky. Ušetřila tak devadesát korun.
Pultíky s darovacími smlouvami většinou okupují právě důchodci. Mladší lidé, i třeba s malými dětmi, mnohdy volí rychlejší cestu - zaplatit poplatek a nemít starosti.
Anita Burkhcsi s malou dcerou normálně chodí do lékárny v Kauflandu. Dnes výjimečně zvolila tu nemocniční, protože ji měla po cestě z ušní ordinace.
Třicetikorunový poplatek sice její rodinný rozpočet nijak zvlášť neohrožuje, přesto si najde čas na vyplnění darovací smlouvy. "Mami, kdy už půjdeme?" tahá ji dcerka za rukáv. "No, právě kvůli tady tomu asi příště půjdu radši za třicet korun někam, kde nejsou řady," konstatuje matka.
Soukromnice: Půjdu si pro ztrátu za hejtmanem
A o poznání menší řady jsou hned o sto metrů dál - v soukromé lékárně doktorky farmacie Anny Hrubé. Přitom i tady nakonec pacienti zjistí, že třicetikorunový poplatek platit nemusí.
Hrubá si po poradě s právníkem nechala vyrobit vlastní darovací smlouvy. Lidé tak třicetikorunový dar můžou dostat i tady. Možnost v pondělí využila asi polovina pacientů.
"Z jedné strany mám nemocniční lékárnu, z druhé dalšího soukromníka. Při takové konkurenci si nemůžu dovolit riskovat," vysvětluje svůj krok Hrubá.
Nemá sice žádnou analýzu, je ale přesvědčená, že se jí třicetikorunové dary vyplatí více, než kdyby přišla o část zákazníků. Po měsíci nebo dvou chce postup vyhodnotit a rozhodnout se, co podnikne dál.
"Asi prostě vezmu hromadu smluv a půjdu na kraj, ať mi to proplatí. Proč kraj diskriminuje soukromníky?" ptá se.
Uvažuje také o tom, že se spojí s dalšími lékárníky a hromadně podají žalobu. "Ten současný chaos přece nemůže trvat dlouho," kroutí hlavou.
