
Kyjev, hlavní cíl ruské invaze. Ukrajinští vojáci se 25. února připravují na obranu metropole. Zdroj: Reuters
Video: Reuters | Poutání: Shutterstock, Aktuálně.cz
V Kyjevě bylo krátce před pátou hodinou ranní 24. února, když ruský prezident Vladimir Putin v televizním projevu oznamoval zahájení takzvané speciální vojenské operace. Ve skutečnosti vyhlásil Ukrajině válku, i když toto slovo nepoužil.
Ještě než Putinův projev skončil, zachytily ukrajinské jednotky ruský úder na běloruské hranici. První granáty na ně dopadly už ve čtvrt na pět místního času. Hned po Putinově proslovu se ozvaly výbuchy v několika městech: Kyjevě, Oděse, Charkově, Lvově a dalších. Terčem palby se staly letecké základny a předpokládaná stanoviště ukrajinské protivzdušné obrany.
Ruská masa s obrněnými vozy a tanky se dala do pohybu ze čtyř směrů. Na severu se valila přes běloruskou hranici – jedna kolona směrem k Černobylské jaderné elektrárně, druhá k městu Černihiv. Na severovýchodě Rusové mířili k Charkovu. A z východu se probíjeli do Luhanské a Doněcké oblasti, konvoj tanků se pak stáčel na jih směrem k Mariupolu.
Z lodí v Azovském moři Rusové pálili raketami na Chersonskou oblast, z Krymu poslali směrem k Chersonu pozemní jednotky.
První minuty ukázaly, že nepůjde o žádnou omezenou akci, ale o mohutnou invazi s cílem dobýt Kyjev a obsadit velkou část Ukrajiny. Rusové nasadili přes 180 tisíc vojáků.
Jako první člen ukrajinské vlády se detaily o rozsahu invaze dozvěděl z telefonátu ministr vnitra Denys Monastyrskyj. Muž, který letos v polovině ledna zahynul při nehodě helikoptéry. Okamžitě zatelefonoval prezidentovi Volodymyru Zelenskému a podle slov, které později zveřejnil, mu řekl dvě slova: "Začalo to."
Denys Monastyrskyj detaily o rozsahu invaze zatelefonoval prezidentovi Volodymyru Zelenskému. Foto: Reuters, ČTK, Aktuálně.cz
V půl šesté ráno Rusové udeřili na klíčový strategický bod, který potřebovali k rychlému útoku na Kyjev. Vojenské letiště Hostomel, vzdálené od metropole jen dvacet kilometrů. Ruské vrtulníky Mi-8 a Ka-52 zaútočily na letiště. Rusům se podařilo na něm uchytit, ale ještě během dne ho Ukrajinci dobyli zpět. Náčelník generálního štábu ukrajinské armády Valeryj Zalužnyj nařídil veliteli 72. mechanizované brigády, plukovníkovi Oleksandru Vdovčenkovi, aby zničil přistávací plochu a znemožnil Rusům přesun posil letadly Iljušin Il-76.
Mezitím ruské jednotky zaútočily na Černihiv severně od Kyjeva, ale nedokázaly se do města probít. Později ruští velitelé vydali rozkaz Černihiv obejít a přetnout jižně od města dálnici M01 vedoucí do Kyjeva. Prudká dělostřelecká palba během několika minut způsobila velké škody v centru města.
Na Charkov dopadly první ruské střely po čtvrté hodině ranní. Ruský konvoj projel nedalekým městem Vovčansk. Bylo zjevné, že Rusové se snaží zaútočit na Charkov ze severu a východu. Ukrajinská obrana zastavila okupanty šest kilometrů před městem, první střely ale zničily severní předměstí Saltivka.
Jak probíhal pokus o obsazení letiště Hostomel první den války. Autoři: Reuters, Jakub Zuzánek, Kristýna Pružinová
Ruské námořnictvo od rána blokovalo ukrajinské pobřeží Černého a Azovského moře. Ruské jednotky ještě během prvního dne postoupily z Krymu až na okraj Chersonu, část konvoje zamířila na východ do Melitopolu.
