Byznys - Každý má rád své jisté, dokonce i ČEZ. Není divu. Budoucnost energetiky v Evropě i v Česku zaměstnává mnoho lidí a přitom výhledy oboru zůstávají nestálé a často protichůdné.

Nedávný výrok šéfa ČEZ, že požaduje dlouhodobou garanci ceny elektřiny, kterou vyrobí v nových blocích Temelína, ale může být více lobbingem největší tuzemské energetické společnosti než reálným cílem.

Podobně, s určitým nadhledem, je třeba vnímat i trochu kategoricky znějící další podmínku. Budoucí cena elektřiny se prý musí pohybovat v intervalu mezi 60 a 80 eury za jednu MWh, jinak nemá cenu o zmíněné dostavbě uvažovat. Myšlenka formulovaná tentokrát v médiích, a nikoliv přímo v ČEZ byla spojena ještě s hodnotou emisních povolenek, které na trhu hodně klesly a díky nimž je teď levnější i elektřina.

Obě tvrzení společně narážejí na otázku, jak je to tedy s efektivností výroby elektřiny z jádra. O jaderných elektrárnách se všeobecně tvrdilo, že jsou těmi nejlevnějšími a nejčistšími zdroji - a to ještě mnohem dříve, než byla „vynalezena“ emisní povolenka.

Elektřina z jaderných zdrojů je skutečně jedna z nejlevnějších, a to v okamžiku, kdy elektrárna již stojí a vyrábí. Rizika jsou ale v objemu investic.

Finanční sumy, které je třeba vložit do stavby, jsou násobně vyšší proti konvenčním elektrárnám. Pokud připočteme ještě nejistotu vzniku vícenákladů, které v takových případech zůstávají z velké části na bedrech investora, není divu, že ČEZ hledá nějaké „jistoty“. Přesto stavět budoucnost elektrárny na podmínce garantované výše ceny vyrobené elektřiny má dost obrácenou logiku. I když to v životě není nic neobvyklého, viz příběh fotovoltaických elektráren v Česku.

Pro dostavbu Temelína by byla přirozenější (a obvyklejší) případná garance státu v oblasti bezpečnosti elektrárny nebo případný podíl na financování dostavby. Diskuse o garanci ceny může být jen součástí taktiky v tomto jednání.