Hraje se něco jako místní "derby pražských S". Na fanoušky pokuřující před barem, Norsko je jednou ze zemí, kde kuřáci do baru nepatří, už čekají dva muži středního věku s chřestícími kelímky jako od velké kávy z McDonald's.
"Přispějte letošní televizní sbírce," žádají o drobné či bankovky. Kolik kdo chce dát. Podle rachotu v kelímku už za sebou mají pěknou řádku přispěvatelů. A všichni norští fotbaloví fanoušci poslušně zaloví v kapsách a plní kelímky dál.
"Jde rozhodně o největší národní sbírku na světě, měřeno na hlavu," tvrdí Lars-Erik Hauge z norského ministerstva zahraničí. A každý rok je výtěžek věnován jiné organizaci, ta si ovšem celý průběh musí zajistit sama.
Letos se štěstí usmálo na Lékaře bez hranic. "Příprava trvá něco přes rok, investice je zhruba kolem 30 milionů norských korun, přibližně stejnou částkou pak přispívá vláda, takže náklady jsou pokryty rychle," vypráví Petter Hveem, jenž se podílel na přípravě letošního ročníku za Lékaře bez hranic.
Padla rekordní suma
Humanitární organizace si může mnout ruce. Letos Norové darovali rekordní částku, bezmála 190 milionů norských korun (zhruba 650 milionů korun českých), dosud největší částku vybrala organizace angažující se v boji proti rakovině, a to 177 milionů. Také do ulic po celé 4,5milionové zemi letos vyrazil rekordní počet výběrčích, rovných sto tisíc.
"Jednotlivé okresy či vesnice soutěží mezi sebou, kdo přispěje víc," tvrdí Lars-Erik. Zhruba 80 procent celkové částky pak tvoří právě peníze vybrané do "kávových kelímků".
A na obrazovce v zákulisí studia televize NRK už běží pásek s novými příspěvky. "Dag, 7 let, prodal všechny své hračky a výtěžek posílá Lékařům bez hranic," píše se tam.
Ani firmy se nenechají zahanbit. "Microsoft Norsko, 40 tisíc korun. Za každého zaměstnance jsme věnovali 200 korun a vyzýváme naše pracovníky, aby přispěli stejnou částkou," lze vyčíst z běhacího pásku na obrazovce.
Ne každá firma se ale smí pochlubit charitativním činem. "Jsou oblasti průmyslu, od kterých peníze nechceme - například farmaceuti, zbrojní průmysl nebo ropné společnosti," vyjmenovává Petter.
"Letos jsou pravidla rozhodně přísnější," míní Vanja Brentsen Klevenová z norského Helsinského výboru. "Lékaři bez hranic mají velmi přísná etická pravidla. Například po tsunami v Asii v roce 2004 zastavili sbírku, protože nebyli schopni zajistit, že všechny peníze použijí pro postiženou oblast," vypráví.
Norové jsou rádi "organizovaní"
Stát se vybranou organizací je opravdu prestižní záležitost. Přihlášky s obsáhlou projektovou dokumentací rok předem posuzuje komise vybraná norskou veřejnoprávní televizí NRK. Příští rok tak svou šanci "si přivydělat" dostane norská pobočka UNICEF.
"Je to lepší, než dostat Nobelovu cenu míru, kterou také máme. Tohle nás v Norsku dostane do povědomí lidí mnohem víc," pochvaluje si Petter.
Podle místních se po této akci přidává mnoho Norů jako členové k vybrané organizaci.
A připoutat pozornost Norů, kteří jsou posedlí členstvím v různých dobrovolných spolcích, je dost důležité. Na výběr mají z několika stovek organizací.
"Norové vypadají, jako by nutně potřebovali být členy něčeho, dobrovolné spolky mají podle posledních dostupných údajů 8,4 milionu členů, přitom země má jen 4,5 milionu obyvatel. To znamená, že každý Nor je v průměru členem zhruba dvou takových spolků," vypočítává Birgitte Brobekková, šéfka organizace Frivillighet Norge, která má být zastřešující organizací pro všechny ostatní "nevládky".
Zatím má zhruba stovku členů včetně velkých hráčů, jako jsou Amnesty International nebo Armáda spásy. "Náš potenciál je až na pěti až šeti stech členech," tvrdí Birgitte, která zastřešující organizaci rozjížděla letos na jaře.
Friviliget Norge chce posílit hlas nevládních dobrovolnických organizací vůči vládě. "Jedním z největších problémů, který řešíme, je daň z přidané hodnoty a také zákaz propagace firem, které podporují nevládní organizace," tvrdí její kolega Stien Johansen.
"Nevládky" se sdružují kvůli lobbingu
Norské organizace ročně disponují zhruba 40 miliardami norských korun. Přitom 35 procent pochází ze státních fondů, 56 procent z členských příspěvků a prodejů nejrůznějších předmětů z produkce daných organizací a jen devět procent z privátních darů firem a lidí.
"Problém je, že Norsko je snad jednou ze dvou zemí v Evropě, kde je zákonem zakázáno, aby firma v reklamě použila slogan, že z každého zakoupeného výrobku odevzdá nějaké procento na dobročinnost, tedy nějaké nevládní organizaci," vysvětluje Stien.
To chce Friviliget Norge změnit. Dalším úkolem je daň z přidané hodnoty. "Jako neziskové organizace, když kupujeme například vybavení kanceláří, nemůžeme odečíst DPH jako soukromá firma. A nejde o maličkost, ale o 25 procent," popisuje Birgitte.
Celkově tak do státní kasy jde asi miliarda korun od nevládních organizací na DPH. "Zatím není moc velká vůle to změnit, přitom to, co pro nás jsou velké peníze, je pro státní kasu kapka v moři. Ta miliarda korun představuje zhruba jen 0,6 procenta příjmů z DPH," doplňuje Birgitte.
Organizace má nyní připravena tři možná řešení a doufá, že je během roku a půl v parlamentu prolobbuje.
