Rozhovor – Tomáš Budník, majitel firmy Revolution Mobile, se léta snažil vybudovat na českém telekomunikačním trhu dravce, který nabourá dominantní pozici Telefóniky, T-Mobilu a Vodafonu. První neúspěšný pokus absolvoval s mocnou kapitálovou skupinou Penta a jejím U:fonem. Pro Pentu to byl byznysový propadák. Budník do projektu naskočil už v pokročilé fázi a ztrátovou firmu alespoň provozně stabilizoval, vyřešit její dluhy ale už nedokázal.
Na projektu čtvrtého operátora pak pracoval pro PPF. V jejích barvách šel do první aukce na kmitočty pro rychlé sítě LTE, kterou ČTÚ vyhlásil loni na podzim a která se táhla až do letošního března. ČTÚ projekt nakonec odpískal. PPF následně koupila Telefóniku. A Budník se rozhodl pokračovat v projektu čtvrtého operátora na vlastní pěst, s vlastní firmou Revolution Mobile, kterou i se zaměstnanci odkoupil od PPF.
Sehnal sice investory ochotné do jeho vize investovat až 12 miliard korun, nakonec ale neuspěl.
Proč musí sen o čtvrtém operátorovi vzdát, jaké dopady má výsledek tento týden skončené druhé aukce frekvencí na český telekomunikační trh a co sám plánuje dál, o tom Budník vypráví v tomto rozhovoru.
Jak hodnotíte výsledek aukce?
Jsme zklamaní. Na projektu jsme pracovali rok a půl, já osobně dokonce ještě o něco déle. Měli jsme příležitost rozjet něco úplně nového, bohužel to nevyšlo.
Kde se z vašeho pohledu stala chyba? Proč jste frekvence pro čtvrtého operátora nakonec nevydražili ani vy, ani další zájemce – firma Sazka Telecommunications miliardáře Karla Komárka?
Nemohu komentovat průběh aukce, porušil bych podmínky a mohl tak přijít o jistinu půl miliardy korun složenou u ČTÚ. Je to prostě tak, že jsme se aukce zúčastnili, ale neuspěli jsme v ní. Čekali jsme, že se druhý účastník bude v aukci nějak chovat, ale odhadli jsme to špatně.
Dal vám ten pokus vůbec něco, nebo cítíte jen zklamání?
Víte, v Evropě dnes v komunikacích není trh pro standardní operátory příznivý. Všichni škrtají náklady, stěžují si, že ceny nejdou nahoru, nemohou dělat smysluplné rozvojové projekty apod. Těží z toho sice koncový uživatel, ale většina lidí, kteří dnes pracují v telekomunikacích, je pod tlakem: čelí propouštění a nákladovým škrtům. Nám se povedlo v rámci tohoto projektu – díky tomu, že se stavěl na zelené louce – postavit vysoce motivovaný tým, shromáždili jsme dodavatele, kteří viděli, že mohou něco zajímavého nabídnout, povedlo se nám přeskočit hromadu technologických bariér, kterým stávající hráči čelí. Nakonec to bohužel nevyužijeme.
Kolik dosud projekt vaši firmu Revolution Mobile stál?
Desítky milionů korun. Peníze jsem do projektu vložil já a dva další partneři, kteří jsou nyní v pozici mých věřitelů. Jde o jeden česko-slovenský subjekt a druhý mezinárodní. A rozhodně s těmito partnery nemá nic společného PPF, přestože se o tom pořád spekuluje. Revolution Mobile byl opravdu čistě můj projekt.
Kolik peněz do projektu vaši partneři byli připraveni vložit?
Celková suma potřebná na to, abychom mohli vybudovat plnohodnotného čtvrtého hráče v nejnižším pásmu 800 MHz, se pohybovala mezi 10 a 12 miliardami korun. K pochopení je třeba popsat celou genezi projektu. Když letos 15. srpna ČTÚ vydal nové podmínky aukce, na poslední chvíli se tam objevila podmínka, že 15 let po dobu platnosti licence mezi sebou nesmějí subjekty účastnící se aukce fúzovat. Dnes už je jasné, že PPF měla zájem koupit některého z existujících operátorů, víme, že to byla Telefónica, ale na trhu byly i informace o prodeji podílu v T-Mobilu, aktuálně se spekuluje i o Vodafonu. A PPF chtěla mít volné ruce na takovou akvizici. Proto se rozhodli projekt čtvrtého operátora ukončit a prodat.
