Řím - Ztráta nám drahé osoby, je-li ještě navíc nečekaná, může skutečně zlomit naše srdce. A to doslova, protože v prvních 12 měsících po úmrtí se pravděpodobnost, že budeme trpět atriální fibrilací, nejběžnější poruchou srdečního rytmu, která ve 25 procentech případů vede k mozkové příhodě, zvyšuje až o 41 procent.
Největší riziko hrozí mezi osmým a čtrnáctým dnem následujícím po úmrtí blízké osoby, s postupem času pozvolna klesá.
Svědčí o tom dánská studie, kterou realizovali vědci z Aarhuské univerzity. Ti srovnávali klinický obraz 886 120 zdravých jedinců s klinickým obrazem 88 612 pacientů, u nichž byla v letech 1995 až 2014 diagnostikována atriální fibrilace. Ukázalo se, že ve sledovaném období 17 478 pacientů s touto chorobou ztratilo partnera.
"Úmrtí milované osoby je zdrojem velmi silného stresu, nezávisle na tom, jak postižený tomuto stresu čelí. V této obsáhlé studii byl stres ze ztráty blízké osoby provázen zvýšením rizika atriální fibrilace, které trvalo přibližně jeden rok," uvedli vědci. Studie také ukázala, že toto riziko je dvakrát vyšší u vdov starších 60 let a o 57 procent vyšší v případě, že úmrtí bylo nenadálé.
"Význam této studie, která je sice omezena jen na statistické údaje, tkví v tom, že díky procesu shromažďování údajů za delší období bylo možné určit s jistotou počet epizod atriální fibrilace u osob, které ztratily partnera, zatímco u jiných studií tato souvislost nevyplývá tak jasně," vysvětluje profesor Cesare Fiorentini z institutu Cardiologico Monzino v Miláně.
"Dánští kolegové ukázali, jak stres s výrazným psychickým dopadem, jako může být právě ztráta partnera, může vyvolat křehkost srdce, která se projeví atriální fibrilací. Její pravděpodobnost je vyšší v prvních 14 dnech, postupně klesá a po dvou letech je nulová. Studie také ukázala, že riziko je vyšší v případech, že šlo o náhlé úmrtí," dodává.
Na první pohled bychom mohli být v pokušení srovnávat atriální fibrilaci s kardiomyopatií tako-tsubo, jinak známou jako syndrom zlomeného srdce, která bývá zjišťována zvláště u žen v důsledku bolestné události nebo chronického stresu, ale také v důsledku nečekané radosti. Ta vyvolává deformaci levé srdeční komory s příznaky podobajícími se infarktu.
"Ve skutečnosti jsou mezi oběma chorobami hluboké rozdíly a ten nejvýznamnější je spojen s faktem, že - jak v případě dánské studie vidíme - není pohlaví u vzniku atriální fibrilace určující. Na rozdíl od kardiomyopatie tako-tsubo, která postihuje především ženy po menopauze, tu není rozdíl mezi ztrátou manžela či manželky, ale srdeční poruchu vyvolává právě sám smutek," uvádí profesor Fioerntini.
