Tokio - Toru Hašimoto, mladý starosta japonského města Ósaka, kterému vynesly slávu útoky na centrální vládu, si vybral nový terč.
Vyrazil proti vládním úředníkům, kteří mají na těle tetování. Přesněji, navrhl, aby ti, kdo jsou potetovaní, byli propuštěni.
A zatímco dosud byly jeho kroky proti byrokratům oceňovány zejména mezi mladými lidmi, nyní si podle francouzského listu Le Monde, který o tom píše, vysloužil u mládeže mnohem menší sympatie.
Jakkoli není tetování v Japonsku stejně rozšířené jako v Los Angeles nebo v New Yorku, i tak je dost populární především u mladých Japonců
Obrazem: Tetování jako celoživotní vášeň
Máte to? A jak velké to je?
Represivní opatření v Ósace spustil nepatrný incident: městský zaměstnanec pracující ve školce ukázal jednomu z dětí své tetování. To spustilo takový poprask, že se starosta rozhodl zakročit.
Starosta Hašimoto se pak rozhodl přijmout disciplinární kroky proti vládním zaměstnancům, kteří neodpověděli na dost překvapivý dotazník. Byl v něm otázky typu: "Máte na těle nějakou formu zdobení? Jak velké a kde?"
Ze 33 500 státních úředníků, kteří v dotazníku odpověděli, přiznala tetování asi stovka. A zhruba 500 těch, kdo vyplnění dotazníku odmítlo, může být přeřazeno na jinou práci, anebo zapomenout na povýšení.
Proto se teď ti, kdo hledají práci, obávají, že by se příkladu ósackého starosty mohly chytit i místní společnosti a firmy, a váhat, zda přijmout někoho s potetovaným tělem.
Výsledkem je, že si čím dál tím víc Japonců nechává dát tetování odstranit. Za poslední tři měsíce stoupl na klinikách plastické chirurgie počet těchto zákroků o 20 procent.
"Tohle je ze strany vlády obtěžování a porušování lidských práv," řekla předsedkyně Japonské sociálnědemokratické strany Mizuho Fukušimová.
Spojeno s podsvětím
V Japonsku nezakazuje tetování žádný zákon. Ale mnohá zařízení, jako jsou plavecké bazény, sportovní kluby, veřejné lázně či horké prameny potetovaným vstup zakazují.
V Japonsku je tetování stále propojeno s podsvětím. Mnozí členové jakuzy (japonské obdoby mafie) jsou potetovaní. Ale stejně nebo podobně vyzdobená těla mají mnozí obyčejní lidé - úředníci, dělníci, řidiči náklaďáků, muži i ženy, kteří s jakuzou nemají vůbec nic společného.
Japonské tradiční tetování je přitom odnoží umění, jehož obrazová bohatost, estetika a techniky se datují do 18. století. Umění tetované na tělo je tu velmi zdobné a postupně se vyvinulo ve skutečný společenský fenomén, vyjádření nekonvenčnosti a individuality: od nosičů po tahače rikš, od dělníků po tesaře, od hasičů po gangstery, tetování měl skoro každý z nich.
První skuteční mistři tatuáže byli dřevorytci, kteří pracovali pro největší malíře své doby. Tetovaným obrázkům se tehdy ještě říkalo horimono (rytá věc) a nikoli irezumi (injekčně vpravený inkoust), jak je běžné dnes. Svou inspiraci brali z tradičních obrazů a hlavními tématy byly mytické postavy, draci, rybky či květiny; symboly nabité významy.
Ale pro většinu Japonců zůstává tetování synonymem bezectných gangsterů. V místním podsvětí bylo tetování součástí přijímacího rituálu, důkazem odolnosti vůči bolesti a znamením příslušnosti ke skupině. A pro zločince se tetování stalo i vyjádřením hrozby: ukázat ho často stačilo na to, aby přihlížející ochromila hrůza, jak je často vidět ve filmech o jakuze.
