Angkor /od našeho zvláštního zpravodaje/- Je lepivé horko. Vcházím do jednoho z mnoha chrámů slavného Angkoru. V mžiku mě obklopí hlouček dětí. Nejmenšímu je sotva šest let. Když spěchají ke mně, doslova se prohýbají pod svým nákladem. Nabízejí balenou vodu, pohlednice, náramky, hedvábné šátky.
"Tři pohlednice za jeden dolar", cpe mi dívenka před oči sadu pohledů.
Další malí prodavači se mi snaží vnutit drobné přívěsky a jiné cetky. Děti jsou neodbytné. Chtějí prodat za každou cenu a rychle snižují cenu. Není to dětská hra. Oči mají vážné a smutné.
Tito malí potomci hrdých Khmérů, kteří kdysi vystavěli úchvatné chrámy Angkoru, chloubu celé země, tráví v jejich kulisách každý den. Čekají na turisty, na cizince, kteří si koupí jejich zboží.
"Co škola? Chodíte do školy?", ptám se i když vím, že je to zcela zbytečná otázka.
Na školu tyto děti nemají čas. Místo vzdělání už od útlého věku pracují. Pracují protože musí. Některé proto, že dětský prodavač může lépe obměkčit západní turisty a přilepšit rodinnému rozpočtu, jiné proto, že jsou jedinými živiteli svých rodin.
Práce povolena, vykořisťování ne
Z klimatizovaného autobusu vystupuje další skupina turistů. Hlouček dětí, který mně neúspěšně atakoval svojí nabídkou, se bleskurychle stěhuje za novými zákazníky.
"Ty děti nemají jinou šanci. Navíc, kdyby seděly doma, nedělaly by nic pro rodinu. Když jsem byl dítě, také jsem pracoval. Tehdy ale nebyli v Kambodže žádní turisté, staral jsem se o krávu", říká můj tlumočník Suradee.
Jeho názor, že práce dětí není nic zvláštního ani zavrženíhodného, je v Kambodže docela běžný.
A tak děti pracují nejen v turistickém průmyslu nebo zemědělství. Malí dělníci otročí v řemeslných dílnách, restauracích, malých továrnách a často také v cihelnách.
Podle odhadů Mezinárodní organizace práce pracuje v Kambodže půldruhého milionu dětí. Takřka polovina všech dětí je mladších čtrnácti let. Pracují mnohdy v mimořádně těžkých podmínkách, mnoho hodin denně.
"V zásadě nejsme proti tomu, aby děti třeba pomáhaly rodičům v obchodě nebo v zemědělství. Důležité ale je, jestli chodí do školy nebo ne. Jestli nejsou vykořisťovány jako levná pracovní síla v továrnách. To je nepřijatelné", vysvětluje Seang Meng z Mezinárodní organizace práce.
Lehká versus těžká práce
Podle kambodžské legislativy je zaměstnávání dětí mladších patnácti let zakázané. Zároveň ale zákon povoluje dětem vykonávat lehčí práce, pokud není ohrožena jejich školní docházka.
Kdo ale posoudí, co je lehká a co těžká práce? Co je více namáhavé, pěchovat hlínu do stroje na výrobu cihel nebo celý den běhat za turisty a pokoušet se prodat pár cetek? Levná dětská pracovní síla je příliš velkým lákadlem a zákony nikoho příliš netrápí.
Nad dětskou prací mhouří oči úřady i policie. Aby mohly děti prodávat přímo v areálu turisty hojně navštěvovaného Angkoru, musí policistům platit.
Paradoxem zůstává, že právě polocisté mají dohlížet na to, aby děti v turistické lokalitě nepracovaly.
| Dětská práce v Maroku Maroko říká dětské práci ne. Myslí to upřímně? |
Nejde jen o korupci, kořeny dětské práce jsou hlubší. Celá kambodžská společnost je vůči ní velmi tolerantní.
Nic nekupujte!
