Známý ekonom James Wolfensohn uvedl na přednášce v Austrálii, že takzvaný velký třesk - tedy přesun značné části vlivu na světovou ekonomiku z USA a Evropy do Číny a Indie - nastane dříve, než si mnozí lidé na Západě myslí.
V asijských rukou
"Tyto dvě země ještě stále nazýváme rozvojovými, ale brzy bude svět v jejich rukou. Lidé v bohatých zemích si plně neuvědomují, k jakým změnám dochází. Nejsou triviální. Jsou monumentální a svět bude brzy vypadat jinak," řekl třiasedmdesátiletý Wolfensohn, který z čela Světové banky odešel loni po deseti letech.
Wolfensohn podpořil svá tvrzení čísly, zveřejněnými investiční bankou Goldman Sachs. Podle nich bude za pětadvacet let HDP Číny a Indie vyšší než společné HDP zemí sdružených ve skupině průmyslově nejvyspělejších států světa G7 (USA, Kanada, Británie, Francie, Itálie, Německo, Japonsko).
V roce 2050 má vzrůst roční HDP Číny na více než osmačtyřicet bilionů dolarů, HDP Indie na sedmadvacet bilionů.
Za tři desetiletí "to" přijde
Oproti tomu HDP Spojených států dosáhne jen sedmatřiceti bilionů.
"Odhaduji, že Čína se stane největší ekonomikou světa někdy mezi lety 2030 a 2040," odhadl Wolfensohn.
Oba asijské giganty však provázejí na cestě na trůn nemalé komplikace. V Indii velká část populace zůstává drasticky chudá, zejména na venkově a ve slamech na předměstí velkých měst.
V menší míře má stejný problém i Čína. Přibližně 130 milionů Číňanů (tedy zhruba každý desátý obyvatel země) přežívá podle Světové banky za méně než jeden dolar na den. Mají například problém se zdravotní péčí, protože mnoho čínských nemocnic už dnes odmítá každého, kdo není schopen okamžitě platit "na dřevo".
Od roku 1978, kdy se reformátor Teng Siao-pching rozhodl zavrhnout maoismus i rovnostářství a začal budovat v Číně tržní hospodářství, roste čínská ekonomika v průměru o devět procent ročně.
Existence velmi bohatých a na druhé straně velmi chudých lidí je ale něco, na co země v minulosti nebyla zvyklá.
Západ nestačí východu
"Vláda nemá moc mechanismů na to, aby zvětšujícím se rozdílům mezi skupinami obyvatelstva bránila. V krátké době to není řešitelné," řekl listu Wall Street Journal Asia čínský ekonom Li Č-ning.
Co však trápí čínské vůdce patrně ještě více, je přetrvávající a dokonce nadále se zvyšující rozdíl mezi hospodářskou výkonností východní a západní části země.
Ekonomický růst táhne průmyslový východ a jihovýchod, zatímco centrální a západní části země výrazně zaostávají. Přestože sem stát přesouvá obrovské částky z vybraných daní.
Zahraniční firmy sem na rozdíl od východu příliš neinvestují. Výjimkami jsou Microsoft, Motorola, Ford Motor nebo IKEA, které založily továrny a výzkumná centra v Čcheng-tu a v Čchung-čchingu.
Je to ale málo. V letech 2000 až 2005 šly ročně do této oblasti investice, jejichž výše nedosahuje ani poloviny ve srovnání se samotnou Šanghají.
Go West nefunguje
Režim před šesti lety vyhlásil kampaň Go West s cílem vytáhnout 12 nejzaostalejších provincií, v nichž žije čtvrtina všech obyvatel země, na úroveň těch vyspělejších. Ale výsledky se zatím nedostavily.
Naopak. Stále více Číňanů z této oblastí míří za vidinou lepšího živobytí do velkých měst na východě.
"Problémem západní Číny je nedostatek infrastuktury a komunikací. Tamní provincie jsou hornaté, těžko přístupné, příliš vzdálené pro příliv zboží a materiálů," řekl agentuře Reuters Cyrille Ragoucy, šéf společného francouzsko-čínského podniku na výrobu cementu Lafarge Shui On.
V některých regionech se přidávají i politické problémy.
Provincie Sin-ťiang na západních hranicích Číny je převážně muslimská. Velká část místního obyvatelstva by se nejraději s Pekingem rozešla a orientovala se na muslimské sousedy směrem na západ, vláda separatismus i islamismus tvrdě potlačuje .
Neklidný zůstává i Tibet, kde ani několik desetiletí okupace a počínštění zcela neutišilo hlasy volající po nezávislosti nebo alespoň rozsáhlé autonomii.
Ostrov uprostřed ničeho
"Západní Čína je jakýmsi ostrovem uprostřed ničeho. Se zbytkem země je stále velmi málo integrovaná," tvrdí William Kusters z čínské sekce Rady pro asijský rozvoj.
I v nejbližších letech tak zůstane čínský posun vpřed na bedrech jihu a jihovýchodu. Tyto oblasti jsou obrovskou dílnou a továrnou "říše středu."
"V Číně se dnes produkuje dvanáctina z toho, co je na vyrobeno na celé planetě," píše ve své úspěšné knize China Inc. americký obchodník a znalec Číny Ted Fishman.
Čínský vysavač
Ruku v ruce s výrobou jde samozřejmě i spotřeba a nákup, takže Čína "vysává" ze světa ve velkém řadu komodit.
Spotřebovává sama více než 7 %celosvětově vytěžených zásob ropy, čtvrtinu hliníku a ocele, téměř třetinu železné rudy a uhlí (díky čínské poptávce výrazně oživla například těžba uhlí v Polsku) a čtyřicet procent celosvětově vyprodukovaného cementu.
Číňané také zkonzumují zhruba polovinu vepřového masa, snědeného na planetě.
