Hodonín - Je to obraz, který se opakuje už potřetí a podle všeho ne naposledy: na pódiu sedí Jiří Kajínek, proti němu v hledišti lidé, kteří se ho v následující zhruba hodině a půl budou moci zeptat na cokoliv.
Už od začátku je jasno, že zde, v hodonínském kulturním domě, budou dotazy na doživotně odsouzeného muže, kterého loni prezident Miloš Zeman omilostnil, přátelské. Publikum totiž netvoří lidé, kteří by se ztotožňovali s postojem českých soudů, podle kterých je Kajínek dvojnásobným vrahem.
Kajínek má rád pozornost lidí a má i talent zaujmout vyprávěním, a tak jezdí po zemi a beseduje. Byl v Praze, ve Zlíně, teď je to Hodonín. Město, jehož nejslavnější rodák kdysi říkával "nebát se a nekrást", hostí člověka, který se nebál - a kradl.
Podle soudů nejen to, ale o minulosti tu zatím není řeč. Přednost mají konverzační dotazy, jako oblíbená barva, zvíře, jídlo… A ráže.
Tu Kajínek vybrat nedokáže, je jich na to příliš mnoho. "Jde o to, na co to kdo používá," dodává a sklízí smích diváků.
Za odpovědi zaplatili tazatelé vstupenku v ceně 330 korun, v předsálí si k tomu mohli ještě koupit zelené tílko, hrnek nebo víno s vinětou Jiří Kajínek - víno pro odvážné. Odpovědi "dobré jídlo" a "můj pes" se fanouškům v sále líbí, je jich tu zhruba kolem půldruhé stovky. Skoro nikdo pod dvacet a skoro nikdo výrazně nad padesát.
Soudě podle reakcí je pro ně Kajínek zbojníkem, nespravedlivě trestaným za něco, co neudělal. Takový Juraj Jánošík po třech stech letech: ano, přiznává okrádání vrchnosti, v Kajínkově případě komunistů, ale vraždy ne. Stejně jako Jánošík dostává nejtěžší aktuálně možný trest, i když to už není železný hák.
Jako slovutného zbojníka ho dost možná vnímá i Slovenka, která se ho ptá na dobu, kdy se věnoval "zámečnictví". Lidé se smějí.
"Podívejte, je to třiatřicet let," zvážní dobře naladěný Kajínek. "A pořád s tím má někdo problém. Ano, já jsem kradl. Byla určitá doba, přiznávám, mě to tehdy bavilo, líbilo se mi to. Tak to prostě bylo. A mnohokrát jsem se za to pak omluvil." Líčí to nenuceným přátelským tónem, kterým starší pánové přiznávají dávné klukoviny.
"A když jste údajný vrah, proč jste tam nevybouchal všechno?"
Kajínek má v hlavě srovnané, co chce říci. Už pětadvacet let odmítá, že by právě on onoho květnového večera roku 1993 v Plzni provrtal podnikatele Štefana Jandu a jeho dva strážce olovem. "Myslíte, že kdyby vrah toho druhého bodyguarda chtěl zabít, že by to nesvedl? Někdo potřeboval, aby přežil a svědčil proti mně. Střelili ho do lopatky, protože věděli, že ráže 7,65 lopatkou neprojde, nezasáhne orgány, že bude žít."
Lidé přikyvují, no jasně, sedm pětašedesátka, to dává smysl.
Alespoň jim. Na rozdíl třeba od Marcela Hájka, muže, kterému na chirurgii před pětadvaceti lety přivezli oba bodyguardy. S bratry Pokošovými se znal z mládí.
"Z čistě lékařského hlediska měl Vojta z pekla štěstí, že kulka neprostřelila lopatku, ale sklouzla po ní a zastavila se u krční páteře, kterou nepoškodila. Tohle nevykalkuluje ani profesor anatomie s první výkonnostní třídou ve střelbě. Julián také nezemřel hned. To snad vrah předpokládal, že přežijí oba a oba budou manipulovatelní?" řekl v roce 2010 pro MF Dnes lékař.