Šířily se i zprávy, které se později nepotvrdily. Například že se ruští výsadkáři vylodili v Oděse, že se bojuje na kyjevském mezinárodním letišti Borispol nebo že jižně od Kyjeva Ukrajinci sestřelili dva ruské letouny Iljušin Il-76.
V šest hodin večer místního času vyzvala posádka ruského křižníku Moskva třináct ukrajinských vojáků na Hadím ostrově ke složení zbraní. Voják Roman Hrybov odpověděl větou, která ho proslavila: "Ruská válečná lodi, jdi do p*dele." Rusové během noci ostrov obsadili a všech třináct vojáků zajali, v prvních dnech byli Ukrajinci považováni za mrtvé.
Na mimořádném zasedání ukrajinské vlády s prezidentem padlo rozhodnutí, že s výjimkou ministrů, kteří mají co dočinění s obranou země, se všichni ostatní přesunou na západ Ukrajiny. Během dne se množily zprávy o možném útěku Zelenského z Kyjeva. Prezident je vyvrátil večer, když zveřejnil video, na kterém se objevil se svými spolupracovníky a poradci. "My vsi tut," prohlásil. Tedy v češtině: "Všichni jsme tady."
Později vyšlo najevo, že Zelenského poradci Andriji Jermakovi volal na mobil zástupce tajemníka Putinovy kanceláře v Kremlu Dmitrij Kozak. Vyzval Jermaka, aby Ukrajinci kapitulovali. Ve stejný den ještě volal ministrovi obrany Oleksiji Reznikovovi jeho běloruský protějšek Viktor Chrenin. Vyřizoval vzkaz od ruského ministra obrany Sergeje Šojgua: "Když oznámíte kapitulaci, invazní vojska se zastaví."
Už 24. února se daly statisíce Ukrajinců na útěk v obavách z války. Všechny silnice z Kyjeva na západ byly beznadějně ucpané, na hranicích s Polskem, Slovenskem a Rumunskem lidé čekali desítky hodin na odbavení. Zelenskyj vyhlásil zákaz odjezdu ze země pro muže ve věku 18 až 60 let a také zákaz prodeje alkoholu.
Večer se Kyjev zahalil do tmy a ticha. Pouliční osvětlení bylo ztlumené a platil zákaz nočního vycházení. Během noci na 25. února zněly městem hned dvakrát poplašné sirény varující před útokem. Lidé se ukrývali ve sklepích nebo v metru. V centru Kyjeva byla slyšet střelba a prezident Zelenskyj byl varován, že se ho ruská komanda pokusí unést nebo zastřelit. Následující den ráno ukrajinská hlídka zastřelila skupiny Rusů oblečených do ukrajinských uniforem.
V Charkovské oblasti vyhlásil gubernátor Oleh Syněhubov zákaz vycházení a výjezdu všech vozů s výjimkou armádních. Ruská armáda se pokusila proniknout do města Sumy, ale po prudkých přestřelkách se stáhla.
U Chersonu se Rusové zmocnili města Nová Kachovka a odpálili hráz tamní vodní nádrže, čímž obnovili zásobování Krymu vodou z Dněpru. Zmocnili se také Antonivského mostu přes Dněpr. Ruští výsadkáři se vylodili na pobřeží Azovského moře sedmdesát kilometrů západně od Mariupolu.
Konvoj ruské armády mířící na Kyjev. Foto: Reuters
Do Hostomelu dorazil 25. února konvoj ruských vojáků z Běloruska, a Rusové se tak letiště znovu zmocnili, ale tvrdé boje pokračovaly. Ukrajinská armáda zformovala obranné pozice na všech silnicích a dálnicích západně, severně a východně od Kyjeva. V dalších dnech zastavovala ruské konvoje a ostřelovala je například protitankovými střelami Javelin.
Nejúspěšnější byla v prvních hodinách a dnech okupační vojska na jihu. Dne 26. února obsadila přístav Berďansk, letiště v Chersonu a město Enerhodar, kde se nachází Záporožská jaderná elektrárna.
Ten den také vešlo ve známost, že při bombardování letiště v Hostomelu Rusové zničili jediný exemplář největšího dopravního letadla na světě Antonov An-225 Mrija.
