Je pár minut po poledni a proplést se mezi lidmi na Karlově mostě je téměř nadlidský úkol. Ani ne minutu chůze od Staroměstské mostecké věže na trase turisticky populární Královské cesty sedí u zdi zarostlý muž v ošuntělém oblečení. U jeho nohou leží v klubku schoulený zrzavý voříšek. "To je Winnie, jsme spolu už sedm let. Dostal jsem ho jako dárek v době, kdy jsem měl zrovna práci. Máme jenom sebe," vysvětluje čtyřiatřicetiletý bezdomovec Pepa.
Právě velké množství cizinců láká k pražské dominantě bezdomovce, kteří si v okolních ulicích snaží přivydělat žebráním. Peníze na obživu tak shání i Pepa, který na ulici skončil poté, co opustil dětský domov. "Nemám rodinu ani zázemí. Když jsem o zaměstnání přišel, nikdo mě nemohl podržet. Několikrát jsem se snažil svůj život změnit, ale je to těžké," popisuje. Život bez psího parťáka si prý už nedokáže představit.
Po boku zvířecího přítele ale možná zanedlouho na ulici žebrat nebude. Praha plánuje proti lidem, kteří pomocí psů ze soucitných kolemjdoucích loudí peníze, zakročit. Náměstek primátora Jiří Pospíšil (TOP 09) nechal vypracovat analýzu, která má přijít s řešením, pomocí nějž město takovým činnostem zabrání.
V současnosti se žebrat - ať už se psem, či bez něj - v Praze nesmí ve vybraných ulicích v centru města a dále například v metru, na autobusových a tramvajových zastávkách či v okolí mateřských a základních škol. V loňském roce hlídky městské police v Praze odhalily 7512 přestupků v souvislosti s žebráním, takřka tři čtvrtiny z nich v centru, na Praze 1. Jestli u sebe měl žebrající člověk zvíře, však strážníci neevidují.
Hlavní město rovněž postihuje lidi, kteří v ulicích nabízejí turistům focení s divokými zvířaty. Strážníci je pokutují, úřady také zahajují řízení o zabavení zvířete a pachatele mohou čekat postihy i ze strany státu podle zákonů o ochraně či týrání zvířat. To se nicméně netýká psů, na které se předpis nevztahuje. "Ulice pro zvíře není absolutně vhodným prostředím, vždycky nějakým způsobem trpí," vyjádřil se k situaci minulý týden Pospíšil.
To však podle ředitelky neziskové organizace Psí život Jarmily Pávkové není pravidlem. "Na problematiku se nesmí lidé koukat černobíle. I pes člověka bez domova může být šťastný. Jde o zvíře, kterému je nejlépe ve smečce. Když si člověk pořídí štěně a je denně 12 hodin v práci, také nebude spokojené," vysvětluje.
Podle psího psychologa Pavla Bradáče mohou být sice psi žijící na ulici spokojení, časté to ale není. "U psa, který na ulici vyrostl a nezažil nic jiného, bude trauma minimální. Rozdíl však přijde ve chvíli, kdy byl zvyklý na odlišný život. V takovém případě trpí poměrně hodně," říká.
Nedostatek spánku, nízký pocit bezpečí nebo absence pravidelné stravy může vést ke vzniku problémového chování. "Třeba u podvyživených psů vzniká jedna z nejtěžších forem agrese - majetnická. Je typická přehnaným vlastnickým chováním, kdy si pro sebe pes nárokuje jídlo, hračky nebo třeba místo," popisuje Bradáč.
Podobně psy žijící s lidmi bez domova vnímá i Českomoravská kynologická unie. "Žebrající leckdy doprovázejí zanedbaní psi, často ležící celý den bez možnosti pohybu na dlažbě. Pohled na ně je smutný, na ulici nepatří," říká mluvčí Vladimíra Tichá.
Pes může být pro bezdomovce životním parťákem
Zkušenosti ředitelky organizace, která jako jediná v Česku pomáhá zvířatům lidí v tíživé životní situaci, jsou ale odlišné. Psí život podle Pávkové podpoří ročně stovky zvířat. Za deset let praxe se však setkala s podvyživeným psem po boku bezdomovce pouze jednou.
"Ne každý člověk v nouzi vidí ve svém zvířeti magnet na peníze. Často nás například kontaktují osoby, které skončily na ulici po propuštění z dětského domova. Chtějí mít u sebe blízkého tvora, který je miluje a oni jeho. Česko je stát pejskařů a bezdomovci jsou pejskaři jako kdokoliv jiný. Akorát v těžké situaci," vysvětluje a dodává, že o podporu organizaci častěji žádají lidé, jejichž mazlíčkům by naopak prospělo na váze shodit.
Problém podle Pávkové nastává ve chvíli, kdy se zvíře zraní nebo onemocní. Lidé bez domova totiž nemají peníze na nákladnou veterinární pomoc. Jejich mazlíčci nebývají očkovaní a mnohdy trpí nemocemi a parazity, které mohou následně přenést na lidi. Od psů se člověk může nakazit například svrabem, plísní nebo vzteklinou. "Proto je pro nás důležité pomáhat s prevencí. Zvířata na vlastní náklady očkujeme, snažíme se je zbavovat parazitů a zamezit tak tomu, že ohrozí své okolí," říká Pávková.
Bezdomovci se ke psům často dostávají přes majitele, které jejich domácí mazlíček omrzel. "Útulek slouží pro zaběhlá nebo toulavá zvířata. Pokud si vezme zvíře z rodiny, majitel musí zaplatit potřebná ošetření, jako kompletní veterinární prohlídku a kastraci," popisuje proces Pávková. Aby ušetřili, předají někteří lidé raději zvíře člověku z ulice.
