Aktuálně.cz: Váš počin s objevením antibiotika Celin je převratný. Nová antibiotika se od 80. let vlastně vůbec neobjevují.
Jiří Janata: Ano, máte pravdu. Zprávy o nových látkách v rámci skupiny antibiotik se objevují velmi vzácně. Najít nejsilnější látku v rámci určité skupiny antibiotik je docela počin.
Překvapilo vás, že se váš výzkum objevil i na titulní straně vědeckého časopisu Chemical Science?
Když jsme posílali článek do toho časopisu, tak jsme to brali, že to je zajímavý objev. To, že se to dostalo na titulní stranu, je potvrzením, že to je ve světovém kontextu opravdu významné. Rozhodně to ale není zázrak, který by do budoucna řešil problém rezistencí.
Co si od nového antibiotika slibujete?
Na základě klinického testování jsme zjistili, že Celin je silnější než linkomycin, což je v současnosti nejsilnější antibiotikum v této skupině léků. Linkomycin se běžné používá na infekce způsobené streptokokem a stafylokokem. My doufáme, že Celin by mohl posloužit také jako silnější antimalarikum. Malárie sice není bakteriálního původu, ale problém rezistence se u malárie také řeší.
Jak si vysvětlujete, že se farmaceutický průmysl nehledá nová antibiotika?
Ono se přestalo chtít hledat. Antibiotika se berou jako věc, která funguje a je vyřešená. Finančně to je rozhodně méně výhodné než hledat léky proti nádorovým nebo virovým onemocněním. Jelikož u antibiotik neexistuje vyhlídka, že by je pacient musel brát celý život, lze těžko očekávat velký finanční zisk. V tomto případě se rozchází zájem veřejnosti a zájem výrobců. Chybí tady veřejný tlak, že je to potřeba.
Tým mikrobiologů, který objevil nová antibiotika
Na výzkumu nového antibiotika Celinu se podíleli doktor Zdeněk Kameník, vedoucí skupiny mechanismy antibiotické rezistence doktorka Gabriela Balíková Novotná a vedoucí laboratoře biologie sekundárního metabolismu doktor Jiří Janata. Všichni jsou vědečtí pracovníci z Mikrobiologického ústavu Akademie věd a zároveň působí v Biotechnologickém a biomedicínském centru (BIOCEV).
Je problém rezistencí záležitost posledních pár let?
To rozhodně ne. O rezistencích se začalo mluvit v 80. letech. Bakterie spojené s člověkem byly celou dobu zaskočené, že jsme na ně vyrukovali s látkami, se kterými se nemohly v přírodě setkat. Vyskytují se totiž v úplně jiných prostředích. Penicilin například pochází z plesnivého melounu. Zanedlouho se ukázalo, že tento náš náskok nebude trvat na věčné časy. Ty bakterie jsou takoví malí supi v nás. Nic nám nedělají, dokud jsme silní, ale jsou připraveni nás dorazit ve chvíli, kdy jsme slabí.
Ve Spojených státech se loni objevil případ ženy, u které lékaři zjistili, že na infekci v jejím těle nezabírají žádná dostupná antibiotika. Je to problém jen Spojených států?
Moje hypotéza je, že v USA mohli velice hezky doložit, že vyzkoušeli všechna antibiotika. Když lidi dneska zemřou z důvodu nějaké infekce, tak ne všechny se stihnou podrobně prozkoumat. Je to o tom, že celosvětově přibývá úmrtí na infekční onemocnění. V nemocnicích je ten problém, že se tam koncentrují příležitosti, aby se rezistence kombinovaly.
Podle britské studie z ledna letošního roku by v roce 2050 mohlo na tyto konvenční infekce umírat až 10 milionů lidí, tedy stejný počet lidí jako dnes umírá na rakovinu. Zdají se vám takové odhady přehnané?
Gabriela Balíková Novotná: Nevím, z čeho ta data vycházela. Záleží na tom, zda se v nemocnicích dodržují základní pravidla. Paradoxně výskyt rezistencí klesá od jihu na sever. Je to hlavně počasím, ale také přístupem k práci. Třeba ve státech, jako je Norsko nebo Švédsko, je výskyt tradičně nízký, a naopak na jihu - Španělsko, Portugalsko - a směrem na východ jsou to obrovská čísla. Je to třeba rozdíl 80 % versus třeba 4 % výskytu nějaké konkrétní rezistence.
Kolik druhů antibiotik vlastně existuje a jaké je nejsilnější?
To se budeme pohybovat v řádu tisíců látek a dokonce desetitisiců jejich derivátů. To je hrozně vysoké číslo. Ale protože spousta z nich bude skoro stejná, takže jich je významných desítky nebo do stovky, ale žádné antibiotikum z nich není přirozeně účinné proti všemu.
Nejsilnější jsou asi glykopeptidy, což jsou antibiotika poslední volby. Ty se používají na rezistentního zlatého stafylokoka.
