Praha - Když Josef Průša vystoupil na pražské konferenci TEDx se svou přednáškou o 3D tisku, obecenstvo ho vypískalo.
Ne proto, že by jeho výstup nebyl zajímavý, naopak. Píšťalky, jejichž hvizd ho vyprovodil z pódia, totiž publiku sám rozdal. A předtím je doma vytiskl na 3D tiskárně vlastní výroby.
Trojrozměrný tisk je fenomén, který si na masové využití bude muset ještě notnou chvíli počkat. Už dnes je ale zřejmé, že potenciál a využití této technologie jsou obrovské a velmi pravděpodobně ovlivní celou řadu průmyslových odvětví.
Trojrozměrné tiskárny už vyrábí i zaběhlí výrobci jako Hewlett Packard. Jejich cena je zhruba třicetkrát vyšší, než náklady na sestavení Průšova přístroje.
Josef Průša je jedním z dvaceti kmenových vývojářů projektu RepRap, jehož cílem je vytvořit tiskárnu, která dokáže replikovat sebe sama. Dvacetiletý Průša se v reálném světě ani s jedním z kolegů z týmu neviděl. Za pět let vývoje jsou však podle svých slov "jen jeden krůček" za úrovní komerčně dostupných 3D tiskáren od světových výrobců. Těm výzkum zabral třicet let.
A.cz: Jak byste charakterizoval trojrozměrný tisk?
Sám trávím vysvětlováním technologie 3D tisku spoustu času. A musím říct, že mnohdy mi trvá, než se mi to podaří a lidé si dokážou představit, jak to vlastně funguje. Pro mě je to můstek mezi myšlenkou a fyzickou věcí. Vymyslíte, vytisknete a nakonec máte v ruce třeba píšťalku, která píská.
Jak funguje 3D tisk
Pro trojrozměrný tisk se v současnosti používá několik metod a materiálů. Projekt RepRap využívá metodu FDM (Fused Deposition Modeling). V počítači se nejprve vytvoří přesný nákres, který může vzniknout také přenesení m z 3D scanneru. Modely, které nejsou chráněny autorským právem, je možné stáhnout z internetu.
Hlava tiskárny pak postupně nanáší úzké vrstvy tekutého prekursoru (materiál podobný součástkám stavebnice LEGO) , který okamžitě tvrdne. Nanášením těchto vrstev vzniká trojrozměrný objekt.
3D tisk, jinými slovy též Rapid Prototyping, se používá při výrobě a demonstraci prototypů výrobků. Při slavnostním uvedení Škody Yeti bylo 80 procent komponentů vozu vyrobeno právě Rapid Prototypingem.
A.cz: Jaké má, kromě píšťalek, 3D tisk v současnosti praktické využití?
V současnosti příliš velké nemá. Je to také tím, že my vlastně ještě sami nevíme, kde všude a jak jej bude možné využít. Já osobně jsem si včera vytiskl věšák na kabát. Stálo mě to asi 7 korun, necestoval ke mně přes půlku zeměkoule, nemusel jsem pro něj do nákupního centra a vypadá tak, jak chci. Myslím, že pro podobné zařízení by hodně lidí našlo upotřebení.
A.cz: Budou mít lidé jednou doma vedle pračky a mikrovlnky i 3D tiskárnu?
Nejprve musíme dokončit autoreplikaci. Tedy aby tiskárna byla schopna vytisknout všechny součástky, které jí tvoří. A z nich by bylo možné postavit její kopii. To bude ještě trvat. Až se nám to podaří, bude náročnost sestavení srovnatelná se stavebnicí. Díly si každý bude moci vytisknout sám. Tedy bez tiskárny těžko, ale ten kdo ji mít bude, vytiskne díly pro druhého, a tak dál. Celý projekt je Open Source, takže veškerá dokumentace je volně dostupná.
A.cz: Někteří lidé řeší ještě dnes problémy s ovládáním běžných tiskáren. Jak po nich můžete chtít, aby si postavili vlastní?
Náš projekt je ve fázi vývoje. Z určité části bude vždy "kutilský", ale to je jeho součástí. 3D tisk v této fázi vyhledávají lidé, kteří hledají individuální řešení, které v obchodě nenajdou. Na druhou stranu je výhodou, že stovky lidí naše zařízení neustále vylepšují. Další výhodou proti běžné nabídce je, že když se něco porouchá, můžete si to opravit.
A.cz: Není tedy 3D tisk odsouzen do přítmí panelákových dílniček?
To určitě ne. Například při cestování do kosmu 3D tisk už hraje důležitou roli, protože objem věcí, které je možné vzít s sebou, je omezený. S 3D tiskárnou na palubě bude možné ze země jen poslat soubory s plánem potřebných dílů, které bude možné třeba na Marsu vytisknout. Designér Tomáš Rousek (spolupracuje s americkou NASA na vybavení vesmírných základen, pozn. red.), nedávno přišel s nápadem používat jako stavební materiál modifikovaný planetární prach. Z něho pak stavět celé nosné konstrukce obytných modulů. 3D tisk ovlivní například architekturu, módní průmysl, medicínu atd.
A.cz: Jakým způsobem?
Podívejte se, jak vypalovačka CD a stahování hudby změnily hudební průmysl. Vezměte si situaci, kdy firmy prodávají na trhu předražené kusy plastu, které vypadají více méně stejně. Pokud jednotlivcům nebo malým skupinám umožníte vlastní výrobu pomocí 3D tiskáren, proč by si ty věci kupovali? Dají přednost věcem, které jim individuálně vyhovují. Které mají nějakou přidanou hodnotu.
A.cz: Pojem Open Source známe hlavně z oblasti softwaru, kde se velmi ujal. Jak se tento systém uplatňuje na poli hardwaru?
Open Source software už prokázal, že vývoj s nechráněným zdrojovým kódem se mnohonásobně urychlí, protože jej nezávazně vylepšuje a upravuje mnoho lidí. Hardware je trochu komplikovanější, protože součástky musíte kupovat a komponenty sestavovat. Na systému neustálé inovace a implementace novinek se ale nic nemění.
A.cz: V čem je tento systém výhodnější než licencovaný vývoj velkých výrobců?
Když něco vyvíjíte komerčně, zastavíte se v jednom stádiu, kdy výrobek splňuje určité standardy a dáte ho na trh. Novinky nezavádíte, protože potřebujete vydělat na verzi, která je na trhu. Teprve po čase uvedete novou verzi, atd. To vývoj zpomaluje. Navíc, když vývoj tajíte, musíte se spoléhat jen na vlastní vývojový tým, kdežto v případě Open Source otevíráte dveře celému světu.
A.cz: Na pražské konferenci TEDx měl váš projekt velký úspěch. Daří se vám šířit povědomí o něm i jinde ve světě?
Setkání jako pražský TEDx jsou pro networking ideální. Hned po pražské konferenci jsem dostal pozvání do Vídně, kde vzbudila též slušný ohlas.
A.cz: Co má udělat člověk, který by se o 3D tisku rád dozvěděl víc, případně ho vyzkoušel? Krom velmi drahých komerčních tiskáren se projekty, jako je ten váš, nedají koupit.
Koupit se to nedá, ale velmi lehce se to dá postavit. Nicméně, pokud má někdo zájem, může se zastavit na jednom ze setkání pražského Brmlabu, kde je možné získat pomoc, informace i si hardware vyzkoušet. Prostorům jako Brmlab se říká hackerspace a existují po celém světě. Sdružují "kutily" s podobnými zájmy.
