Ústavní soud označil stížnost bývalé šéfky Exekutorské komory za neopodstatněnou. Ve stížnosti Fučíková například namítala, že kárný senát rozhodl jen na základě jejího vlastnictví podílu v obchodní společnosti, což prý zákon nezakazuje a nejde ani o kárné provinění. Podle ústavních soudců bylo pro rozhodnutí klíčové až vytvoření právních a faktických vazeb s exekutorským úřadem.
"Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí logicky a srozumitelně vysvětluje, že kárný delikt stěžovatelky nespočívá v majetkové účasti na akciové společnosti bez dalšího, ale hodnotí jej v celkovém kontextu jednání stěžovatelky," stojí v usnesení.
Kárná žaloba byla původně pojatá šíře, týkala se také prodeje nemovitosti v dražbě a údajné manipulace s kupní cenou. Nakonec se ale kárný senát zabýval jen vazbami mezi úřadem a firmou. Už dříve totiž Fučíková dostala výtku od tehdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO).
Nejnižší možná pokuta
Podle kárného senátu vazby firmy a úřadu překročily rámec zákona. Exekutor smí působit ve firmě, která spravuje jeho majetek. Hicra Reality však podnikala, přičemž předsedou představenstva byl manžel Fučíkové, která tehdy držela 96 procent akcií.
Soud ale zvolil nejnižší pokutu, jakou mohl. Fučíková neměla za sebou žádné jiné kárné provinění a navíc sporná otázka nebyla v judikatuře jednoznačně vyřešená.
Fučíková v době kárného řízení uvedla, že cílem její funkce je nejvyšší efektivita vymáhání práva. Podle ní výsledek udává do značné míry inzerce, což není ryze exekuční činnost. Proto na ní spolupracovala s externím dodavatelem, který měl přístup jen k veřejným informacím a nikomu nevznikla škoda. Naopak to podle ní přilákalo více dražitelů a dosáhlo se vyšších výnosů. "Tento model jsem vytvořila s dobrým úmyslem, nicméně musím respektovat názor kárného senátu," uvedla tehdy.
