Moskva - V Moskvě se dnes setkal ruský prezident Dmitrij Medveděv se svým běloruským protějškem Alexandrem Lukašenkem.
A přestože schůzka se má věnovat především ekonomickým tématům, má podle ruského tisku i zřetelný politický podtext.
Jak s odvoláním na nejmenované zdroje na ruském ministerstvu zahraničí napsal deník Kommersant, nedá se totiž vyloučit, že Lukašenko ve snaze zabránit zvýšení ceny zemního plynu, který jeho země od Rusů odebírá, nabídne Moskvě diplomatickou podporu v podobě uznání nezávislosti gruzínských odštěpeneckých republik Abcházie a Jižní Osetie.
Ty vyhlásily samostatnost na Tbilisi už po krátké válce s Gruzií v první polovině 90.let, teprve po srpnovém vojenském konfliktu mezi Ruskem a Gruzií se však dočkaly jejího uznání ze strany prvního suverénního státu - Ruské federace.
Tu od té doby napodobila už jen Nikaragua, přestože si Kreml, který separatisty v sousední Gruzii podporuje od samého počátku, sliboval vstřícnější postoj především od členů Sdružení nezávislých států (SNS) včetně Běloruska.
Lukašenko se ostatně před časem nechal slyšet, že otázkou vztahů s novými kavkazskými republikami ustavenými po srpnovém konfliktu Ruska s Gruzií se bude zabývat nový běloruský parlament. Ten tak ale dosud neučinil, přestože od voleb už uplynulo dva a půl měsíce.
Bělorusové dosud odebírali od Ruska zemní plyn za zvýhodněný tarif 128 dolarů za tisíc kubíků, ruský energetický monopol Gazprom ale naznačil, že by v příštím roce měla cena výrazně vzrůst kamsi na úroveň mezi 200 a 240 dolary.
Proti tomu se Minsk důrazně ohrazuje a argumentuje při tom mimo jiné klesající cenou ropy. Vedle zachování preferenčního tarifu chce ale Lukašenko u Rusů vyjednat i poskytnutí úvěru ve výši sto miliard rublů, a tak podle Kommersantu bude muset s největší pravděpodobností položit na stůl nějakou lukrativní protislužbu.
Tou by mohl být buď odkládaný podpis smlouvy o společné protiletadlové obraně, na který Moskva tlačí mimo jiné i kvůli plánům Washingtonu na rozmístění prvků americké protiraketové obrany v České republice a Polsku, nebo právě uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie, za něž bylo Rusko západními vládami ostře kritizováno a zůstává v jejich prosazování prakticky osamoceno.
