Bělehrad - Srbský parlament schválil po půlnoci těsnou většinou rezoluci, v níž odsoudil masakr 8000 Bosňanů, povražděných ve Srebrenici v červenci 1995.
Deklaraci prosazovala prozápadní vládní koalice. Podle ní podobný projev lítosti přispěje k usmíření v zemích bývalé Jugoslávie a pomůže Srbsku v jeho úsilí o vstup do Evropské unie.
O deklaraci jednali srbští poslanci v rámci bouřlivé diskuse celkem třináct hodin a nakonec pro ni hlasovalo 127 z 250 členů parlamentu.
Opozice byla proti
Dokument sice neoznačuje masakr Bosňanů za genocidu, jak je to běžné v západní Evropě a USA, přesto ale podle agentury AP znamená výrazný posun Bělehradu od pozic, které zastával bývalý prezident a srbský nacionalista Slobodan Milošević.
"Touto deklarací očistíme tvář národa," řekla během celodenní debaty v parlamentu poslankyně vládní koalice Jelena Trivianová.
Opozice naopak v debatě opakovaně označovala deklaraci za ostudnou a nespravedlivou. "Proč chcete poznamenat budoucí generace něčím, co nikdy nebudou moci smýt?" ptal se opoziční poslanec Velimir Ilić.
Řada Srbů masakr ve Srebrenici totiž zpochybňuje nebo jej označuje za "spravedlivou odvetu" za předchozí zločiny údajně spáchané Bosňany.
Útoky proti srbským vesnicím
Srbští nacionalisté poukazují na skutečnost, že muslimské jednotky podnikaly z obležené Srebrenice výpady proti okolním vesnicím, při nichž samy pozabíjely "tisíce civilistů".
Vyšetřování OSN prokázalo ale pouze několik případů útoků proti obcím, z nichž bylo předtím Srby vypuzeno muslimské obyvatelstvo. Výpady byly vedeny s cílem opatřit pro strádající populaci Srebrenice potraviny.
Při jednom z nich bylo ve vesnici Kravica zabito 49 Srbů, z toho 35 příslušníků bosenskosrbských jednotek a domobrany.
Během války v Bosně a Hercegovině zahynulo asi 110 tisíc osob, dvě třetiny obětí ale pochází z řad bosenských muslimů.
Holanďané pouze přihlíželi
Do východobosenské Srebrenice, kterou OSN během bosenské války označila za "chráněnou zónu", se v průběhu let 1993-95 postupně uchýlily tisíce Bosňanů.
Nizozemské jednotky, které měly z pověření OSN Srebrenici na starost, toto původně lázeňské městečko nedokázaly v červenci 1995 ubránit před bosenskosrbskou armádou. Holanďané jen přihlíželi, jak Srbové Srebrenici obsazují, a pak bosenské muže, kteří v městečku zůstali, oddělují od žen a odvážejí je neznámo kam.
Ženy s dětmi byly naloženy do autobusů a převezeny na bosenskou stranu válečné linie.
Mužské obyvatelstvo enklávy zato uteklo do kopců obklopujících Srebrenici a následně se pokusilo přejít v dlouhé koloně přes srbské území na teritorium kontrolované vládou v Sarajevu. Během přibližně šedesát kilometrů dlouhé pouti ale většina Bosňáků padla do rukou Srbům a byla hromadně popravena.
Těla zabitých mužů a chlapců byla naházena do masových hrobů. Jejich ostatky mohly být identifikovány až po skončení války v bývalé Jugoslávii.
Naser Orič
Za hlavního iniciátora tohoto největšího válečného zločinu v Evropě od konce druhé světové války je považován bývalý vrchní velitel bosenskosrbské armády Ratko Mladić, který se zřejmě stále skrývá v Srbsku.
Jeho vydání před Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii je jednou z podmínek pro to, aby mohl Bělehrad uvažovat o vstupu do Evropské unie.
Před soudem v Haagu se v roce 2004 ocitl i někdejší velitel muslimských jednotek v Srebrenici Naser Orič. Ten byl nakonec v souvislosti s útoky proti srbským vesnicím v okolí Srebrenice odsouzen ke dvěma letům vězení. Jelikož si ale ve vazbě odseděl téměř tři roky, byl po vynesení rozsudku propuštěn na svobodu.