Rusům se však nepodařilo vyřadit ukrajinské letectvo ani protivzdušnou obranu. Plán obsadit Kyjev bleskovou akcí během několika dní se nezdařil.
Zdroj: Reuters
Vítěz bitvy: Ukrajina
Trvání: 25. února – 31. března 2022
Ruská invazní vojska zaútočila na metropoli z Běloruska. Nejprve se chtěla zmocnit vojenského letiště v Hostomelu u Kyjeva a pak postupovat k hlavnímu městu z několika směrů. Rusové sice letiště dobyli, ale ukrajinští obránci stihli zničit přistávací plochu, takže okupanti tam nemohli přepravovat posily.
Rusové v následujících dnech začali s ostřelováním metropole a jejich tanky se dostaly až na předměstí Brovary. Ukrajinci je ale zastavovali protitankovými střelami Javelin. Na severozápadě od Kyjeva se vytvořila v prvních březnových dnech desítky kilometrů dlouhá ruská armádní kolona. Zůstala ale stát, protože měla po ukrajinských úderech problémy se zásobováním paliva.
Rusům se nepodařilo prolomit ukrajinskou obranu a na přelomu března a dubna se stáhli nejen od města, ale z celé oblasti na severu podél běloruských hranic.
Vítěz bitvy: Ukrajina
Trvání: 24. února – 4. dubna 2022
K třísetisícovému městu ležícímu mezi Kyjevem a běloruskou hranicí ruská vojska dorazila hned první den invaze. Mohutné ostřelování a obléhání Černihivu si vyžádalo desítky obětí na životech a mnoho zničených budov. Od druhého březnové týdne byla většina města bez elektřiny a tekoucí vody.
Nejhorším dnem byl 14. březen, kdy ruská raketa dopadla na frontu lidí, čekajících na chleba před pekárnou. Deset osob zahynulo.
Rusům se ani přes opakované pokusy nepodařilo do města proniknout. Jednotky, které mířily na Kyjev, musely Černihiv obejít.
Ukrajinská armáda 31. března protiútokem prolomila ruskou blokádu a získala kontrolu nad dálnicí M01, spojující Černihiv s Kyjevem. V dalších dnech ukrajinští vojáci vstoupili do okolních vesnic a 5. dubna se Rusové stáhli z celé Černihivské oblasti.
Vítěz bitvy: Ukrajina
Trvání: 24. února – 11. září 2022
Ruské jednotky se přiblížily k Charkovu, ležícímu jen 40 kilometrů od ruské hranice, v první den invaze 24. února. Masivní dělostřelecká palba zničila sídliště Saltivka na severu města. Rakety zasáhly také centrum Charkova, zničily radnici, budovy vedení Charkovské oblasti i velké nákupní centrum.
Lidé se schovávali dny i noci v metru, které bylo jediným bezpečným místech Charkova. Třetí den po začátku invaze se do města probojovala ruská jednotka 2. brigády Útvaru speciálního určení (Specnaz). Část ní ukrajinští vojáci zlikvidovali v budově školy, další se probili z obklíčení a uprchli z Charkova. Pokus ruských vojáků dostat se do města tak nevyšel.
Ukrajinská armáda při květnové protiofenzivě vytlačila ruská vojska dál od Charkova. Ostřelování města pak pokračovalo, ale už ne s takovou intenzitou. V polovině září Ukrajinci osvobodili téměř celou Charkovskou oblast a vesnice mezi Charkovem a ruskou hranicí. Podle údajů radnice zemřelo ve městě během útoků okupantů 606 civilistů.
Vítěz bitvy: Rusko
Trvání: 24. února – 20. května 2022
Mariupol byl předpokládaným cílem ruské invaze, neboť leží u Azovského moře a Kreml potřeboval toto pobřeží ovládnout, aby spojil okupovaný Krym s pevninou.
Rusové přesunuli k městu na začátku invaze mnoho dělostřeleckých jednotek a tanků. Přestože Ukrajinci napadali ruské konvoje, 2. března Mariupol vojska okupantů obklíčili. Mohutné bombardování zničilo většinu města, počet obětí mezi civilisty není přesně známý, protože mnoho mrtvých zůstalo v sutinách domů. Rozhodně však podle Kyjeva zahynuly desítky tisíc lidí.