"Musí se změnit postoj celé společnosti, v rodinách, ve školách. Abychom skončili s dětskou prací, musíme změnit myšlení lidí. Ale pokud se rodina neobejde bez peněz, které děti vydělají, těžko je přestane posílat do zaměstnání", vysvětluje Sisovan z neziskové organizace Friends International, která se věnuje zneužívaným dětem.
S dětmi, které otročí v zastrčených dílnách a cihelnách se turisté okouzlení nádhernou zemí nesetkají. Nevidí udřené děti s vyhaslými očima. A koupit si suvenýr od roztomilého děvčátka přece není nic špatného. Naopak, většina cizinců si myslím, že svým nákupem vlastně dětem pomáhá. Opak je ale pravdou.
"Doporučujeme turistům a žádáme je, aby od dětí nic nekupovali. Obchodní úspěch je udrží na ulici a přitáhne další a další děti. Místo toho, aby šly do školy, skončí na parkovišti a prodávají suvenýry. Ale proč je od nich lidé kupují? Protože jsou to malé děti, o kterých se domnívají, že potřebují pomoc. Ale co až vyrostou? Co s nimi bude za pět deset let? Jak budou shánět obživu potom?" apeluje Veasna, který v hlavním městě Phnom Penhu vede kampaň za zodpovědnou turistiku.
| Dětská práce v Indii Lék na dětskou práci se podobá detoxikační kůře |
Nedospělí dělníci
Z komína stoupá temný kouř. Celý areál cihelny je prodchnut jeho štiplavým zápachem. Mezi dlouhými řadami vyskládaných cihel se pohybuje několik dětí.
"Přivážím dřevo do pecí, na vozíku odvážím hotové cihly", říká mi tiše asi osmiletý kluk a nesměle klopí oči. Ruce má špinavé od načervenalé hlíny.
Právě cihelny jsou nejčastějším místem, kde dřou malí dělníci. Důvod je prostý: práce je sice fyzicky namáhavá, ale nevyžaduje žádnou kvalifikaci ani dovednosti.
Jdu za rytmickým zvukem stroje. U pásu stojí několik dětí a holýma rukama pěchují hlínu do mísícího zařízení. Monotónní práce je nejen fyzicky náročná, ale i nebezpečná.
"Často se stane, že se zraním, že si odřu ruce do krve", ztěžuje si tiše Rangsey.
"Děti, které pracují v cihelnách, jsou vystaveny velkému riziku. Práce je to těžká a pro děti nebezpečná Pracovní úrazy jsou časté. Není nic neobvyklého, že přijdou o nohu nebo o ruku", říká Bourey.
Před dvěma lety vedl ve vesnicích na severu Kambodže kampaň proti dětské práci v cihelnách. Představuje mi malou Samrep. Je jí jedenáct let a od osmi do deseti pracovala i ona v cihelně.
"Dřela jsem jedenáct hodin každý den. Do školy jsem nechodila", říká Samrep.
| Dětská práce v Keni Pro děti ze slumů není dost škol, zato práce ano |
Málo častý happy end
Otrhané hadry vyměnila za školní uniformu a lopotu v cihelně za školní lavici. Ještě nedávno negramotná dívka chce být dnes učitelkou. Samrep měla štěstí. Díky Mezinárodní organizaci práce se jí podařilo vybřednout ze začarovaného kruhu. Rodičům pomohli postavit se na vlastní nohy a ona mohla začít chodit do školy. V deseti letech.
Takový příběh s dobrým koncem ale není příliš častý. A to i přesto, že v boji proti dětské práci pomáhá Kambodže řada mezinárodních organizací, neziskovek i jednotlivců. Drtivá většina dětí ale pracuje prostě proto, že jejich rodinám nezbývá nic jiného, než je posílat do zaměstnání.
"Dětská práce a chudoba jsou spojené nádoby. Bez toho, aniž bychom eliminovali extrémní chudobu, nemůžeme doufat, že se nám podaří skoncovat s dětskou prací. Bude to trvat ještě dlouho," uzavírá Seang Meng z Mezinárodní organizace práce.
Autor je redaktor ČRo1 Radiožurnálu.