Jenže Marcel Hájek v sále kulturního domu není. Kajínkův spektakulární útěk z pověstné mírovské věznice, tehdejší zdůrazňování jeho inteligence, pochybnosti o případu, které měl například i dnešní šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský, film a nakonec prezidentská milost mu vybudovaly slušnou základnu fanoušků, kteří ho teď nechtějí pustit domů.
"Poslední dva dotazy! Jiří, za chvíli začne 'Ordinačka'!" zkouší to s hraně ustaraným pohledem na hodinky moderátor v kšiltovce.
Jenže z publika se ozve ženský hlas: "Je středa! Ordinačka není!"
"S Kajínkem nemám žádnou smlouvu, dělíme se po chlapsky"
Muž v kšiltovce je padesátník Pavel Tichopádek. Nějaký čas dělal hospodského, skončil prý po zavedení EET. Provozuje ale hlavně reklamní agenturu. "Celý život vlastně lepím plakáty. V mrazu, dešti… Začínal jsem za komunistů, v patnácti," vypráví ochotně.
V uspořádaných akcích na stránkách své agentury toho má celkem hodně. Besedu s Miroslavem Donutilem, koncerty písničkáře Vlasty Redla i slavice Lucie Bílé, jedno vystoupení skupiny Ortel…
Kajínka si všiml, když ho pouštěli z rýnovické věznice, hodonínská debata je druhá, kterou s ním zorganizoval, v plánu má i další. Některá města je ale pořádat nedovolují, například Opava.
"Dělíme se s panem Kajínkem 'po chlapsky', nemáme žádnou smlouvu. Podali jsme si ruku, on si něco nechá, já si něco nechám," říká. Pár desítek tisíc dnešní akce vynesla, něco stál pronájem či reklama v rádiu, ale škodní nebudou.
Sám Tichopádek nemá úplně jednoznačný postoj ke Kajínkovu životu. "Ale myslím, že ty vraždy dost pravděpodobně neudělal," kloní se na jeho stranu. A raději mění téma: "Všiml jste si, kolik krásných ženských došlo?"
Karmická numerologie
"Mamka ho sleduje už dvacet roků. Mám ho ráda," vypráví mladá návštěvnice z Kyjova. Maminka se přitočí brzo. "Jasně, vzala jsem dceru i na film Kajínek. Víte, zabývám se karmickou numerologií. Jsem přesvědčená, že není vrah, že to je hodný člověk," vypráví paní.
"Odmala" Kajínkovi fandí i další mladá žena z nedalekých Ratíškovic. "Věřím, že je nevinný," říká ve frontě, kde čeká na autogram do knížky a společnou fotku poté, co beseda skončila.
Spokojený je i pan Vladan, který to měl z Kroměříže přes hodinu cesty. "Víte, člověk u toho nebyl, nemůže na sto procent něco tvrdit, jak to bylo nebo nebylo. Ale to, za co byl odsouzený, se mi zdá krajně nepravděpodobné. Těžko říct," přemýšlí.
Nejspokojenější se ale zdá svalnatý sedmapadesátiletý muž s krátkým sestřihem a usměvavou tváří. Pozornost publika ho těší.
"Možná jste si všiml, že já fakt rád mluvím s lidmi. Uvědomte si, že jsem byl přes dvacet let na samotce, teď se setkávám s těmi, kteří mi fandí. Je to radost pro mě i pro ně," vypráví Jiří Kajínek. Lituje zrušené debaty v Opavě, důvodem jsou podle něj "moralisté".
Jeho životní plány jsou jednoduché. "Chci dokázat, že jsem byl zavřený za to, co jsem neudělal," tvrdí. Brzy prý v Plzni podá návrh na obnovu řízení.
