Minsk /Od našeho zvláštního zpravodaje/ - V Někrasovově ulici v Minsku, několik stanic tramvají od centra, se mezi paneláky ze sovětské éry v nové budově "ukrývá" sídlo firmy Beltransgaz, která se zabývá tranzitem ruského zemního plynu do Evropy.
Hodnota jejích aktiv se odhaduje na pět miliard dolarů.
Na vlajky Beltransgazu padají vločky sněhu a vypadá to skoro idylicky, ale blíží se začátek nového roku, což už několik let za sebou znamená obavy z dramatického jednání mezi Ruskem, Běloruskem nebo Ukrajinou o cenách plynu a vůbec o podmínkách jeho přepravy.
Sám běloruský prezident Alexandr Lukašenko, který v neděli obhajuje ve volbách prezidentský mandát proti devíti dalším kandidátům, minulý týden prohlásil: "Zatímco většina lidí si dobu kolem Nového roku užívá volno nebo svátek, my debatujeme s Moskvou o tom, co bude."
Výraz plynová válka v titulku se zdá možná přehnaný, ale pochází také z úst Lukašenka, který tak nedávno označil rusko-běloruské spory o ceny energií a podmínky dodávek plynu ruským gigantem Gazprom.
Ten vlastní padesát procent Beltransgazu, majitelem druhé poloviny je běloruský stát.
Nedaleko od sídla asi nejslavnější běloruské společnosti panují na vyhlášeném Komarovském trhu jiné starosti. Drobní obchodníci a zemědělci tady na obrovské kryté ploše, plné stánků, nabízejí své zboží.
Za možnost získat tady prodejní místo se údajně platí velké sumy. Je to rušný trh, plný vůní a barev, typický pro bývalé republiky Sovětského svazu. Ryby, maso, ovoce, sýry, pečivo, sladkosti, prací prostředky, elektronika, květiny - vše v jedné obrovské hale pod střechou.
Na evropské poměry je vše velmi levné.
Platí to i u plynu. Bělorusům nákupy usnadňují slevy, které zemi dává Rusko na dodávky energií. Většina zákazníků platí 250 dolarů za tisíc kubíků plynu, Bělorusko 184 dolarů. Rusko odebírá velkou část běloruských výrobků.
To vše pomáhá držet nad vodou ekonomiku, která je ovládána a řízena státem tak, jako nikde jinde v Evropě. Ujal se dokonce termín "běloruský model".
Sedmdesát až osmdesát procent ekonomiky je v rukou státu a prezident Alexandr Lukašenko příliš neskrývá svoji nedůvěru k soukromému byznysu. Vláda určuje státním podnikům, jak a co mají vyrábět.
"Kritizovali nás, ale teď, když je krize a leckdo nezvládá své dluhy, tak začínají i jinde uvažovat jako my," reagoval Lukašenko na problémy Řecka, Irska a některých dalších zemí.
Bělorusové mají nízké platy, oficiální nezaměstnanost je pod jedním procentem a důchodci dostávají pravidelně své penze.
Opozice Lukašenkův model kritizuje jako diktátorský, krátkozraký a vedoucí zemi k bankrotu. Prezident zdůrazňuje, že za jeho šestnáctileté vlády zažilo Bělorusko stabilitu a pořádek.
Transparency International ovšem zařadila Bělorusko v žebříčku korupce na 124. místo ze 178 hodnocených států.
Zda-li bude ruský plyn proudit přes Bělorusko do Evropy po 1. lednu, je zatím otevřené (Rusko exportuje přes Bělorusku pětinu svého plynu, například do Polska a Německa).
Na nedávné schůzce v Moskvě ruská vláda nabídla Lukašenkovi dohodu týkající se zrušení cel na export ruské ropy do Běloruska, čímž by běloruská státní pokladna získala zhruba čtyři miliardy dolarů ročně navíc.
K možnosti, že vypukne další plynová válka a jedna či druhá strana utáhnou kohoutky, jako se to stalo na několik dní v lednu 2007, mluvčí Gazpromu Sergej Kuprjanov říká: "Doufejme v to nejlepší, ale buďme připraveni na nejhorší".
Prezident Lukašenko má podporu v armádě, policii a stále mocné tajné policii KGB, i když například ruský deník Kommersant nedávno napsal, že KGB je zřejmě na prázdninách, protože nerozhání opoziční demonstrace a dovoluje mluvit kritikům Lukašenka, což bylo ještě nedávno nemyslitelné.
Pro autora "běloruského modelu" hlasují také ti, kteří se bojí, že v případě velkých změn přijdou o práci. Lepší špatně placená, než žádná.
Při rozhovorech s Bělorusy ale vyplývá, že podobné odhady nejsou černobílé. Úspěšný právník vypráví, jak kdysi Lukašenka nenáviděl. Teď ale jeho advokátní kancelář prosperuje, má státní licenci a změnil prý názor.
Naopak pokladní v úschovně zavazadel na minském hlavním nádraží, u které by člověk předpokládal podporu současného prezidenta, chce volit jednoho z opozičních vůdců Andreje Sannikova.
"Lukašenka už mám dost. Chce být běloruským carem, u moci. A co se děje se zemí, to je mu jedno."
Státní oficiální průzkumy zveřejňované televizí předpovídají, že Lukašenko dostane sedmdesát procent odevzdaných hlasů. Podle nezávislých průzkumů kolem třiceti až pětatřiceti.
Opoziční kandidáti - hlavně Andrej Sannikov a básník Uladzimir Njakljajev- slibují velké demonstrace v Minsku a dalších městech, budou-li volby zmanipulované.
Místopředseda zahraničního výboru české Poslanecké sněmovny Jan Hamáček (ČSSD) nedávno Bělorusko navštívil a setkal se jak s opozicí, tak se zástupci parlamentu.
"Nedovolím si tvrdit dopředu, že volby budou zfalšované. Je ale zarážející, že představitelé opozice byli puštěni jen do velmi malého procenta volebních komisí. To zvyšuje riziko, že hlasování neproběhne v pořádku," řekl Hamáček Aktuálně.cz.
Podle něj se nyní Lukašenkova vláda velmi snaží o zlepšení vztahů s Evropskou unií poté, co došlo k roztržce s Ruskem. To sebou nese i přece jen pozvolné otevírání země pro evropské investice a podnikatele.
"Česká republika patří v EU k nehlasitějším kritikům režimu, takže si myslím, že čeští investoři a podnikatelé zde nebudou příliš preferováni," soudí Hamáček.
Podle statistik ministerstva zahraničí v Minsku je nyní v zemi registrováno na 75 podniků s českou účastí. Viditelné je ovšem zastoupení českých piv, která "vykukují" z ledniček v téměř každém běloruském baru či obchodě.
