Sdružení zemí jihovýchodní Asie, zkráceně ASEAN, vzniklo jen deset let po ustavení Evropského hospodářského společenství, přímého předchůdce EU.
Zatímco se ale Evropa postupně stále více integrovala, ASEAN zůstával jen volným sdružením států jednoho regionu, který nade vše ctil zásadu nevměšování se do vnitřních záležitostí svých členů.
Doba se však mění a obavy z rostoucí ekonomické síly Číny a také sebevědomého, již dávno ne kajícného Japonska přiměly státy jihovýchodní Asie uvažovat o nalezení nového modu vivendi. Ten by spíše než z neformálního hledání konsensu měl vycházet ze společných "zákonů" a závazných pravidel.
Za tím účelem vypracovala skupina expertů, vesměs bývalých politiků, ze všech členských zemí návrh jakési miniústavy. Její přijetí má být projednáno spolu s dalšími otázkami na pravidelném výročním summitu ASEANu, který probíhá až do konce týdne ve filipínském přístavním městě Cebu.
Konsensus vždy a všude
Odborníci mají ovšem vážné pochybnosti, jestli je ASEAN takového přerodu vůbec schopen. Hledání konsensu a vyhýbání se přímé konfrontaci mají totiž obyvatelé tohoto koutu světa takříkajíc v genech, což je na jednu stranu požehnání a na druhou prokletí.
ASEAN - plány další integrace
- Do roku 2015 má mít jihovýchodní Asie společný hospodářský prostor totožný s tím evropským
- Uvažuje se, že do stejné doby má mít ASEAN také společnou bezpečnostní politiku
- Filipíny jako předsednická země sdružení razí myšlenku společné politiky sociálního rozvoje pod heslem "One Caring and Sharing Community" (Společenství vzájemné péče a sdílení)
- Ještě letos se chtějí členové dohodnout na základních principech a pravidlech, které by byly ukotveny v miniústavě či chartě a daly společenství pevnější legální základ
"ASEAN je typem organizace, která je založena na nejnižším společném jmenovateli. A s postupným rozšiřováním se o nové členy tento trend pouze posílil," vysvětluje Robert Ayson z Australské národní univerzity důvody svého skeptického postoje k navrhované politicko-ekonomické unifikaci jihovýchodní Asie.
Zmiňovaná expertní skupina mimo jiné představitelům ASEANu doporučila, aby se na pravidelných summitech snažili o přímější dialog bez zbytečných zdvořilostí a ohledů a aby svou tradiční filosofii nevměšování se pokud možno "vykalibrovali".
Příkladem za všechny je neschopnost ASEANu přimět vojenskou vládu v Barmě, aby plnila svůj závazek k demokratizaci.
Mezi předloženými návrhy je i nahrazení konsensuálního principu většinovým hlasováním, samozřejmě jen v těch méně kontroverzních oblastech, jako je ekonomická spolupráce nebo krizový management (pro mimořádné katastrofy apod.).
Dalším "euro-unijním" prvkem je třeba zvýšení počtu summitů z jediného ročně na přinejmenším dva a také zakotvení větší role pro generálního tajemníka ASEANu.
Boj proti terorismu
ASEAN si pochopitelně slibuje mnohé od užší obchodní spolupráce v rámci regionu. S více než půlmiliardovou populací tento region snadno strčí do kapsy jak Evropskou unii, tak zónu Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA).
Na úvahy o jednotné měně je však v jihovýchodní Asii přece jen brzy. Zato vůle k jednotnému postupu proti globálnímu terorismu se zdá být většině zemí regionu společná. Koneckonců, jde o domovinu regionální teroristické skupiny Džamá'a Islamíja, která má na svědomí například krvavé pumové útoky na Bali.
Hostitelská země klade na uzavření regionálního antiteroristického paktu velký důraz. Tamní vláda prezidentky Glorie Macapagalové-Arroyové se už několik let bez úspěchu snaží zneutralizovat radikální islamistickou skupinu Abú Sajáfa, která má na svědomí řadu kriminálních činů.
- VÍCE O TERORISMU V REGIONU:
- Potvrzeno: V Malajsii je nová al-Káida
- Indonéské teroristy financuje Al-Káida
V zahraničí se tento kvalitně vyzbrojený teroristický gang nechvalně proslavil především hromadným únosem zahraničních turistů z malajsijského resortu na ostrově Sipadan v roce 2000. Za jejich propuštění později získal tučné výkupné.
Neklidný jih Filipín
Skupina Abú Sajáfa operuje v těžko kontrolovatelném pásu Suluských ostrovů, které tvoří nejjižnější výspu Filipín, a podle vlády v Manile úzce spolupracuje právě s radikály ze skupiny Džamá'a Islamíja. Obě uskupení jsou podle zpravodajských služeb napojena na teroristickou síť Al-Káida.
I proto byli dosud hlavním partnerem Filipín v boji proti terorismu Američané, kteří ostatně souostroví v první polovině 20. století spravovali coby nepřiznanou kolonii.
Úzká spolupráce Manily s Washingtonem a z ní vyplývající častá přítomnost amerických vojáků v oblasti ale vadí jak filipínské levicové a nacionalistické opozici, tak sousedním muslimským zemím, jako jsou Malajsie a Indonésie.
Právě jejich pomoc přitom prezidentka Arroyová potřebuje při váznoucích mírových rozhovorech s umírněnou částí muslimských povstalců na jihu země, kterou reprezentuje Islámská fronta za osvobození Morů (MILF).
Malajsie hraje v jednáních mezi filipínskou vládou a muslimskými povstalci roli zprostředkovatele, v poslední době ale rozhovory ustrnuly na sporném požadavku rebelů získat výsostní právo na rozsáhlé části jihofilipínského ostrova Mindanao, kde většina muslimské populace Filipín žije.
