Zahraničí – Už týdny žijí německá média ze zpráv o procesu, který má v pondělí začít u Vrchního zemského soudu v Mnichově. Pravicová extremistka Beate Zschäpe a čtyři další lidé se budou zpovídat z deseti rasově motivovaných vražd, jejichž oběťmi byli přistěhovalci (hlavně drobní prodejci s tureckými kořeny) a jedna německá policistka.
Kdo by si ale myslel, že němečtí novináři řeší hlavně pozadí případu či – kupříkladu – motivy obviněných, je na omylu. Hlavní obžalovaná je až tématem číslo dvě.
Mnohem víc prostoru média věnují tomu, kdo z nich smí během procesu zasednout přímo v soudní síni a kdo nikoliv.
Tahanice o místa proces zpozdila už jednou – začít měl původně v dubnu.
Příběh rozdělování akreditací v německém procesu desetiletí připomíná absurdní divadlo.
Sál, který soudní administrativa pro proces vybrala, je sice moderní, jak se však záhy ukázalo, nemá dostatečný počet sedadel.
Za pultíkem, na němž je napsáno „Reserviert für die Presse“ (rezervováno pro tisk), je celkem 50 míst. Když je soud rozděloval poprvé, úplně zapomněl na novináře z Turecka. Přístup do síně nedostalo ani jedno turecké médium, byť byli osmi z deseti obětí právě Turci.
Turecký list Sabah to ale nenechal jen tak. Rozdělení akreditací napadl u německého Ústavního soudu. Ten mu dal zapravdu – rozhodl, že se do sálu musí dostat i média, odkud zavraždění pocházeli.
Vedle čtenářů Sabahu tak budou moci proces detailně a přímo sledovat i příznivci listů Hürriyet nebo Evrensel.
Verdiktem nejvyšší soudní instance v zemi ale hádka neskončila. Naopak. Soud v Mnichově rozhodl, že zbylá novinářská místa – v zájmu spravedlnosti – rozdělí losem.
Výsledek rozzlobil i ty, kteří se až dosud do pře o místa nemíchali.
„Vítězové“ akreditační války se tahali z osudí, v němž byla jména novin významných i bezvýznamných, médií zpravodajských i lifestylových, rádií informačních i hudebních, regionálních listů z měst, kde teroristická buňka zabíjela, i těch vzdálených stovky kilometrů od míst útoků.
Zatímco zpravodajští giganti, jako jsou deníky Frankfurter Allgemeine Zeitung, Frankfurter Runschau, Die Welt, TAZ či prestižní týdeník Die Zeit, musejí zůstat za dveřmi, protože při losování neměli štěstí, místo dostalo přiděleno třeba lokální výmarské Radio Lotte, mnichovské Radio Charivari, inzertní noviny Hallo München, dokonce ženský módní časopis Brigitte.
Právě nad účastí Brigitte Němci nevěřícně kroutí hlavou. A ptají se, zda se magazín chystá udělat obviněné teroristce Beate Zschäpe „beauty-check“. Nebo zda bude zkoumat, „proč naklání lebku tak doprava“ (citace tweetu uživatelky „Die Mutti“).
Jiní upozorňují, že se němečtí novináři budou muset naučit turecky, aby mohli zpravodajství opsat od svých tureckých kolegů v sále.
Médiím samotným ale losování moc vtipné nepřipadá, naopak. Některá z těch, co „místenku“ nedostala, zvažují žalobu. Jen Die Zeit a Die Welt zatím vzkázaly, že to neudělají. Podle svých šéfredaktorů nechtějí přispět k dalšímu odkladu ostře sledovaného procesu.
Zda je začátek procesu zachráněn, nebo ne, přesto není jasné. Našel se totiž novinář, který už do Karlsruhe, kde ústavní soud Spolkové republiky sídlí, stížnost doručil.
Jako volný novinář měl Martin Lejeune po prvním rozdělování sedadlo v soudní síni jisté, losování ho o něj ale připravilo. Krom toho si v Karlsruhe stěžuje, že volní novináři a novináři z online médií byli při výběru znevýhodněni.
O tom, že mezi médii – alespoň některými – panuje jistá solidarita, naopak svědčí případ agentury DPA, která jedno ze svých dvou míst (hlásila se její německá i anglická redakce a obě uspěly) přenechala konkurenčním AFP a Reuters.
Tolik vysmívaná Brigitte se zase o místo podělí s kolegy ze zpravodajského magazínu Stern, s nimiž patří do jednoho nakladatelského domu Gruner und Jahr.
Příběh akreditační války má ještě mnohé další větve (třeba tu, že se rádio MDR omylem ocitlo v osudí s televizemi, nebo že místo dostala televize ARD a navíc i jeden její externista). Ve spleti informací, které se mediální tahanice týkají, by přesto nemělo zapadnout, o co vlastně v procesu s Beate Zschäpe jde.
Tříčlenná teroristická buňka s názvem Národně-socialistické podzemí (NSU), která vražednou sérii odstartovala zastřelením květináře Envera Simseka v Norimberku, zabíjela v Německu od září 2000. Bojovala za to, aby byl v zemi znovu nastolen Hitlerův národní socialismus.
Dnes 38letá obviněná měla ve skupině na starosti finance a administrativu, zapojená byla i do výroby a rozesílání bomb či jejich atrap. Její dva kumpáni Uwe Mundlos a Uwe Böhnhardt spáchali sebevraždu v listopadu 2011 poté, co je v obytném přívěsu, kde se ukrývali, obklíčila policie.
Zuzana Kleknerová