Symbolem destrukce města se stal 16. března nálet na mariupolské divadlo, ve kterém se skrývaly stovky lidí. Desetitisíce obyvatel Mariupolu okupanti zavlekli do Ruska nebo do takzvaných filtračních táborů.
Ruská armáda dobývala v těžkých bojích jednu část města za druhou, poslední ukrajinští obránci se stáhli do útrob rozlehlé ocelárny Azovstal. Vzdali se 20. května 2022.
Vítěz bitvy: Ukrajina
Trvání: 24. února – 11. listopadu 2022
Do Chersonské oblasti vpadli ruští vojáci z Krymu hned 24. února. Dostali se na Antonivský most přes řeku Dněpr a Cherson plně ovládli 2. března. Bylo to vůbec první velké město, které jim padlo do rukou.
Ukrajinská armáda pak zadržela další ruský postup na západ ve směru na Mykolajiv a mnohokrát ostřelovala letiště Čornobajivka, kde měli Rusové letouny a helikoptéry. V Chersonu příslušníci ukrajinského odboje útočili na ruská kontrolní stanoviště a na kolaboranty, které okupanti dosadili do vedení města.
Dlouho očekávaná ukrajinská ofenziva s cílem Cherson znovu dobýt začala 29. srpna. Zpočátku postupovala pomalu, ale v říjnu už Ukrajinci začali osvobozovat vesnice v Chersonské oblasti a informátoři z města hlásili ruské přípravy na stažení.
11. listopadu poslední ruští vojáci opustili město a vyhodili za sebou do vzduchu Antonivský most. Nad Chersonem znovu zavlála ukrajinská vlajka.
Vítěz bitvy: Stále probíhá
Trvání: 1. srpna – dodnes
Bitva o město v Doněcké oblasti začala v srpnu, kdy ruská armáda postoupila na západ po dobytí města Popasna. Ofenzivu okupantů zde vedou hlavně příslušníci žoldnéřské Wagnerovy skupiny, kterou vede přítel ruského prezidenta Vladimira Putina, oligarcha Jevgenij Prigožin.
V listopadu ale Rusové k Bachmutu přesunuli část jednotek, stažených od Chersonu. Ukrajinští obránci se stále brání, i když v lednu Rusové ovládli sousední město Soledar a postupně začali Bachmut obkličovat.
Kvůli neustálé dělostřelecké palbě a minimálním pohybům frontové linie analytici přirovnávají bitvu o Bachmut k zákopovým bojům v první světové válce.
S počátkem ruské invaze na Ukrajinu začaly ubíhat poslední hodiny největšího dopravního letounu světa Antonov An-225 Mrija (ukrajinsky "sen").
Po útoku okupantů na letiště Hostomel u Kyjeva příznivci letecké techniky stále doufali, že Mrija běsnění Rusů přežila. Snímky poničeného hangáru, který byl po mnoho let domovem tohoto jedinečného stroje, však příliš optimistické nebyly. Čtvrtého března ruský První kanál odvysílal reportáž přímo z letiště. Na záběrech byl vidět zcela zničený letoun.
