Tolik těhotných žen pohromadě vidět nebývá. Do fronty na vstupenky na veletrh Baby expo do Veletržního paláce jich přichází desítky. Některé tlačí kočárky, jiné chovají děti v šátcích na břiše.
Veletrhem vyvrcholila tento pátek mezinárodní akce Týden respektu k porodu. Zájem byl nečekaný - první den přišlo na tisíc lidí, z toho 80% tvořily těhotné ženy, muži pouhou pětinu.
Normální porod
Barevné šátky na nošení dětí, látkové pleny, hračky, kočárky, relaxační míče. Roztomilé potřeby pro maminky sousedí s panely s krutými příběhy žen z českých porodnic, či seznamy nedůstojných a škodlivých praktik, které u nás rodící ženy musí podstupovat.
Cíl organizátorů je zdánlivě prostý - ukázat, že porod je přirozenou součástí života. A normální je porod bez násilí.
"Chtěli jsme přitáhnou pozornost širšího spektra matek," vysvětluje jedna z organizátorek předsedkyně Unie porodních asistentek Jana Königsmarková. "Proto jsme zkombinovali běžný veletrh s informacemi, ke kterým se normálně ženy nedostanou."
Mezitím co davy ženy a dětí procházejí kolem stánků, či soustředěně čtou příběhy jiných žen, dole pod zemí v kinosále probíhá konference "Normální porod." V přednáškách se tu po tři dny střídají odborníci z Irska, Holandska, Německa, či Afriky.
"Naším základním mottem je porod v bezpečí a útulném prostředí," říká Gerd Eldering, bývalý primář porodnického oddělení v německém Bensbergu. "Základním předpokladem je, že porodní personál vystupuje v roli poradců a ochránců, namísto aktivních činitelů."
V "jeho" porodnici, kde pracoval přes dvacet let, mohou ženy přivést na svět dítě v porodním domě bez zásahů lékaře, pouze s porodní asistentkou. Čtyři hodiny po porodu mohou novopečené matky odejít domů.
Ve většině zemí EU se mohou ženy rozhodnout, zda budou rodit v porodnici, porodním domě nebo doma.
Hlavně nepolevit
Praxe u nás je ale zcela odlišná. Porody v porodních domech u nás nejsou povoleny, porod vedený doma porodní asistentkou pojišťovna nehradí.
"Těhotenství je v Česku stále považováno za nemoc," říká Königsmarková. "O každou rodičku se pečuje, jako by byla rizikově těhotná. To je pro matku i dítě nepříjemné i škodlivé, a ještě je to drahé."
Týden respektu k porodu v Česku i veletrh otevřeně ukázaly na šokující fakt. "V Česku nenajdeme porodnici, která by splňovala principy stanovené Světovou zdravotnickou organizací," říká Königsmarková.
Běžně tak české ženy musí podstupovat holení, nástřih hráze, nemohou si vybrat polohu, je jim zakazováno jíst a pít, je jim automaticky znecitlivěna polovina těla...
"Je to smutné. Řada žen, které zažijí takový zásah, už nechce mít další dítě," říká Königsmarková. "V tuto chvíli nemáme jinou možnost, než ženy informovat o jejich právech. Ženy musí vědět, co chtějí a nepolevit. Jedině tak dokáží prosadit své potřeby i v nepřátelské porodnici."
Atmosféra veletrhu je zvláštní, dává tušit, že tady jsou ženy odhodlané nenechat si všechno líbit a jít za svým přesvědčením.
Už se nenechám zastrašit
Areálem se stánky prochází statný muž s drobnou partnerkou a dvěmi dětmi. Na veletrh přijeli až z Hradce Králové.
"Se dvěma porody mám bídné zkušenosti, postě jako v české porodnici," říká Barbora Černíková. "Neměla jsem informace, nechala jsem se zastrašit. Dítě mi po porodu odnesli, osm hodin jsem byla bez něj. Prosila jsem sestry, ať mi ho dají. Jen se mi smály, ať si odpočinu, že si toho užiju dost. Celou noc jsem probrečela."
Holení, nástřih hráze to všechno paní Černíková zažila při obou porodech. "Nikdo se mě na nic neptal, druhý porod byl uměle vyvolaný, přitom jsem tak dlouho nepřenášela," vzpomíná. "Po těchto zážitcích jsem si připadala špatná, neschopná, že jsem to nezvládla."
Manželé Černíkovi teď touží po třetím potomkovi. "Už nechci rodit za podmínek, za jakých se narodili mí dva synové," říká. "Proto jsem se o to začala zajímat, proto jsme přijeli do Prahy. Chci do porodnice, kde si budu moci vybrat polohu, což jsem nikde nemohla."
I přesto, že paní Černíková ví, že je obtížné najít porodnici, kde budou vycházet z jejích představ, chce to zkusit. "Budu víc hledat, nepojedu do nejbližší porodnice," říká. "A už se nenechám zastrašit."
Černíkovi budou z Prahy odjíždět spokojení. "Mělo to pro mě velký smysl. Nejdůležitější je, že jsem tady získala pocit, že jsem normální, že takové zážitky, jako mám já, má řada jiných maminek," říká. "Také už vím, že se dá porodit bez lékaře, že se dá rodit doma a že všechna iniciativa má vycházet od nás."
Manžel paní Černíkové není nápadem rodit doma nadšený, přesto vnímá zkušenosti své ženy velmi podobně.
"Největší náš problém byl, že jsme nebyli informovaní," říká pan Jan. "O nástřihu hráze jsme se dozvěděli, až po porodu ze zprávy. Bazírují na zbytečných věcech, ale to, co je pro ženu důležité, opomíjejí. Tady jsme se dozvěděli o svých právech a to se nám bude moc hodit."
Klientský tlak
Problémy českého porodnictví připouští také ministerstvo zdravotnictví. "Víme, že to v pořádku není," říká tiskový mluvčí resortu Tomáš Cikrt. "Lékaři jsou velmi setrvační a jejich praktiky jsou mnohdy přežitky z minulosti."
Ministerstvo chce proto vydat věstník pro vedení porodu. Podle Cikrta by to však měly být hlavně pojišťovny, které mají tlačit na porodnice a odborné společnosti, aby splňovaly doporučení WHO.
"Věřím, že klientský tlak bude mít největší efekt," říká Cikrt. "Chce to čas, pokud to ženy budou vyžadovat, stane se to předmětem soutěže pojišťoven"
