Praha - V Česku vzniká za velké pozornosti médií nová pravicová strana. Její zrod soby Strany svobodných občanů dnes oficiálně oznámil Petr Mach, ekonom blízký prezidentovi Václavu Klausovi. A profiluje se hlavně odporem k Evropské unii.
Splňuje tak hlavní tři atributy potřebné pro úspěch. Zájem novinářů a s tím spojená popularizace partaje v médiích. Přítomnost známých osobností, které dokážou přitáhnout voliče; kromě Klause zřejmě bude spojována i dalšími politiky a možná nejen politiky.
A konečně existenci alespoň jednoho "silného" problému, kvůli kterému jsou lidé ochotni novou stranu volit. Příklady z Evropy totiž ukazují, že nové pravicové strany mohou uspět, ale pouze tehdy, vymezí-li jasně konkrétní věc, za kterou nebo proti které chtějí bojovat.
Vzhledem k Machovu vypjatému euroskepticismu se v Evropě nabízí srovnání se Stranou nezávislosti Spojeného království, známou spíše pod zkratkou UKIP (United Kingdom Independence Party).
Ta se zrodila v roce 2001 a měla v hlavním programovém cíli jasno: Vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Tvořili ji hlavně lidé, kterým se zdálo, že Konzervativní strana začíná být příliš proevropská a už se obrazně řečeno tolik nesnaží držet Brusel dál od britských břehů.
V tomto ohledu tedy situace na české pravici připomíná tu britskou. UKIP v prvních volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 oslovila přes 16 procent voličů a získala devět mandátů. O rok později v parlamentních volbách to bylo podstatně slabší, neboť ji volilo jen 2,3 procenta Britů.
Podle politologa Ladislava Cabady se Západočeské univerzity v Plzni to může s novou Stranou svobodných občanů být podobné.
"Ve volbách do Evropského parlamentu mohou zaujmout lidi, kteří by jinak volit nešli. Takže ten krátkodobý cíl uspět v eurovolbách se jim reálně může podařit. Řekl bych, že jednoho až dva evropské poslance mohou mít," uvedl Cabada pro Aktuálně.cz.
V Řecku se etabloval euroskeptický pravicový Lidový pravoslavný poplach, který se odštěpil do hlavní konzervativní strany Nová demokracie.
Profiloval se na jednom hlavním programovém bodu, na který část veřejnosti v zemi slyší: na zásadním odporu ke vstupu Turecka - letitého řeckého rivala - do Evropské unie. V parlamentních volbách roku 2007 získal Poplach deset křesel.
Nizozemská pravicová scéna se také štěpila. Vlastní stranu si založil poslanec Geert Wilders, jehož partaj je založená na snaze bránit muslimské imigraci do Nizozemska a šíření islámu v zemi.
Jeho Strana svobody, vyznačující se rovněž odporem k Lisabonské smlouvě, je dnes pátou nejsilnější v nizozemském parlamentu.
Obvykle však nové odštěpenecké strany "nepřeválcují" ty, z nichž se oddělily. Ukázalo to i rozdělení krajní pravice v Rakousku.
Dlouholetý šéf Svobodných Jörg Haider se kvůli neshodám ve straně rozhodl odejít a založil si vlastní formaci. Svaz pro nezávislost Rakouska.
A přestože byl tak známou tváří, ve volbách v letech 2004 i 2008 dostala jeho nová strana vždy méně hlasů než původní Svobodní.
V České republice vytváření nových pravicových stran konzervativního typu dosud nikdy nevedlo k průlomu, postavení ODS je v této části politického spektra od roku 1991 neotřesitelné.
Občanská demokratická aliance se ještě v době Československa dostala těsně nad pětiprocentní hranici alespoň do České národní rady v posledních federálních volbách roku 1992.
Další subjekty živoří na okraji dění a zájmu, ať to byly či jsou Strana konzervativní smlouvy, Konzervativní strana, Česká pravice a některé další.
Samotná Machova strana může nakonec doplatit na další tříštění, které může následovat po jejím vzniku. I v Česku možná začne působit hnutí Libertas, inspirované irským odpůrcem Lisabonské smlouvy a úspěšným lobbyistou Declanem Ganleyem.
Jeho kampaň loni rozhodla o porážce smlouvy v irském referendu a své klony chce nyní Libertas zřídit i v dalších zemích EU.
Mach minulý měsíc v rozhovoru pro Euro.cz uvedl, že by dal přednost společné kandidatuře s Libertasem, ale vše záleží na Irově rozhodnutí.
