Slobodan Miloševič byl posledním žijícím politikem, s nímž jsou spojena pro Balkán tragická devadesátá léta plná válek, etnických čistek, masakrů, bombardování a ekonomických blokád.
Chorvatský prezident Franjo Tudjman zemřel v roce 1999, bosenský předák Alija Izetbegovič čtyři roky poté. Letos podlehl rakovině Ibrahim Rugova, prezident kosovských Albánců.
Války v Chorvatsku, Bosně, Kosovu, Makedonii a bombardování Srbska a v roce 1991 i Slovinska si vyžádaly desítky tisíc mrtvých. Povraždění osmi tisíc bosenských muslimů ve Srebrenici v roce 1995 bylo nejhorším masakrem v Evropě od druhé světové války.
Odešly tyto hrůzy s Miloševičem definitivně do minulosti? Je dnešní Balkán hodně odlišný ve srovnání s devadesátými lety?
Pohled na současnost zemí, které tak bolestně vznikly z Titovy Jugoslávie, nabízí spíše kladnou odpověď. Všude vládnou modernější, reformní a méně nacionalističtí politici. Většina zemí se dívá na západ k branám Evropské unie a Severoatlantické aliance.
Noví vůdci většinou nejsou příliš zatíženi dědictvím komunismu a nikdo už nehovoří o Velkém Chorvatsku nebo Velkém Srbsku.
"Nevěřím tomu, že by se ještě vrátila válka mezi Srby a Chorvaty nebo krveprolévání v Bosně, to už je skutečně minulost. A jsem přesvědčen, že postupné začleňování balkánských zemí do Unie je nejlepším způsobem, jak problém bývalé Jugoslávie definitivně a jednou provždy vyřešit. Není možné, aby celá Evropa byla v Unii a uprostřed Balkánu zela černá díra," řekl deníku Aktuálně.cz bývalý šéf československé diplomacie a později zpravodaj OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii Jiří Dienstbier.
Všichni chtějí na Západ
Po Bulharsku a Rumunsku má šanci na rychlou integraci do euroatlantických struktur Chorvatsko. Loni padla základní překážka, když policie na Kanárských ostrovech zatkla hledaného chorvatského válečného zločince Ante Gotovinu.
Chorvatsko je spolu s Makedonií a Albánií součástí tzv. Jaderské charty, jejíž členové spolupracují s NATO a mají před sebou perspektivu členství.
Ministři zahraničí Evropské unie včera v Salcburku potvrdili slib, že Chorvatsko, Makedonie, Bosna, Srbsko, Černá Hora i Albánie mají právo vstoupit do EU, až budou připraveny. Nikdo z nich není dopředu vyloučen.
"Jasně chceme těmto zemím dát perspektivu členství v EU. To je cíl, kterého se má dosáhnout. Ať to bude zítra, za pět let nebo za patnáct let," řekl ČTK český ministr zahraničí Cyril Svoboda.
Změnu na Balkáně ukazují i kontakty mezi bývalými znepřátelenými zeměmi. Současní politici Chorvatska, Bosny či Srbska se navzájem běžně navštěvují, což bylo ještě před několika lety nemyslitelné.
Kosovská výjimka
Jedna výjimka existuje. Kosovo. Tam jsou stíny devadesátých let stále přítomné, a mohou-li někde na Balkáně znovu vzplát vášně, pak právě tady.
Ukázal to i salcburský summit. Zatímco politici Evropské unie naznačili, že nezávislost Kosova je téměř hotovou věcí, srbský prezident Boris Tadič ji označil za nepřijatelnou.
Na propast rozdělující Albánce a Srby v Kosovu ukazují i reakce na Miloševičovu smrt. Podle Albánců byl zločinec, který je nenáviděl a ničil jejich životy. Naopak Marko Popovič ze srbské strany města Mitrovica řekl zpravodajům agentury Reuters: "Opustil nás otec našeho národa. Nemohli ho odsoudit, tak ho zavraždili."
"Kosovo bohužel nepůjde vyřešit tak jednoduše. Neexistuje zde řešení, které by garantovalo bezpečí a stabilitu. A albánští představitelé - i ti umírnění - stále sní o spojení Albánců v jednom velkém státě," řekl deníku Aktuálně.cz Jiří Dientsbier.
Otázkou je, jak na Miloševičovu smrt zaraeguje samotné Srbsko. I ti, kteří neměli Miloševiče rádi, vinili haagský tribunál ze zaujatosti vůči Srbům. A pro srbské nacionalisty se nyní stane mučedníkem, který padl při obraně Srbů.