Foto: Reuters
Délka | 84 m |
---|---|
Výška | 18,2 m |
Rozpětí křídel | 88,4 m |
Plocha křídel | 905 m² |
Kapacita palivových nádrží | 300 tisíc litrů |
Hmotnost prázdného letadla | 285 tisíc kilogramů |
Maximální vzletová hmotnost | 640 tisíc kilogramů |
Posádka | 6 lidí (pilot, kopilot, dva letoví inženýři, navigátor a radista) |
Motory | 6 × dvouproudový motor Progress D-18T, každý o tahu 229 kN |
Foto: Vasiliy Koba / Wikipedia / Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International license
Hmotnost | max. 200 tun |
---|
Foto: Vasiliy Koba / Wikipedia / Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International license
Hmotnost | 254 tun |
---|---|
Výška | 4,4 m |
Šířka | 6,4 m |
Délka | 43,0 m |
Objem nákladového prostoru | 1220 m³ |
Cestující: | až 70 lidí ve speciální kabině v zadní části trupu nad nákladovým prostorem |
Foto: Reuters
Cestovní rychlost | 800 km/h |
---|---|
Maximální rychlost | 850 km/h |
Potřebná délka ranveje | 3000 až 3500 m |
Dostup | 11 000 m |
Cestovní výška | 9000 m |
Foto: Shutterstock
S nákladem 200 tun | 4500 km |
---|---|
S nákladem 150 tun | 7000 km |
S nákladem 100 tun | 9600 km |
Bez nákladu | 15 400 km |
Mapa: Aktuálně.cz / © přispěvatelé OpenStreetMap
Foto: Shutterstock / © přispěvatelé OpenStreetMap / Aktuálně.cz
První dny invaze na Ukrajině vládne atmosféra strachu. Ruské jednotky postupují z Ruska, Běloruska i okupovaného Krymu a města po celé zemi hlásí exploze a ostřelování. Hlavním cílem okupantů se stává Kyjev.
Do ukrajinské metropole směřuje více než 60kilometrový ruský konvoj. Vojenská vozidla a další technika se ale v březnu nečekaně zastaví, selhávají hlavně kvůli sérii nočních přepadů příslušníků ukrajinských speciálních jednotek a operátorů bezpilotních letounů na čtyřkolkách. Obránci Kyjeva chytře útočí zejména na vozy s palivem.
Ukrajinští speciálové, zapojení do těchto úderů, improvizují. Veškeré vybavení získali díky osobním kontaktům nebo z veřejné sbírky. Metropoli přesto pomáhají uchránit jen za pomoci čtyřkolek, odstřelovacích pušek, dálkově odpalovaných min, bezpilotních letounů vybavených termovizí a dalších dronů schopných shazovat malé bomby do 1,5 kilogramů.
Třináctého dubna 2022, nad Černým mořem je zataženo. Ukrajinská armáda k průzkumným letům nemůže nasadit letadla ani drony Bayraktar. Přesto křižníkem Moskva, plujícím asi 120 kilometrů od Oděsy, otřásají obrovské exploze. Vlajková loď ruské Černomořské flotily začíná hořet, naklání se a nakonec jde ke dnu.
Chloubu ruského námořnictva zasáhly dvě ukrajinské protilodní střely Neptun, protivzdušná obrana plavidla selhala. “Nouzový stav 690, slyšíme se?” ozývalo se z lodi. Námořníci zoufale do rádia popisovali, že mají dvě díry v trupu pod hladinou ponoru a nemají se jak z otevřeného moře dostat. Příchod bouře poté znemožňuje záchranné operace.
Druhý den, když se nebe nad Černým mořem vyjasnilo, byla na vzdálenost desítek kilometrů vidět silueta křižníku Moskva, nakloněná na levobok. Kreml dodnes tvrdí, že se plavidlo potopilo v rozbouřeném moři během snahy odtáhnout ho do přístavu po explozi a požáru munice. Osud posádky dodnes zůstává nejasný. Na palubě Moskvy bylo kolem pěti set námořníků.
Loni v květnu se ruští vojáci bojující na východě Ukrajiny ocitají pod obrovským tlakem. Docházejí zásoby, morálka slábne, viditelné úspěchy, které by armádu povzbudily, jsou v nedohlednu.
I to je podle analytiků jeden z hlavních důvodů, proč se část ruské 74. motostřelecké brigády snaží překročit řeku Severnyj Doněc u vesnice Bilohorivka na Donbase. Navzdory těžkému ostřelování chce přes vodní tok postavit pontonový most. Akce nakonec končí jedním z největších úspěchů obránců.
Ukrajinské houfnice míří přesně a během chvíle rozmetají více než sedmdesát tanků T-72 a T-80, desítky vozidel bojové pěchoty, pontonový most a techniku na jeho postavení. Zprávy o obětech na životech jsou ohromující. Při ukrajinském úderu nakonec zemřelo 485 Rusů, tedy většina z 550 vojáků zapojených do operace.