A vy jste firmu, kterou jste pro PPF vedl, sám odkoupil…
Nejdřív jsem váhal, jestli mám jít s vlastní kůží na trh a pokusit se o vstup čtvrtého hráče. Neměl jsem indicie, že by tu byl nějaký jiný vážný zájemce. O účast v aukci se sice zajímal Dial Telecom, ale nedokázal nakonec sehnat investora. Předpokládal jsem, že tu jiný zájemce nebude, a s tímto příběhem jsem oslovil investory. Partneři byli ochotní do toho jít s tím, že za vyvolávací cenu koupíme potřebné spektrum frekvencí. Kdyby se to povedlo, mohli bychom diskutovat o spoluúčasti s dalšími investory, a také se mi pak ozvali další dva zájemci, oba zahraniční, o další financování projektu. S tím jsme také počítali. Ale bohužel na poslední chvíli se mezi účastníky objevila společnost Tasciane – později přejmenovaná na Sazka Telecommunications –, o níž jsme zprvu nic nevěděli. Bylo to velké překvapení. Pak se k té firmě přihlásila KKCG a situace se zcela změnila: investoři znervózněli, bylo jasné, že frekvence nevydražíme za vyvolávací cenu, neznali jsme konkrétní strategii KKCG, ale jisté bylo jedno: KKCG je silnější hráč než Tomáš Budník.
Nedělala KKCG ostatním účastníkům jen takzvané „křoví“, mysleli to s aukcí vážně? Věříte, že měli 10 miliard na vybudování čtvrtého operátora?
Podle vysílaných signálů jsme měli dojem, že to myslí vážně. Měli před sebou dvě relativně smysluplné varianty – že do toho KKCG opravdu půjde a chce sama provozovat skutečného čtvrtého mobilního operátora. Anebo že – jak se o tom spekulovalo v investigativních médiích – KKCG koupí vyhrazené spektrum, spojí se s Vodafonem jako nejslabším hráčem na trhu, vytvoří spolu virtuálního operátora a KKCG nakonec vydražené frekvence Vodafonu na oplátku pronajme.
Výsledná vydražená cena v pásmu vyhrazeném pro budoucího čtvrtého operátora je „jen“ o 400 milionů výš, než byla cena vyvolávací. Navíc tyto frekvence vyhrál Vodafone, který by se do tohoto pásma zřejmě vůbec nedostal, kdybyste vy přihazovali dostatečně aktivně. Přihazovali jste? Měli jste vůbec připravené peníze na cenu, která alespoň lehce překročila cenu vyvolávací?
Úplně na začátku jsem měl dohodnutý určitý objem financí, ale to, že se do aukce přihlásila KKCG, změnilo pravidla hry. Musel jsem s investory jednat, kam a jak tu sumu můžeme navýšit, dohodli jsme určité zvýšení. Ale hlavně jsme nové situaci přizpůsobili strategii přihazování. Proto jsme měli připravené dvě místnosti, ze kterých jsme se mohli aukce aktivně zúčastnit, proto jsme je extrémně zabezpečili proti možnému úniku informací. Předpokládali jsme, že druhý účastník se bude v aukci nějak chovat. Ve finále náš předpoklad nevyšel. O detailech nemohu nyní – dokud nebude aukce vypořádána – mluvit. Ale prostě jsme měli nějakou strategii a ta nevyšla. Je to moje osobní chyba, která mě bude stát relativně hodně peněz, ale to je tak všechno, co s tím teď udělám.
KKCG plánuje se Sazkou postavit vlastního virtuálního operátora. Je tohle budoucí cesta pro Revolution Mobile?
Pro nás to dobrá cesta není. Revolution Mobile má spoustu know-how, které jsme nasbírali v oblasti infrastrukturálních a IT projektů. Musím nyní vymyslet, co s nabytými zkušenostmi.
Neplánujete, že byste se v příštích měsících vrátil do PPF, respektive do firmy O2, kterou PPF kupuje od Telefóniky? Je lepší zůstat na vlastních nohou, nebo máte pocit, že život pod velkou skupinou typu PPF nebo Penta je pro vás lákavější?
Zatím o těchto věcech neuvažuji, mám teď jiné priority. Je to filozofická otázka, vše má svá pro a proti. Na práci pro takto velké společnosti je zajímavé to, že neděláte stále jen jednu činnost, ale podílíte se na strukturálně jiných projektech. Já jsem v rámci PPF například pracoval v Rusku v projektu Eldorado (maloobchodní síť), kde jsem měl na starost IT. V Pentě jsem zase konzultoval projekt Fortuna a online sázení. Teď každopádně trvá můj zájem na dalším rozvoji Revolution Mobile a chci se nějak dál podílet na projektech rozvoje infrastruktury nebo IT ve střední Evropě. Co přesně bude, ukáže čas.
