Seattle - Když v roce 2006 ulovil Kanaďan Jim Martell na Banksově ostrově hybrida ledního medvěda a grizzlyho, domnívali se vědci, že se jedná o shodu okolností, která se přihodí jednou za sto let.
Dalšího křížence, tentokrát potomka grizzlyho a hybridní medvědice, která měla za jednoho z rodičů rovněž ledního medvěda, zastřelil ale eskymácký lovec David Kuptana letos v dubnu na Viktoriině ostrově.
V roce 2009 byl zase v Beringově úžině pozorován kytovec vzniklý pářením velryby grónské a velryby černé.
Tak jako grizzly, jehož domovem je především Aljaška, proniká v důsledku stále teplejších lét čím dál více na sever do kanadské Arktidy, připlouvá i velryba černá, jinak též biskajská, čím dál častěji k břehům Grónska.
Skupina mořských biologů pod vedením Brendana Kellyho z Národní laboratoře pro mořské savce v Seattlu ve státě Washington nyní spočítala, že podobných hybridních druhů může být v Arktidě až 34.
Výsledky svého zkoumání uveřejnila v posledním čísle časopisu Nature. Varuje přitom před důsledky, které globální oteplování může mít na některé arktické druhy ohrožené vyhynutím. K jejich zániku může totiž přispět právě vznik zvířecích hybridů.
Nejen pizzly, ale i narluga
Výraz pizzly, používaný pro křížence grizzlyho a ledního medvěda, se mezi zoology stal zcela běžným pojmem.
Ne již tak běžným je narluga, což je označení navržené pro hybrida narvala jednorohého a běluhy severní. Koncem 80. let byl přesto u východních břehů Grónska objeven kytovec, který vznikl zcela nepochybně spojením jediných dvou žijících zástupců čeledi narvalovitých.
Kellyho tým připomněl, že další kříženci byli zaznamenáni mezi tuleněm kroužkovým a pacifickým, tuleněm grónským a čepcolem hřebenatým a sviňuchou obecnou a běloploutvou.
Jeden z obou uvedených druhů je vždy typický pro polární oblasti, zatímco druhý se vyskytuje spíše v o něco jižnějších zeměpisných šířkách.
"Vznik hybridů nemusí být nutně negativní, může se stát důležitým zdrojem obnovení biodiverzity," říká se ve studii uveřejněné vědci ze Seattlu. "Pokud je ale vyprovokován lidskou činností, rychle se opakuje a může vést k potlačení genetické rozdílnosti a zániku některých druhů."
Grizzly není žádný plavec
Narluga objevená před lety u Grónska postrádala kel, prodloužený horní řezák, který samci používají při bojích o samice. Dá se proto předpokládat, že uvedený jedinec by také v boji o zachování rodu neměl příliš mnoho šancí a příliš potomků by nezplodil.
U pizzlyho zjistili zoologové zase tu skutečnost, že má sice větší drápy, podobně jako grizzly, nad jeho plaveckými schopnostmi visí ale otazník.
Grizzlyové na rozdíl od ledních medvědů žádní skvělí plavci nejsou a nemají ani takové zásoby podkožního tuku. Hybrid by tak měl zřejmě problém lovit v arktických vodách tuleně, kteří jsou hlavní složkou potravy bílých huňáčů.
A před tím právě varuje Kellyho tým.
Hybridizace je z vědeckého hlediska zajímavá, vzniká zde ale nebezpečí, že genetické vybavení takto vzniklých jedinců bude pro drsné podmínky Arktidy méně vhodné.
Samice ohrožených arktických druhů, které se budou pářit se samci jiného druhu, kteří se při hledání potravy zatoulají na sever, nebudou mít potomky s jedinci svého vlastního druhu a ten tak může postupně vyhynout.
Úhyn hrozí také hybridům, kteří nebudou tak odolní jako "nekřížený" zvířecí druh.
Na pováženou je to zejména v případ velryby černé, jejíž početní stavy klesly pod dvě stě kusů.
Pokud bude globální oteplování postupovat takovým tempem jako v uplynulých dvaceti letech, jsou některé arktické druhy hybridizací opravdu ohroženy.
V 80. letech činila plocha letního arktického zalednění v průměru 5,5 milionu kilometru čtverečních, v roce 2007 již jen 4,1 milionu.
Řada klimatologů upozorňuje, že do konce století by mohla být Arktida v létě kompletně bez ledu.
