Analýza - Z devíti vědců, kteří letos obdrží vědecké Nobelovy ceny, jich osm nosí v kapse americký pas. Jen tři z nich se však v USA narodili. Ostatní získali americké občanství díky vědecké práci v USA (tři z nich si drží kromě amerického ještě občanství některé další země).

Žádný z nich nemá pas český. A tak to je už celé půlstoletí.

Poprvé a naposledy získal český vědec Nobelovu cenu v roce 1959. Ocenění za chemii si odnesl Jaroslav Heyrovský za objev polarografie. Tedy metody elektrické analýzy umožňující rozpoznat složení i těch nejslabších roztoků. Sestrojil k tomu přístroj (polarograf), využívající rtuťovou kapkovou elektrodu, který v moderní verzi, spojený s počítačem, stále slouží v chemických laboratořích.

Anketa mezi představiteli české vědy, které redakce Aktuálně.cz oslovila, naznačila, že hlavní překážka pro získání nejprestižnějšího vědeckého ocenění na světě se dá najít ve vzájemné kombinaci nedostatku peněz a nedostatku prestiže české vědy doma i v zahraničí.

Chybějící peníze

Vše samozřejmě začíná - kde jinde - u peněz. Heyrovského polarograf bylo zařízení o velikosti domácího šicího stroje, který pětačtyřicetiletý profesor sestrojil s jedním hlavním pomocníkem (byl jím Japonec Masuzo Šikata). Mimochodem, bylo to v roce 1925, tedy 34 let před tím, než Heyrovský za svůj nápad dostal Nobelovu cenu.

Dnešní "nobelovské" výzkumy obvykle potřebují nákladné přístroje a velké vědecké týmy. A to stojí peníze, kterými česká věda obvykle nedisponuje. Na rozdíl od Američanů, kteří do vědy bohatě investují ve státem dotovaném výzkumu i v soukromých firmách.

Pouze ve šťastných případech získává česká věda chybějící možnosti díky spolupráci se zahraničím. Antonín Holý je zřejmě nejznámější a nejúspěšnější český vědec, autor několika chemických preparátů, které se staly základem komerčně úspěšných léků. Své chemické sloučeniny si profesor Holý "vařil" v laboratoři v Praze. Zkoumání jejich účinků na živé buňky a živé organismy, což je dražší, už dělali vědci v Belgii, protože v Česku to nikdo nezaplatil. A přípravu léků, která je nejdražší, dotáhla do konce americká firma, která teď léky také vyrábí.

Občas však i v české vědě, navzdory všem problémům, zasvítí naděje. Nyní například připravují čeští fyzikové projekt největšího výzkumného laseru na světě, který by z největší části platila Evropská unie. Pokud vše vyjde, budou mít čeští vědci příležitost nahlédnout do nitra hmoty, snad díky tomu navrhnou nové materiály či nové léky. Třeba by se pak někde poblíž mohlo zablýsknout i zlato nobelovské medaile...

Chybějící prestiž ve světě

Čeští vědci se z pochopitelných důvodů zapojují do zahraniční spolupráce, objevují se v evropských, ale i amerických či asijských výzkumných programech.

Z velkých týmů ovšem může Nobelovu cenu získat jenom vědec, který se dostane do jejich čela. K vedoucímu postavení potřebuje nejen schopnosti, ale i prestiž jeho vědeckého ústavu a domovské země. Vědcům z českých ústavů se to daří jen minimálně.

Do vcelku reprezentativního srovnávacího žebříčku čtyř set světových univerzit, který před pár dny sestavil list The Times, se dostaly jen dvě české - Univerzita Karlova (229 místo) a ČVUT (394. pozice).

Česká republika ani české výzkumné ústavy prostě nemají ve světě tu prestiž, aby badatelé z Harvardu, Cambridge či Ecole Polytechnique ihned s nadšením volali - to je ono, chceme, aby naše výzkumné týmy organizovali právě Češi...

Chybějící prestiž doma

Limitovaná prestiž české vědy ve světě se v tomto případě odvíjí i od její malé prestiže doma. Když se česká vláda rozhodla, že změní financování vědy, vzala peníze nejdříve Akademii věd, tedy instituci s nejlepšími vědeckými výsledky v zemi.

Pochopitelně, v krizi se musí šetřit. Když ovšem vláda přidala na stavbu dálnic 25 miliard korun, ale Akademii věd chtěla postupně ubírat, a to až 2,5 miliardy korun, tedy polovinu peněz získávaných od státu. Je zjevné, kdo má ve společnosti silné postavení - a že to není věda. (Nyní vláda naznačuje, že snížení pro Akademii by mohlo být méně drastické.)

Možná si za to mohou vědecká pracoviště i sama. Nedokážou dobře prodávat své použitelné nápady k uplatnění soukromé sféře. A nezdá se ani, že by veřejnost věděla, v čem konkrétně je jí česká věda užitečná a co konkrétního jí vědci přinášejí.

Od malého zájmu domácích politiků, průmyslníků i veřejnosti se odvíjejí menší možnosti pro vědecké bádání i nedostatečná prestiž české vědy ve světě. Skutečnost, že Nobelova cena pak zůstává v nedosažitelné vzdálenosti, je jen jedním z důsledků.