Revolution Mobile je spolu s Sazkou Telecommunications jediným z účastníků aukce, který si na její podmínky nestěžoval u soudu či jiné instituce. Nechystáte žalobu?
Zatím jsme spíše my sami pod palbou, jestli jsme se chovali řádně, jestli jsme někým nemanipulovali nebo nebyli ve shodě s někým jiným. Což vylučujeme. Žalovat aukci nehodláme, nicméně je pravda, že celé správní řízení ještě neskončilo.
Byl podle vás celý proces aukce férový?
Úřad ve své zprávě tvrdí, že vytvořil ideální podmínky pro nového operátora. Já si myslím, že ideální podmínky by neobsahovaly právě tu patnáctiletou klauzuli a vyhrazené spektrum by bylo skutečně jen pro nováčky a nemohli by tam přihazovat i současní operátoři, což se nakonec stalo.
Budete se příští rok ucházet o nevydražené kmitočty v pásmech 1800 a 2600 MHz?
Pouze s tímto spektrem se nedá postavit nezávislý a smysluplný operátor. Je ale jistě možné nastavit podmínky i jinak, bez rozvojových kritérií, z patnáctileté klauzule udělat například pětiletou, přitom nastavit regulaci národního roamingu včetně cenové úrovně – a pak má smysl pro nového hráče toto spektrum koupit a nového operátora rozvíjet.
Vy jste byl i u první aukce, kterou ČTÚ zrušil bez výsledku poté, co účastníci celé měsíce přihazovali a nakonec se cena dražených frekvencí vyšplhala k 20 miliardám korun a pořád se licitace nechýlila ke konci. Chápete s odstupem oficiální důvod ČTÚ pro ukončení, že cena byla tak vysoko, že by to nakonec zdražilo služby pro koncového zákazníka?
Můj pohled je následující. Při celkové ceně přes 20 miliard korun by každý operátor vydražil potřebné spektrum za zhruba sedm miliard, beru-li v úvahu, že tenkrát byly k dispozici frekvence pro tři hráče. Dnes je ta cena v pásmu 800 MHz od 2,3 do 2,6 miliardy korun, tedy skoro o pět miliard korun méně. Například Telefónica má podle výroční zprávy na všechny své rozvojové záměry pravidelně kolem šesti miliard korun ročně. Když zaplatí 2,5 miliardy, pak jí z ročního objemu něco zbyde. Kdyby platila těch původních sedm miliard, tak by další dva roky nemohla vůbec investovat. Myslím si, že to si uvědomovali jak operátoři, tak ČTÚ. Nevím, kdo tlačil na konec té první aukce, ale tipoval bych mobilní operátory.
Vy jste tehdy byl v PPF, která se s operátory o frekvence v první aukci přetahovala. Pro ni taková cena – zhruba sedm miliard – byla reálná? Nevyhovovalo zrušení soutěže nakonec i samotné PPF?
PPF v tom tehdy viděla jedinou možnou alternativu pro vstup do telekomunikací a takovou cenu byla ochotná zaplatit. V dnešní době je ale taková cena pro nováčka, který není tak kapitálově silný, nesmyslná.
Státní rozpočet tedy sice s druhou aukcí získává méně peněz, ale Česko by mělo mít rychleji vybudované nejmodernější sítě. Je to tak?
Rozvojová kritéria ČTÚ nutí operátory k tomu, aby postavili sítě poměrně rychle – do dvou a půl let má být pokryta velká část venkova a do pěti let všechny venkovské oblasti. Přitom se ale dá očekávat, že kromě venkova, který je pro operátory v prvních letech výstavby povinný, budou pokrývat i města. Pro zákazníky a trh to je určitě dobrá zpráva. Navíc to, že operátoři budou LTE spektrum mít v bývalém televizním vysílání, znamená, že investice do rozvoje sítě nebude tak velká, jako byla u sítí 3G.
Říkáte, že pro zákazníka je výsledek celého příběhu nakonec dobrou zprávou. Takže nám může být úplně jedno, že na trh nevstoupí nový hráč, po kterém se tak dlouho volá?
Určitě dobrá zpráva je, že se konečně začnou stavět v Česku LTE sítě. Samozřejmě že čtvrtý operátor by trh obohatil kromě této infrastruktury ještě o komerční agresivitu. Potřeboval by získat zhruba deset procent tržního podílu, přinesl by tedy tvrdší konkurenci v oblasti cen. Určitě by také přinesl rychleji nové technologie jako volání přes datovou službu bez obstrukcí nebo už zmíněné sdílení dat na více SIM kartách.
ZUZANA KUBÁTOVÁ, JIŘÍ HOVORKA
