Praha - 115 kardinálů z celého světa - včetně Dominika Duky - začne zítra volit nového papeže. Jeho jméno budeme znát velmi pravděpodobně ještě tento týden.
Pražský pomocný biskup a probošt metropolitní kapituly u svatého Víta Václav Malý má ve své pracovně v Arcibiskupském paláci na zdi ještě fotografii Benedikta XVI., ale s Aktuálně.cz hovořil hlavně o jeho zatím neznámém nástupci.
A.cz: Stejně jako při volbě papeže v roce 2005 se i tentokrát zvedla v Česku vlna zájmu o římskokatolickou církev. Zajímají se o to i lidé, kteří se o ni jinak moc nezajímají, nebo dění v ní příliš nesledují. Je to pro vás pozitivní zpráva?
Toho zájmu je až moc a mně se zdá, že se tomu dává větší váha, než jaká je ve skutečnosti. Představoval bych si, že v souvislosti s hledáním nového papeže se bude mluvit i o tom pozitivním, co se v katolické církvi děje, co církev na území naší vlasti koná. Ne jen neustále zmiňovat ta negativa, která nelze popírat, ale není to to jediné, co se v církvi děje.
Mně to připadá, že někdy se zájem soustřeďuje jen na otázky sexuality, jako jsou prezervativy, gayové nebo celibát. Nebo případy sexuálního zneužívání. Je to velmi špatné, to nepopírám, že se takové věci staly, ale nelze redukovat veškeré dění v církvi jen na toto.
A.cz: Takže nesouhlasíte s tvrzeními, že katolická církev ve světě prochází krizí?
Jsou těžkosti a problémy, které nelze zakrývat. Nebo se k nim nevyjadřovat. Ale jak říkám, je to jenom část reality. A když se podívám na církev globálně, tak se nedomnívám, že to je veličina, která stojí před pádem nebo před svým nevyhnutelným koncem. To je můj názor, aniž bych podléhal nějakým iluzím.
A.cz: Ale Benedikt XVI. byl pověstný tím, že se obával o osud křesťanství v Evropě. Dělal mu starost úbytek věřících a vlivu církve na kontinentu…
Pokud se bavíme o Evropě, tak tento názor sdílím na základě svých zkušenosti, zkušeností biskupů a kněží z Evropy, s nimiž se při nejrůznějších příležitostech setkávám. Dnes se situace katolické církve mění v tom smyslu, že její těžiště se přesouvá z Evropy do Afriky, Jižní Ameriky, ale křesťanů přibývá i v Asii.
Je nepochybně pravda, že v Evropě křesťanů ubývá. A že zatím nenastal žádný obrat, kdy by se tento trend zastavil. Ale nemůžeme vidět jenom statistiky. Je důležité, nakolik křesťané v Evropě budou živým společenstvím, nakolik budou přesvědčiví, nakolik budou dávat příklad, že křesťanství je dobrá cesta pro člověka, že dává jeho životu smysl. Hodně záleží i na nás, křesťanech v Evropě, jaké svědectví o křesťanství dál budeme vydávat.
A.cz: A co je podle vás důvodem úpadku křesťanství v Evropě?
Kdo je Václav Malý
- Je mu 62 let. Vysvěcen na kněze byl v roce 1976, o rok později podepsal Chartu 77.
- Půl roku byl bez soudu vězněn, pak pracoval jako topič.
- V listopadu 1989 moderoval shromáždění Občanského fóra a byl jeho prvním mluvčím.
- Papež Jan Pavel II. jej roku 1996 jmenoval pomocným biskupem pražským.
V Evropě jsme teď dost duchovně vyprázdnění. Bují vypjatý individualismus, spojený s rozšířenou nedůvěrou vůči všem institucím. To neplatí jenom o církvi. To vidím jako hlavní důvod pokračující sekularizace, která ale zároveň může být výzvou pro nás křesťany, abychom se naučili s druhými hovořit, abychom si více uvědomili, proč věříme. Zatím neexistuje žádné řešení tohoto problému - ubývání křesťanů v Evropě. Jsme spíše pozorovateli než aktivními činiteli.
A.cz: Může osoba papeže sama o sobě v Evropě nebo i jinde učinit katolickou církev atraktivnější pro lidi, získávat nové věřící?
Bude důležité, jakými lidmi se nově zvolený papež obklopí. Zda to budou lidé, kteří mu budou do očí říkat pravdu, kteří mu zprostředkují pravdivé vidění světa, nakolik bude schopen naslouchat. Nezáleží jen na postavě papeže, ale na tom, jací lidé na něj budou mít vliv.
Za důležité považuji, zda bude mít odvahu k jisté decentralizaci církve, zda otevře prostor k větší spoluzodpovědnosti biskupů, jestli začne více uplatňovat princip kolegiality. Což znamená, že když většina biskupů se pro něco rozhodne, aby to bylo závazné i pro jeho vystupování. Papež by měl naslouchat nejen těm nejvyšším, svému okruhu, ale dát prostor i grémiím, kde jsou zastoupeni nejen duchovní, ale i katoličtí věřící, kteří nejsou nositeli svátostné služby.
Tím nezpochybňuji ani nesnižuji význam papežství, ale je třeba, aby se vše nerozhodovalo v centru, protože je to často daleko od konkrétního života v jednotlivých světadílech. Měla by se dát větší důvěra a váha místním biskupům, kněžím a laikům.
A.cz: Církve na různých kontinentech řeší různé problémy. Život v Africe, Latinské Americe, Severní Americe či Evropě se dost liší. Může, zjednodušeně řečeno, vůbec vedení církve za takové situace efektivně zastřešovat všechny věřící?
Jednota neznamená uniformitu. Znamená jednotu v tom základním. Prezentovat osobu Ježíše, kterou křesťané vyznávají jako Božího syna, zároveň se snažit z dvoutisícileté tradice zdůrazňovat nosné prvky. Snažit se být kulturotvorní. To znamená nejen čekat a sledovat, co se kde, v konkrétní společnosti nebo světadílu děje, ale zároveň tam dění spoluutvářet. Samozřejmě, problémy jsou rozdílné.
V Jižní Americe sílí vystoupení evangelikálů, v Africe jsou v popředí sociální otázky, v Asii jde o dialog s jinými náboženstvími, v Severní Americe se křesťané pohybují a hledají své místo v ekonomicky velmi efektivní společnosti. V Evropě je hlavním problémem odliv křesťanů.
Takže ano, máte pravdu, každý světadíl má jiné priority, ale v tom základním je možné dosáhnout jednoty, i když se reaguje na různé výzvy. A papež by měl být schopen za pomoci dobrých poradců tyto záležitosti vnímat a čas od času vyslovit něco, co všechny pojí dohromady, ale zároveň se snažit dát co největší prostor místním autoritám pro řešení různých výzev na různých teritoriích."
A.cz: V církvi nejsou názory na rezignaci Benedikta XVI. zcela jednotné. Zazněly i hlasy, že ji oslabil. Například kvůli tomu, že se vytvořil prostor pro tlak na rezignaci příštích papežů…
To, co Benedikt XVI. udělal, pokládám za velmi pozitivní krok a velmi si toho vážím. Svědčí to o jeho lidské zralosti. O jeho sebereflexi. Poznal, že mu už nestačí síly na tuto velmi namáhavou službu. Je to dobrý precedens pro budoucnost. Aby budoucí papežové neměli strach přiznat, že jim už nestačí síly. Není to pro církev žádný otřes.