Pro velkou část běžných Rusů bývala válka na Ukrajině vzdáleným problémem, který se jich příliš netýká. Na konci září, kdy prezident Vladimir Putin vyhlašuje částečnou mobilizaci, se situace mění. Další potvrzení přichází hned 8. října, kdy masivní exploze přeťala Kerčský most, klíčovou tepnu mezi anektovaným Krymem a ruskou pevninou, kudy na frontové linie míří zásoby, munice i vojenská technika. Výbuch, který na vlastní oči viděly stovky turistů i místních šokuje ruskou veřejnost i politickou garnituru.
Ukrajinská tajná služba SBU se už dříve dostala k technické dokumentaci mostu. Oficiálně se k útoku ale Kyjev nepřihlásil. Poradce ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak pouze napsal: "Vše, co bylo postaveno nelegálně, musí být zničeno. Vše, co bylo Ukrajině ukradeno, musí být vráceno." Kreml v reakci spustil rozsáhlé raketové útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu i civilní cíle, které trvají dodnes.
Začátkem prosince Ukrajina ukazuje, že si nekončící ostřelování vlastních měst nenechá jen tak líbit. Cílem ničivých úderů se naopak stávají cíle v ruském týlu stovky kilometrů od frontových linií. Výbuchy otřásají leteckou základnou Engels v ruské Saratovské oblasti nebo letištěm Ďagilevo nedaleko Rjazaně. Místa, odkud vzlétaly ruské bombardéry, útočící na Ukrajinu, se ocitají v plamenech.
"Jde o signál, že pokud Rusko bude ve válce pokračovat, bude ho to něco stát a že Rusko je stejně jako Ukrajina zranitelné vůči dronům a střelám s dlouhým doletem," cituje americký list New York Times Maxe Bergmanna, bývalého amerického diplomata, který působí v Centru pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu.
Doufali, že jen spí a z noční můry se brzy probudí. Válka na Ukrajině ale trvá už rok. Deset Ukrajinců pro deník Aktuálně.cz popisuje, jak vypadalo jejich ráno 24. února, kdy ruská vojska zahájila invazi. V televizi tehdy běžely stejné kulturní pořady jako jindy a od běžných dnů se nelišila ani rutina mnoha lidí. Někteří spěchali do práce, jiní do školy. „Zavedl se tehdy vtip: ‚Zaspal jsem válku‘,“ vzpomíná Anastasia.
14 let Začátek nového dne měl být stejný jako toho předchozího. Myslela jsem na arogantní učitelku polštiny, na jejíž hodinu jsem se moc nepřipravila, spolužačku Veroniku, která mě naštvala, a taky na to, že mi bratr zase vylil barvy na malování. Byla jsem obyčejná puberťačka, která chodila do školy a ve volném čase kreslila a šila oblečení pro panenky. Ráno mě přerušil hluk shora. Když jsem se zaposlouchala, zjistila jsem, že je to zvuk vojenského letadla. Slyšela jsem matku mluvit – její hlas zněl velmi ustaraně a vyděšeně, jako by se stalo něco hrozného. Když jsem vešla do kuchyně, uviděla jsem všechny členy naší rodiny. Na otázku, co se stalo, matka odpověděla krátkou větou, která mi uvázla hluboko v srdci: „Začala válka.“ Slovo válka mi připadalo zastaralé, viděla jsem ho jen na stránkách učebnice dějepisu a ve filmech. Pro mě válka znamená zničená města, mrtvé vojáky, mučení a utrpení zajatců. Slzy těch, kteří ztratili své blízké.