Zlatý stafylokok
Bakterie patřící do řádu stafylokoků, kteří se běžně vyskytují na lidské kůži nebo v nose. Většina druhů je neškodná, v případě přemnožení však mohou způsobit drobné infekce. Zlatý stafylokok ale může být i životu nebezpečný. Pokud se dostane z povrchu těla dovnitř tkání, dokáže způsobit otravu krve, toxický šok nebo pneumonii a vést až k selhání orgánů. Přibližně 90 % stafylokoků je rezistentních na běžný penicilin. Zlatý stafylokok MRSA je odolný vůči většině antibiotik, některá ho dokáží pouze zbrzdit.
Jaká je úspěšnost glykopeptidů?
Zatím je úspěšnost poměrně dobrá. Vyloženě rezistentních kmenů je opravdu málo, to můžete spočítat skoro na prstech jedné ruky. Pak jsou kmeny, které mají sníženou citlivost. Ty nejsou ještě úplně rezistentní, ale tam musíme být trochu obezřetní. Jelikož už nemáte moc dalších možností, je potřeba to hodně pečlivě sledovat, aby ve chvíli, kdy se tam objeví snížená citlivost, se použilo jiné antibiotikum, aby tam nedocházelo k vzniku rezistence.
Pokud byste tu sníženou citlivost ignorovali, tak budete podporovat vznik té rezistence?
Ano, přesně tak. Výhodou je, že glykopeptidy jsou injekční, takže je nelze předepisovat běžným pacientům. Navíc je to látka docela toxická, drahá a používá se opravdu v těch nejnutnějších případech.
Je v pořádku, že to léčivo je toxické?
Gabriela Balíková Novotná: Když na miskách vah vyvažujete riziko vedlejších účinků a možnost neléčitelné infekce, je to rozhodnutí poměrně jasné. V současné době je klinické testování přísně nastavené. Projde jen látka, která nemá žádné významné vedlejší efekty. Dokonce se říká, že antibiotika, která byla zavedená do klinické praxe v minulosti, by v současné době testováním neprošla. Spousta starších antibiotik je toxických, ale už víme, co od nich můžeme čekat. Myslím ale, že pokud bude velká potřeba nových antibiotik, požadavky při testování se budou muset snížit.
Jiří Janata: Antibiotika jsou vlastně přírodní produkty mikroorganismů inhibující růst bakterií. Je potřeba, aby byla účinná proti mikroorganismům, ale aby nezabila nás. Problém je v tom, že je strašně těžké útočit na život v bakteriální formě a zároveň neohrozit náš život.
Nevzniká největší problém s rezistencí na antibiotika na vlastně té nejnižší úrovni, tedy u praktických lékařů, kteří denně řeší záněty močových cest a předepisují antibiotika jako na běžícím pásu?
Biotechnologické a biomedicínské centrum (BIOCEV)
BIOCEV je společným projektem šesti ústavů Akademie věd ČR (Ústav molekulární genetiky, Biotechnologický ústav, Mikrobiologický ústav, Fyziologický ústav, Ústav experimentální medicíny a Ústav makromolekulární chemie) a dvou fakult Univerzity Karlovy v Praze (Přírodovědeckou fakultou a 1. lékařská fakulta), jehož cílem je realizace vědeckého centra excelence v oblastech biotechnologií a biomedicíny. Hlavním zdrojem finančních prostředků na vybudování centra je Evropský fond regionálního rozvoje.
Gabriela Balíková Novotná: Je pravda, že neuvážené předepisování antibiotik se uvádí jako jeden z důvodů růstu rezistencí. Riziko nespočívá přímo ve vzniku rezistencí, jako spíše v podpoře systému, ve kterém se bakterie mohou s antibiotikem dostat do kontaktu. Problém bývalo používání antibiotik na náhražka potravin pro hospodářská zvířata. To se antibiotika používala ve velkém. Naštěstí je to už dávno zakázané.
Jiří Janata: Zakázané to sice je, ale pokud je nějaké zvíře nemocné, antibiotikum se předepsat může. Spotřeba antibiotik ve veterinární medicíně je rozhodně větší než v obyčejné medicíně.
Gabriela Balíková Novotná: Na domácí mazlíčky se používají úplně stejná antibiotika jako pro lidi, ale stupeň kontroly jejich užívání je úplně na jiné úrovni. Navíc u zvířat je poměrně těžké jasně určit původ infekce, takže se často používají plošná antibiotika bez zacílení.
Jiří Janata: Je potřeba zmínit, že problém s antibiotiky vzniká už na úrovni výrobců. Velké množství antibiotik se dostane do přírody úplně zbytečně jako odpad. Sice není prokázáno, že by to mohlo mít nějaký účinek, ale když to někde odtéká po tunách, jak můžeme vědět, co takové množství může způsobit?
Je nějaká obecná poučka, jak v případě bakteriální infekce užívat antibiotika, abych nenapomáhal tvorbě rezistencí?
Gabriela Balíková Novotná: Je opravdu důležité antibiotika dobrat. Během těch prvních dnů pouze potlačíte šíření infekce, ale neznamená to, že jste se zbavil těch bakterií. Vy jste jen potlačil jejich nekontrolovatelné množení. Ale pokud antibiotika doberete, tak byste měl mít jistotu, že jste infekci dostal z těla pryč. Pokud v těle zbývají nějaké zárodky, nemoc se vám může vrátit a můžete ji dál šířit.
