V Česku v posledních letech roste povědomí o rizicích změny klimatu a to se odráží i na podobě měst. V našich klimatických podmínkách jde zejména o nedostatek vody, zachytávání té dešťové a přehřívání center měst. V těch velkých, jako je Praha nebo Brno, přibývá stromů nebo například zelených střech, menší obce budují tůně i zavlažovací systémy využívající dešťovou vodu.
A takových opatření bude přibývat. Minulý rok mělo schválenou strategii či plán pro boj s klimatickou změnou sedmnáct českých měst, dalších třicet obcí tyto dokumenty připravuje.
Podle Zprávy o stavu životního prostředí 2020, kterou každoročně vydává ministerstvo životního prostředí, jsou ovšem česká města v zavádění vhodných opatření pozadu. Zatímco v národních strategických dokumentech je boj s probíhající změnou klimatu prioritou, u nižších samospráv tento trend není zřetelný, píše úřad.
"Přestože rostoucí počet tuzemských měst a obcí si začíná uvědomovat zásadní význam adaptace na změnu klimatu pro jejich další vývoj, příprava adaptačních strategií a realizace příslušných adaptačních opatření na místní, respektive regionální úrovni postupuje pomalu," stojí ve zprávě.
To potvrzují také experti, které oslovila redakce Aktuálně.cz. "Zatímco v západních zemích mají adaptační opatření dlouhodobější tradici, u nás je to záležitost posledních několika let. Je to stále v plenkách," říká Jan Macháč, vědec z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, který se problematikou adaptačních opatření ve městech zabývá.
Nahodilá opatření
Problém ale není jen v pomalosti. Macháč upozorňuje, že ačkoli strategií přibývá, automaticky to neznamená, že jsou česká města na boj se změnou klimatu lépe připravena. "Část měst si strategie pořizuje, protože v nich vidí předpoklad pro získání dotací. Je to moderní, tak si strategii pořídí, ale hlavně aby je to nestálo moc peněz," komentuje Macháč.
Podle něj tak obce často volí ta opatření, na kterých ušetří díky vypsaným dotacím, ačkoli pro ně nemusí být nejvhodnější. A tak činí místo toho, aby si vytvořily plán a cíleně se zaměřovaly na kroky, které městu mohou nejvíce pomoct.
"Například teď je výzva na zelené střechy, na které mohou obce získat až stoprocentní dotaci. Některá města tedy cíleně hledají, kam by ještě mohly dát ve městě zelenou střechu, místo toho, aby udělaly komplexní analýzu a řekly si, kde se vyplachuje kanál, kde se přehřívá město a kde chybí stromy. To by je ale stálo více peněz a nemusí to být opatření, která jsou vidět, a ne vždy by se to stihlo do konce volebního období," říká Macháč.
Nesprávně zaměřená opatření mohou v některých případech městu i uškodit. "To se může stát například v případě neuvážené výsadby nevhodných dřevin v místech, kde by došlo naopak ke zhoršení kvality vzduchu, například rušných dopravních cestách," varuje klimatolog Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.
V některých případech také radnice nedomyslí, že opatření nestačí jen zavést, ale také se o něj starat. "V Ústí nad Labem například vybudovali intenzivní zelenou střechu, která vyžaduje zalévání. V létě si ale dal pan údržbář dovolenou a střecha kvůli extrémům počasí uschla. Část investice se tedy úplně odepsala," popisuje Macháč.
Podobně je to i s populárním masivním vysazováním nových stromů. Podle expertů není výjimkou, že si města dají za cíl jich vysadit co nejvíce, už ale neřeší, kde je umístit a jak se o ně správně starat. "V některých městech stromy brzo uvadly, protože je nezavlažovali nebo je vysadili do nevhodných nádob," upozorňuje Zahradníček.
Předpisy i nedostatek projektantů
Podle expertů i ministerstva životního prostředí mají města často vůli postavit se k opatřením zodpovědně, naráží ale na překážky. Ve fázi příprav může jít o neshody mezi jednotlivými odbory, například mezi ekology a památkáři, co na místě lze postavit a co ne. Obce si také často stěžují na nedostatek projektantů, kteří jsou schopní vypracovat plány ekologických opatření.
Plánování rovněž komplikují majetkoprávní poměry, kvůli kterým může obec opatření zavádět jen na městských nebo státních pozemcích, nebo také nedostatečná koordinace mezi městskými částmi. Samotnou stavbu opatření pak může ztěžovat nedostatek financí anebo některé právní předpisy.
Například v centru Prahy nelze budovat zelené střechy z důvodu ochrany památek. "To je logické, na druhou stranu jsou blokovány například i výměny oken v domech, které k památkové ochraně mají dost daleko, tak pak těžko můžete snižovat tepelnou zátěž obyvatel v tom daném domě a šetřit v zimě energií," popisuje klimatolog Zahradníček.
"Pro snadnější zavádění je tedy jako první nutné změnit legislativní rámec, zpružnit státní a městskou správu a dát jasný metodický pokyn, jak postupovat," doplňuje.
Aby se přijímání adaptačních opatření na změnu klimatu v Česku zrychlilo a zkvalitnělo, je podle Macháče klíčové, aby ministerstvo rozšířilo počet dotačních výzev nebo podporovaných opatření, které by mohly obce využít. "Osvícenější obce by pak měly možnost si vybrat to opatření, které pro ně bude nejvhodnější, a nebrat to první, co je napadne," říká.
Oba experti ale upozorňují na to, že i přesto lze v Česku najít řadu měst, která k problému změny klimatu přistupují zodpovědně. Macháč jmenuje právě Brno, které poskytuje dotace na zelené střechy soukromým investorům.
"Zaujala mě také Kadaň, kterou nezajímá jen to, jak se starat o samotné město, ale také vypracovala studii, která navrhuje, co dělat v blízkém okolí. Město by se nemělo dívat jen na své pozemky, ale soustředit se i na to, jak pracovat s okolní krajinou," zdůrazňuje Jan Macháč.
