Desetina Čechů žije pod hranicí chudoby a stát se o ně neumí postarat. Oběti systémových problémů jsou pro ostatní často neviditelné. Novináři z Aktuálně.cz se je proto rozhodli hledat a na jejich příkladu ukazovat díry v záchranné síti. Začali už v roce 2018. Více než nízké platy byly podle expertů problémem dluhy, exekuce a malá šance na oddlužení. Práce novinářů tehdy sklidila pozornost a přispěla k diskusi pro řešení. Potíže ale nezmizely.
Sedm redaktorů proto na své kolegy navázalo projektem Chudé Česko 21, který opět vznikl s podporou České spořitelny. Zjišťovali, zda se v Česku podařilo přijmout kroky snižující chudobu. A pokud ne, tak kde se dá najít inspirace. Projekt řídí Jan Nevyhoštěný, v rozhovoru popisuje, jak bylo náročné najít respondenty a co bylo nejtěžší při zpracování.
Proč jste se do tématu pustili znovu?
Oproti jiným českým médiím se zaměřujeme na sociální a společensko-ekonomické otázky dlouhodobě. Pokračováním Chudého Česka jsme navázali na naše kolegy, kteří obdobná témata sledovali před několika lety. Díky tomu jsme měli možnost zjistit, jak se daří či nedaří problém chudoby řešit, zda můžeme oproti situaci v roce 2018 vysledovat změny k lepšímu.
V čem se oba projekty odlišují?
Snažili jsme se otevřít stejné problémy jako před čtyřmi lety - exekuce, oddlužení, těžké podmínky samoživitelek, nezaviněné předlužení mladistvých. Přidali jsme i další, akutní až v posledních letech. Zejména krizi bydlení, která postihla Česko náhle, ale o to tíživěji. Její řešení je stále v nedohlednu. Projevila se covidová pandemie a sociální ohrožení, které si protiepidemická opatření vyžádala. Šlo například o nejistou sociální situaci umělců, kteří nemohli vystupovat.
Podařilo se alespoň v některých případech najít řešení?
V seriálu jsme se snažili držet principů solution journalism, tedy žurnalistiky zaměřené nejen na problém, ale i na cestu, jak z něj ven. Řešení tak bylo součástí každého textu. Nesnažili jsme se čtenáře šokovat "pornografií bídy", ale nabídnout příklad konkrétního pozitivního výsledku zpočátku téměř beznadějné situace. Součástí byly pohledy právníků, sociologů, ekonomů, informovali jsme také o iniciativách, které mohou pomoct.
Jak dlouho jste na pokračování Chudého Česka pracovali?
Vzhledem k tomu, že bylo nutné koordinovat velkou skupinu lidí, od fotografů po grafiky, editory, autory textů i samotné aktéry příběhů, dělali jsme na projektu bezmála rok. Samozřejmě vedle své běžné práce, kterou na Aktuálně.cz všichni máme.
Bylo těžké najít lidi, kteří by se dokázali se svými problémy svěřit?
Ukázalo se to jako možná největší oříšek. Slova jako chudoba, chudý či sociálně vyloučený si s sebou nesou stigma, ke kterému se nikdo nechce na veřejnosti přihlašovat. Přestože jsme věděli, že se daný problém týká tisíců či desetitisíců lidí, najít někoho, kdo o svém příběhu bude vyprávět, bylo velice obtížné. Nakonec nám hodně pomohly organizace, které se sociální pomocí zabývají, a někdy i garance anonymity před čtenáři, kterou jsme výjimečně mohli respondentům poskytnout.
Narazili jste při práci na něco poprvé a změnilo to váš pohled na věc?
Poslední dekádu naše ekonomika roste a jako stát bohatneme. Krok za krokem se posouváme v mezinárodních žebříčcích kvality života a bezpečnosti k nejbohatším státům světa. Jedna skutečnost se však kupodivu nemění. Jak před deseti lety, tak i dnes žije stejný počet občanů Česka pod hranicí chudoby. Stále se nedaří modernizovat exekuční prostředí, dostat se lépe z dluhových pastí, nebo do nich v první řadě ani nepadat.
Co pro vás bylo při zpracování tématu nejtěžší?
Pro každého je dobré opustit svoji sociální bublinu a podívat se na svět pohledem, který není zakrytý nánosy monotónní každodennosti a vyjetých kolejí běžného života uvnitř své sociální zóny. Oběti systémových problémů Česka jsou často pro ostatní neviditelné.
Jaká byla odezva čtenářů? Ozval se někdo z odborníků?
Na seriál navazovaly dvě debaty - jedno setkání bylo v Praze, druhé v Jihlavě. V obou případech jsme byli překvapeni obrovským zájmem návštěvníků. Jednotlivé díly projektu měly také nadstandardní čtenost. Na autory se obraceli čtenáři s podobnými problémy, měli jsme tak možnost poradit a nasměrovat je k organizacím, které umí pomoci. S nimi jsme během práce ostatně komunikovali nejčastěji, byli nedílnou součástí řešení, která jsme hledali.
Pracujete i letos na nějakém podobném projektu?
Letos se Aktuálně.cz zaměří na propichování izolovaných bublin, do kterých je česká společnost uzavřena. Na hledání společného základu, na kterém mohou obyvatelé Česka stále stavět, a posílení klidné, věcné komunikace napříč společenskými skupinami.
Zajímá vás projekt? Více o tématu se dozvíte stránkách projektu Chudé Česko.