29 let Po probuzení v půl šesté ráno jsme s manželem měli spoustu zmeškaných hovorů od příbuzných. Když jsme zvedli telefon, manželovy sestry z Oděsy nám v panice vyprávěly, že slyšely hlasité výbuchy a začala válka. Manžel se s nimi pustil do hádky, tvrdil, že to není možné. Pokračovali jsme v ranní rutině, během které jsme si nevšimli ničeho neobvyklého. V televizi běžely běžné pořady, ale něco nám přišlo zvláštní. Zprávy o ruském útoku jsme našli až na sociální síti Telegram. Ačkoliv začala válka, šli jsme s manželem do práce. Cestou jsem si všimla mnoha neobvyklých věcí, které mě vyděsily: nekonečné fronty u bankomatů, nápadné kolony aut na silnicích, často projíždějící policejní vozy se sirénami. Den plný stresu se dlouho vlekl. Noc jsem už strávila v protileteckém krytu, kde jsem se nepřetržitě modlila. Doufala jsem jako všichni Ukrajinci, že se ze zlého snu brzy probudím.
50 let Probudily mě nad ránem tlumené výbuchy, a tak jsem přemýšlel, co by je mohlo způsobit. Dobře si pamatuji, že mi manželka v 5:40 řekla, že Rusko začalo bombardovat Kyjev. Nemyslím, že mě útok překvapil, podlost Rusů znám od roku 2014, kdy obsadili Krym, Doněck a Luhansk. Vzpomněl jsem si na Budapešťské memorandum z roku 1994, a tak jsem si říkal, že od Ameriky a Británie se nám pomoci nejspíš nedostane. Ačkoliv začala válka, v televizi běžely koncerty, filmy a seriály. Informace jsem si hledal na sociální síti Telegram.Poté co jsem odvezl manželku do práce, jsem šel do obchodu pro potraviny. I když praskal ve švech, lidé nakupovali jen mlčky. Když se manželka vrátila večer domů, zavolali nám sousedé, kteří tvrdili, že se očekává bombardování Kyjeva. Rychle jsme se přesunuli do krytu v nedaleké škole.
13 let Všichni příbuzní krátce před invazí panikařili, a tak jsem myslel, že atmosféra bude připomínat akční film. Když jsem se ale 24. února probudil kvůli hlasitým výkřikům rodičů a zvuku letadel, uvědomil jsem si, že taková pohoda jako ve filmech to nebude. V dálce hořelo vojenské letiště Kanatove. Naštěstí se první tři dny nic hrozného nedělo, to až později, když byly slyšet první letecké poplachy. Tehdy jsme během sekundy vyběhli ven, abychom se dostali do sklepa. Další den rodiče balili evakuační zavazadlo, ve kterém bylo vše potřebné. Ten večer jsme s rodinou vyrazili na chatu, kde jsme vyrobili několik krabic Molotovových koktejlů. Protože se našemu městu v té době nic nestalo, ani jsem se moc nebál, dokonce se mi ta atmosféra trochu líbila. Dospělí ale měli strach a já se kvůli jejich vyprávění a událostem na Ukrajině brzy začal bát taky.
28 let Probudil mě manželův hovor s tchyní, která křičela do telefonu, že vypukla válka, a tak musíme nakoupit těstoviny, lahve s vodou a pleny pro syna, kterému ještě nebyly ani dva roky. Prý bychom jinak umřeli hlady. Z válečných filmů jsme si domysleli, že bude lepší bydlet v přízemí, kde byl sklep s horou brambor a sklenicemi kompotu. Rozhodla jsem se proto k tchyni na nějaký čas nastěhovat. Když jsme přijeli, uvědomila jsem si, jak byl ten nápad hloupý: v jejím domě se tehdy sešlo asi deset lidí. Ženy křičely, že zemřeme. Nad velkými městy už létaly rakety a stíhačky a také jimi projížděly tanky „osvoboditelů“, které zabíjely každého, kdo jim stál v cestě. Manžel se navzdory výpadům své matky šel spolu s kamarády přihlásit k teritoriální obraně. Když jsem večer ukládala dítě do postele, poprvé jsem se rozplakala. Opustit Ukrajinu už jsme nemohli.
