Madrid - Španělský soud v Madridu dospěl k přelomovému verdiktu. Pětaosmdesátiletého gynekologa Eduarda Velu shledal vinným, že před zhruba padesáti lety ukradl čerstvě narozenou Inés Madrugalovou její biologické matce, zfalšoval její rodný list a předal ji adoptivním rodičům, které sám vybral.

Žádný trest si ale Vela neodsedí. Podle soudu jsou jeho zločiny už promlčené.

Žalobce pro něj přitom požadoval jedenáct let vězení. "Jsem šťastná, protože se prokázalo, že mě opravdu ukradl," uvedla Madrigalová po zveřejnění rozsudku s tím, že se odvolá.

Vela byl vůbec prvním souzeným ve skandálu kolem takzvaných ukradených dětí. V době režimu diktátora Franciska Franka i v několika následujících letech po jeho pádu úřady odebíraly děti "nevyhovujícím" rodičům a předávaly je svým příznivcům.

Rozsudek může vést k tomu, že španělská justice otevře podobné případy. Devětačtyřicetiletá Madrigalová už dříve u soudu uvedla, že se začala zajímat o svůj původ poté, co si ve španělském tisku přečetla články o "ukradených dětech".

Od svých osmnácti let věděla, že byla adoptovaná. Věřila ale, že její biologická matka se jí vzdala dobrovolně, napsal list El País.

Spálené archivy

Případ Madrigalové je ale ve Španělsku zatím výjimkou. Na soud se pokoušelo obrátit několik stovek lidí. Je však těžké prokázat, že došlo k trestnému činu. Chybí totiž jakékoliv důkazy. Sám Vela, který léta řídil kliniku San Ramón v Madridu, jenž je v centru skandálu, všechny archivy spálil.

Jenže Madrigalové se podařilo dokázat, že její rodný list i adopční doklady podepsal právě Vela, a dostat jej před soud. Ten nakonec rozhodl, že bylo "bezpochyby prokázáno", že sám předal novorozence vybraným adoptivním rodičům. Soud sdělil, že Vela zfalšoval údaje o "porodu, ke kterému nikdy nedošlo" i další doklady, aniž by "jakkoliv požádal o souhlas nebo informoval opravdové rodiče nově narozeného dítěte". Soud dodal, že se "jasně jednalo o obchod s dětmi," dodává server La Vanguardia.

Sám lékař Vela ale svou vinu neuznal. Jak uvádí list El País, pokoušel se na základě zdravotních potíží pozdržet soud, co nejdéle to šlo.

Utajený systém

Případy kradených dětí jsou spojeny s obdobím vlády diktátora Franciska Franka. Už v době občanské války z let 1936 až 1939 zástupci diktatury odebírali děti nepřátelům režimu, tedy nejčastěji rodičům levicového smýšlení. Adoptovali je pak přívrženci režimu, často přísně katolické rodiny.

Jenže postupně se tato zvrácená "praxe" ještě rozšířila. Ve Španělsku vznikl dobře utajený systém, do kterého se zapojila katolická církev - kněží, řádové sestry a také lékaři. Později se do něj zapojil i organizovaný zločin, který na dětech vydělával. Brzy tak nešlo už jen o politiku či ideologii, ale také o peníze. Bezdětné páry si dokonce mohly děti "kupovat".

Systém fungoval tak, že lékaři ženám namluvili, že jejich děti zemřely během porodu nebo krátce po něm. Novorozence pak předávali adoptivním rodičům, které předtím vybrali.

Celý systém se udržel i po Frankově smrti v roce 1975. Skončil o dvanáct let později s novým adopčním zákonem.

Kolik "ukradených dětí" ve Španělsku žije, není jasné. Některé odhady mluví o 30 tisících, zatímco nevládní organizace až o 300 tisících.