Praha - Benedikt XVI. přijede už zítra do Prahy jako druhý papež v historii. Ovšem hlava římskokatolické církve tady bude už počtvrté: Jan Pavel II. byl v Čechách či na Moravě celkem třikrát.
Návštěva to bude oproti té poslední před deseti lety odlišná už proto, že oba muži jsou dost odlišní.
Jan Pavel II. byl papežem dlouhých cest, masových shromáždění, charismatických projevů a velkých gest. Typickým příkladem byla jeho setkání s mládeží, kde nechyběly ani tance a zpěv.
Benedikt XVI. je spíše uzavřeným, neemotivním, střízlivě se vyjadřujícím teologem-intelektuálem.
"Benedikt XVI. není muž médií. Jeho slov není tolik, ale jsou velmi silná," řekl novinářům před návštěvou biskup Václav Malý, který je jedním z hlavních organizátorů nadcházející třídenní návštěvy Benedikta XVI.
Na první návštěvu papeže musely naše země čekat až do roku 1990. Za první republiky ve dvacátých a třicátých letech byly vztahy mezi Československem a Vatikánem napjaté, církev byla dlouho spjata s Rakousko-uherskou monarchií a její rozpad příliš nevítala.
Navíc cesty papežů do zahraničí v té době byly řídké.
Za komunismu byla návštěva papeže v zemích východního bloku dlouho nemyslitelná. Tabu padlo až s volbou Poláka Karola Wojtyly za papeže Jana Pavla II. Pro komunistickou vládu ve Varšavě bylo nemyslitelné, aby mu nepovolila návštěvu rodného Polska.
O tom, že by do roku 1989 hlava římskokatolické církve navštívila Československo, však nemohlo být ani řeči. Propaganda líčila do poslední chvíle Vatikán jako sídlo nepřátelských štváčů.
O to větší nadšení pak panovalo z cesty Jana Pavla v dubnu 1990. Byl to první rok svobody, kdy příjezd každé jen trochu známější osobnosti z částÍ světa dříve zapovězených nebo očerňovaných byl velkou událostí. Kdy mnohé věci - dnes naprosto samozřejmé - vypadaly jako neuvěřitelné a přelomové.
Do této atmosféry očekávaní, optimismu a nadějí přišla na jaře zpráva, že Jan Pavel II. přijal pozvání prezidenta Václava Havla. Bylo to značně nestandardní: návštěvy Svatého otce se obvykle sjednávají mnoho měsíců až let dopředu, tentokrát ale Vatikán celý proces výrazně zkrátil.
Tak moc prý chtěl Jan Pavel.II osobně po pádu komunismu co nejdříve pozdravit Čechy a Slováky.
Výjimečnost tehdejší návštěvy Prahy, Velehradu a Bratislavy 21. a 22.dubna 1990 spočívala v tom, že zajímala i široký okruh lidí z řad nevěřících, případně nekatolíků. Právě proto, že byla spojená s politickou přeměnou a novými poměry v Československu.
Měl to být - a byl - další krok k rozchodu s totalitní minulostí.
Na Velehrad cestovalo mnoho lidí právě z tohoto důvodu. Hlavně za nezapomenutelným zážitkem a z obdivu k papežovi jako muži, který přispěl k pádu komunismu.
Jestliže si však římskokatolická církev u nás tehdy slibovala nárůst věřících, plné kostely a růst svého vlivu, pak následující roky přinesly zklamání. Ostatně sám to nedávno řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz kardinál Miroslav Vlk.
"Byli jsme naivní. Sebe z toho nevyjímám(…) My jsme si skutečně mysleli, že teď se otevře svoboda, teď přijdou lidé a budeme spolupracovat, budou chodit do kostela. Velmi jsme se zmýlili," uvedl kardinál.
Další dvě návštěvy Jana Pavla II. už takovou pozornost mimo okruh aktivních věřících nepoutaly.
V květnu 1995 kanonizoval dva nové světce. Jana Sarkandra a Zdislavu z Lemberka. Významnou však byla jeho prosba k odpuštění hříchů, kterých se v české historii dopustila církev na nekatolících.
Za další dva roky přijel u příležitosti tisícího výročí smrti pražského biskupa Vojtěcha.
Biskup Václav Malý hodnotí ze svého pohledu duchovního rozdíly mezi cestami Jana Pavla II. a Benedikta XVI.
"Jan Pavel II. výrazně ovlivnil dějiny i naší země tím, jak přispěl k pádu železné opony. Říká se, že s Janem Pavlem jsme zakoušeli, s Benediktem přemýšlíme," říká Malý.
