V alpském stylu: rizika krkonošského pronájmu

Byznys - Přístup společnosti Tatry Mountain Resorts (TMR) k podnikání v turistickém ruchu v „alpském stylu“, jak ho s oblibou prezentuje její šéf Bohuš Hlavatý, zajistil firmě monopolní postavení a úspěch na Slovensku. A to do té míry, že Slovensko je již malé a vedení firmy povýšilo na cíl budoucí expanze region střední Evropy.

To, co se ale podařilo na Slovensku, nemusí být snadno dosažitelné jinde. Pronájem skiareálu ve Špindlerově Mlýně sjednaný na konci léta vyvolal řadu otazníků, ne-li rizik:

-       pronájem není majetek; dvacet let pronájmu a fixně sjednané nájemné s inflační doložkou sice mohou poskytnout prostor na vytvoření dostatečného výtěžku, ale není to jistota jako být vlastníkem

-       závazek proinvestovat celkem 800 milionů Kč zvyšuje finanční náročnost a může snižovat návratnost

-       partnerství s relativně neznámým subjektem za naprosté parity může přinášet komplikace. TMR si totiž pronajímá skiareál spolu se společností Snowhill (provozovatel několika skiareálů v Čechách) prostřednictvím společného podniku, ve kterém mají oba shodný podíl. Toto uspořádání vzniklo více z nutnosti než na základě přirozených potřeb (Insider blíže popsal ve vydání z 13. září).

Pak je logické se ptát, proč do takového projektu vstupuje tak ostřílený investor (připomeňme, že za TMR stojí de facto slovenská banka J&T).

Vysvětlením může být spekulace, že ze strany TMR je to tak trochu sázka na budoucí slabost Snowhill, že nebude stačit držet krok s výší investic, a na slabost současného vlastníka - ČSTV -, že nakonec prodá.

V tomto duchu lze pak vnímat i samotný duální listing. Ten je nyní jen jedním z kamenů dláždících cestu k ovládnutí českého a polského trhu, než aby představoval nástroj dalšího financování rozvoje. Záměr vyplácet až 70 % zisku je chvályhodný, ale faktický dividendový výnos něco přes dvě procenta je podprůměrný. Kurz akcií se zdá být trochu umělý, když obchody na bratislavské burze probíhají sporadicky. Navíc je do určité míry veden tvůrcem trhu, bankou J&T i opakovanými odkupy akcií samotnou bankou či nějakou společností ze stejnojmenné finanční skupiny.

Tím více může upoutat marketingová ekvilibristika spojující vlastnictví patřičného počtu akcií s výhodami od několika volných vstupů do provozovaných areálů až k celoročnímu skipasu a VIP zlaté kartě. Otázkou je, zda potom ještě zůstáváme investory na kapitálovém trhu, nebo víc nadšenými lyžaři.