Peklo jako z Danta
Ilde, středoškolská učitelka z Říma, jezdí do Amatrice na prázdniny už mnoho let. Jako vždy, i letos bydlela v domě na hlavní třídě, ulici Corso Umberto. "Můj dům stojí, ale okolo něj je všechno srovnané se zemí. Je to apokalypsa jako z Dantova Pekla," uvedla. "Když pro mě přišli hasiči, museli jsme přelézt přes hromady sutin, vysoké asi čtyři metry," popsala pro list New York Times.
Nemůžu pořád uvěřit
"Včera jsem slavila narozeniny s přáteli. Dnes je dvacet z nich mrtvých," říká 69letá Luisella Crucianiová. Stále nemůže uvěřit tomu, co se stalo. Zachránila se tak, že sešplhala z okna svého domu, ze kterého nyní zbyla jen hromada trosek. "Já i můj muž jsme v pořádku, ale tolik lidí nepřežilo."
Duchapřítomná babička
Několik mrtvých zůstalo po zemětřesení také v historické vesničce Pescara del Tronto. Dva chlapce ve věku čtyři a sedm let zachránila svou duchapřítomností jejich babička. S prvními otřesy je schovala pod postel. Obě děti jsou v pořádku, přežila také ona. Její manžel zemřel. Obec Pescara del Tronto byla skoro kompletně zničena. Jeden ze záchranářů řekl italské agentuře ANSA: "Nikdy v životě jsem neviděl takovou zkázu."
Hledání drobných mě zachránilo
"Měl jsem neuvěřitelné štěstí," vypráví pro server franceinfo Alberto, který projížděl ve středu nad ránem městem Amatrice s kamarádem. "Zastavili jsme a já vystoupil z auta, abych si koupil v automatu láhev vody. Trvalo mi to, hledal jsem drobné. A pak jsem viděl, jak se řítí k zemi kostel svatého Augusta kousek od auta," vzpomíná mladík, který od té doby bloumá v hrůze ulicemi města. "Spousta mých kamarádů je mrtvých. Slyšíte to ticho?"
Slyšeli jsme kočky, sestru a jejího muže ale ne
Se ztrátou blízkých se snaží vyrovnat také skoro sedmdesátiletý Guido Bordo, který při zemětřesení přišel o sestru. Ta byla spolu se svým manželem a dvěma dětmi na prázdninách v malé vesničce Illica poblíž Accumoli. "Slyšeli jsme mňoukat jejich kočky, ale mou sestru a jejího muže slyšet není," řekl Bordo agentuře AFP ještě předtím, než záchranáři našli těla jejich příbuzných. "Zachránily se ale děti mojí sestry, jsou v nemocnici," dodal zoufalý muž, který se na místo vydal hned brzy ráno, krátce po nejhorších otřesech.
Vzpomínka na útěk z L’Aquily
Martina Turcová už v životě jedno zemětřesení zažila. Před sedmi lety se odstěhovala z rodného města L’Aquila, kde při otřesech o stejné síle, jakou měly ty, které ve středu zničily Amatrice a okolí, zemřely více než tři stovky lidí. Do prázdninového letoviska Arquata del Tronto přijela se svým přítelem Massimilianem a jejich osmnáctiměsíční dcerou. Oba rodiče utrpěli četná zranění a byli hospitalizováni, jejich dcera ale nepřežila. Na místě neštěstí byl mezi prvními otec Martiny, Massimo Piermarini. "Nechtěli mě do toho domu pustit, že je to prý nebezpečné, ale mně to bylo jedno. Mou vnučku už jsme ale zachránit nedokázali," zoufá si Piermarini.
Konec jedné éry
"Byla jsem v Římě, když manžel volal a řekl mi, co se stalo," vzpomíná Maria Perilliová z Amatrice. "Od té doby je to jako zlý sen, pořád doufám, že se z něj probudím. Už to déle nevydržím, pořád jen nové zprávy o tom, kdo zemřel a kdo se pohřešuje," říká žena se slzami v očích. Ve městě zemřely její sestry a neteř, jejichž dům se zcela zbortil, podobně jako mnoho dalších. "Copak je možné tohle všechno někdy postavit znovu?" ptá se rezignovaně. "Tohle je konec jedné éry pro celou oblast," dodává.
Dlouhé čekání na jakoukoliv zprávu
Na informace od záchranářů čeká už hodiny Pina Agostiniová před zničenou budovou kláštera v Amatrice. "Moje maminka pochází odsud, žije už ale mnoho let v Římě. Vždycky se sem vrací na léto. Po tomhle víkendu se měla vracet domů. Nevím, co se jí stalo," vysvětlila. Čtyři starší ženy, které v klášteře trávily léto, a tři jeptišky jsou stále nezvěstné.
