Aspergerův syndrom je forma autismu. Zjednodušeně se liší tím, že jde o typ bez poruchy intelektu a opožděného nástupu řeči. Lidé, kteří se s ním narodí, jsou stejně nebo i více inteligentní a stejně jazykově vybavení jako zbytek populace. Ale i tak často čelí výzvám, například kvůli zesílené citlivosti na některé smyslové vjemy.
Většinou jde o konkrétní zvuky, vůně či textury v jídle. "Zhruba před dvěma lety jsem doprovázel jednoho pána s Aspergerovým syndromem na úřad, kde měli agresivní zářivky," popisuje terapeut Hejzlar. Žárovky nebylo možné zhasnout.
Muže, kterého doprovázel, stihl takzvaný meltdown, v podstatě přehlcení smyslů. "Musel odejít na toaletu, kde si sedl do kouta. Časem to odeznělo. Jen byl poté vyčerpaný," popisuje. Příčinou této citlivosti je podle vědců pravděpodobně hustší síť částí neuronů v mozku, které přijímají smyslové vjemy.
Jak ale dodává Hejzlar, pro většinu lidí s autismem to většinou nepředstavuje zásadní životní překážku. "Pro mnohé z nich je to důvod k různým adaptacím v životě, například sluchátka s rušením zvuku nebo specifické typy osvětlení," vysvětluje. Někdy lidé ale naopak trpí sníženou citlivostí, například v některých částech těla, vůči bolesti nebo třeba pocitu nasycenosti.
Jedním z kritérií, podle kterých se Aspergerův syndrom diagnostikuje, je to, že člověk má velmi specifické zájmy a koníčky. Projevují se už v dětství. "Je to většinou nějaká repetitivní hra nebo úzce vymezený zájem, který asi vzniká z potřeby předvídatelnosti situací. Je to takový bezpečný přístav," říká Hejzlar.
Dalším důvodem, proč zájmy vznikají, jsou časté potíže ve společnosti. Lidé s Aspergerovým syndromem mohou mít menší sociální představivost. Jde například o situaci, kdy se člověk má zapojit do rozhovoru více lidí. "Například když přátelé ve škole o něčem mluví, většina lidí si počká na pauzu a do rozhovoru automaticky vklouzne. Ale pro ně je to obtížná dovednost. Nedovedou si představit, co se stane, pokud například někomu skočí do řeči, nebo jestli mohou změnit téma," vysvětluje terapeut.
V dětství je tak pro ně těžké si hrát s ostatními dětmi nebo někoho oslovit. "Roste tak úzkost, kterou potřebují převést do něčeho, co jim funguje, co je zklidňuje, a to mohou být tyto aktivity a specifické zájmy," dodává. Proto stáčí v hovoru řeč ke svému oblíbenému tématu. "Nevědí třeba, jak by se měli ptát na to, jak se má vaše rodina, tak to táhnou zpátky do bezpečného okruhu témat jako viktoriánská Anglie nebo vlaky," říká Hejzlar.
Emoce ale lidé s Aspergerovým syndromem cítí stejně silně jako ostatní lidé. Zacházejí s nimi ale trochu odlišným způsobem. "Často nevědí, co si s emocí počít, proto je u některých lidí důležitá psychoterapie," připomíná Hejzlar.
Jeden ze způsobů, jak emoce regulovat, je pro autisty takzvaný stimming, tedy například opakování pohybů a zvuků. Lidé tak mohou ventilovat úzkost, ale i radost, když jsou jí pohlcení.
Aspergerův syndrom může přinášet i výhody, ač ne pro všechny, kdo se s ním narodí. "V práci jim mohou vyhovovat na detail zaměřené úkony, odolnost proti stereotypu, loajalita vůči zaměstnavatelům. Můžou velmi dobře rozpoznat třeba chybovost a mít neotřelý způsob myšlení. Mohou to být různí vizionáři typu Elon Musk nebo jako třeba umělecky, technicky nadaní, inteligentní lidé," říká terapeut.
V zaměstnání například může docházet k tomu, že si lidé s Aspergerovým syndromem nevybírají dovolenou, protože to znamená čas, který je potřeba naplánovat a nemá předem danou strukturu.
Hejzlar upozorňuje, že autismus není nemoc. Nedá se léčit. "Není to jako z podstaty něco deficitního. Na to poukazují i sami lidé na autistickém spektru," říká. Je tak podle něj dobré se na autismus dívat jako na součást rozmanitosti lidské mysli. "Je to dobré východisko, jak se koukat i na možné výhody, kterých u někoho může být část, u někoho třeba žádná, u někoho všechny," popisuje.
Stejně tak ale jinakost nese obtíže, například osamělost. Podle amerických studií je okolo 30 procent dospělých lidí se syndromem sociálně izolovaných a nemá žádný kontakt mimo nejbližší rodinu. Častěji než běžná populace se také potýkají s úzkostmi a depresemi.
V současnosti se na autismus dá přijít relativně brzy, například při kontrole u lékaře ve věku zhruba roku a půl. "Dítě už nějak interaguje s okolím a dá se tam něco rozpoznat," říká terapeut a dodává, že jde o dědičnou poruchu. "V praxi to vidíme na mnohých rodičích našich klientů, že tam třeba jsou určité nápadnosti v chování," říká.
V současnosti se ve veřejném prostoru pohybuje mnoho lidí s autismem. Jde například o českého šachistu Davida Navaru či francouzského filozofa s českým původem Josefa Schovance, který o syndromu píše. Vzory existují i v popkultuře, například dánský krimi seriál Most, kde vystupuje autistická detektivka.