37 letPrvní výbuchy jsem zaslechla, když svítalo. Nejprve jsem si pomyslela, že někde házejí petardy. Výbuchy se ale o půl hodiny později opakovaly a tentokrát z dálky stoupal kouř. Otevřela jsem si na sociální síti Telegram skupinu našeho města, kde lidé psali, že vypukla válka. Prezident Volodymyr Zelenskyj krátce poté pronesl projev. Stála jsem na místě a nechápala, co se děje. Měla jsem jen pocit divokého strachu z neznáma. Brzy následovaly i první zprávy o úmrtích. Mladý muž, který jezdil vedle mě na kole do práce, zemřel. Nejděsivější byly první varovné zvuky sirén, které oznamovaly nebezpečí ve vzduchu. Nerozuměli jsme našim prarodičům, kteří nám vyprávěli o válce a hladomoru. Jako malá jsem si myslela, že se války nikdy nedožiju. Teď už si jen přeji, aby nebyla žádná válka, raketové útoky ani zprávy o raněných či mrtvých.
42 letPrvní den války začal v půl čtvrté ráno, kdy jsem se probudila s jakousi zlou předtuchou. Možná to byla předtucha dalších dní a nocí, kdy už člověk neměl čas na spánek mezi nálety. Ráno na internetu ale ještě nebyly žádné zprávy o vpádu ruských vojsk na Ukrajinu. Přesto jsem se zásobila cigaretami, kávou, kočičím krmivem. Hlavní nádraží bylo prázdné, lidé chodili sem tam. Nikdo nevěděl, jestli má odjet, nebo zůstat. Zdá se, že lidi udržovalo při smyslech jen řešení jejich chvilkových potřeb. Když děláte něco, co přináší užitek, strach ustoupí.
19 letKolem čtvrté hodiny ráno jsme s přítelem zaslechli výbuch, po kterém se okamžitě spustil alarm v autech na dvoře. Tehdy mi došlo, že to nejsou petardy ani ohňostroj, ale rakety. Zatímco jsem se snažila přijít na to, co se doopravdy děje, ozvaly se další dva tři výbuchy o stejné síle. Pocítila jsem paniku a beznaděj. Ze zpráv jsem pochopila, že začala válka. Nemohla jsem spát dva dny kvůli neustálým poplachům doprovázeným výbuchy. Byla jsem tehdy v Oděské oblasti, v jejímž okolí stálo mnoho vojenských základen, takže jsme během prvních dnů slyšeli více výbuchů než lidé přímo v Oděse. Je těžké popsat emoce toho dne lidem, kteří ho sami neprožili. Byla to směs paniky, strachu, odporu a bolesti. V hlavě jsem měla jen strach o svůj život a životy blízkých, ostatní problémy se staly nepodstatnými.
19 letV České republice žiju už dlouho, ale často jsem dojížděla do Charkova za rodinou a přáteli. Večer 23. února jsem tam šla spát s myšlenkou: „Kéž bych se neprobudila kvůli výbuchům.“ Vzbudila jsem se ale ve čtyři hodiny ráno, kdy se třásl celý dům. Byla jsem tak vyděšená, že jsem běžela k oknu. Viděla jsem v dálce výbuchy.Otec mě odpoledne vzal k mému příteli domů, kde jsem strávila další týden. Nejhorší bylo, když se výbuchy ozvaly i v centru města nedaleko od nás. Střídali jsme se ve spaní. Vzpomínám si, že jsem spala asi hodinu a probudil mě zvuk letící stíhačky. Během sekundy jsme vyběhli do chodby a vzápětí se nedaleko ozvala exploze. V životě jsem nezažila nic horšího. Bylo děsivé sedět u okna a poslouchat zvuky tanků a střelbu zvenčí. Do České republiky jsem se po týdnu zase vrátila.
20 letTento den mi navždy utkvěl v paměti. Stal se pro mě shrnutím veškerého zla, nespravedlnosti, bolesti a také ran, které nezahojí žádná mírová jednání. Začal i skončil explozemi. Probudila jsem se vystrašená a neklidná kolem čtvrté hodiny ráno. Od moře, u něhož jsem strávila dětství a které bývalo pro obyvatele Mariupolu místem klidu, se ozývaly děsivé výbuchy. Nebyla to ale žádná noční můra – začala válka. Ve spěchu jsem si sbalila věci. Matka se ale jako jindy chystala do práce. Neztrácela naději, že to brzy skončí.
Foto: archiv respondentů
Autor: Štefan Novák, Zdroje: The Study of War | Neue Zürcher Zeitung