Praha - Paranoidní stalinistický diktátor Enver Hodža v šedesátých letech Albánii zcela izoloval od Evropy, komunistický režim tam padl „se zpožděním" až na začátku roku 1991.
Dnes stojí balkánská země, kdysi symbol chudoby a zaostalosti - na začátku přístupových jednání s Evropskou unií.
Albánský premiér Sali Beriša dnes v Praze předal Mirkovi Topolánkovi coby zástupci předsedající země unie žádost o přidělení statusu kandidátské země. Ani ne měsíc poté, co byla Albánie na summitu NATO ve Štrasburku přijata za člena Severoatlantické aliance.
"Albánie má před sebou ještě dlouhou cestu a já doufám, že bude korunována úspěchem," prohlásil na tiskové konferenci český premiér, jehož citovala agentura Reuters. Topolánek uvedl, že "Česká republika bude stát Albánii v jejím úsilí po boku."
Evropská komise ve zprávě z loňského listopadu konstatuje, že Albánie musí zefektivnit státní správu a justici a zvýšit úsilí v boji s organizovaným zločinem a korupcí.
Když se země v roce 1991 po letech hermetické izolace otevřela světu, příchozí návštěvníky šokovala chudoba většiny lidí, viditelná jinak spíše v Africe než v Evropě.
Projíždět se v devadesátých letech Albánií působilo jako prohlídka muzea s expozicí života v letech padesátých. Ovšem s malým počtem lidí: Albánci tehdy prchali do celé Evropy za prací, hlavně do Itálie a Řecka.
Dnes je ale mnohé jinak. Země má za sebou dlouhodobý růst, v průměru o sedm procent ročně. Rostou platy i důchody, města se díky stavebnímu boomu změnila k nepoznání.
Podle Světové banky žila ještě před několika lety pod oficiální hranicí chudoby, stanovenou OSN, čtvrtina Albánců. Dnes již jen o něco málo více než desetina.
Podle analýz je naopak slabou stránkou Albánie korupce a silný organizovaný zločin.
Albánie je po Turecku druhou převážně muslimskou zemí, která by se ráda dostala do EU. Islám vyznávají zhruba dvě třetiny obyvatel Albánie, i když velká část z nich je ve víře velmi vlažná.
Politické scéně dominují dvě strany. Jednu tvoří nyní opoziční socialisté alias reformní komunisté. Jejich soupeřem je Demokratická strana, která vznikla na konci roku 1990 při demonstracích proti režimu. Obě jsou pro vstup do unie.
Zastánce zřejmě Albánci budou mít v Paříži. Podporu jejich členství v unii už jasně deklaroval francouzský prezident Nicolas Sarkozy.
