Pro obyvatele Hasankeyfu je jejich město historickým pokladem; pro ty, kdo zde chtějí postavit druhou nějvětší přehradu v Turecku, je jen něčím, co brání rozvoji.
"Musíme tu přehradu zastavit, naše město má být zničeno," říká starosta Hasankeyfu Abdulvahap Kusen, zatvrzelý odpůrce plánované přehrady Ilısu, která má do osmi let zatopit více než 80 vesnic a vesniček.
"Naše údolí je součástí starověké Mezopotámie, kde začala historie lidstva. Každý, kdo se přijde podívat do našich jeskyní, pochopí, jak lidé žili tisíce let zpátky," vykládá starosta Kusen.
Voda až po vršek minaretu
Minaret u mešity ze 14. století se tyčí nad příbytky a náhrobky, které za staletí vyrostly ve zdejším sluncem zalitém údolí. Mezi místními se povídá, že pokud se přehrada postaví, její vody budou sahat až po tlampače na minaretu, pravidelně svolávající muslimy k modlitbám.
Polední siestu neruší nic kromě koz mečících z vysokých strání a muezzinova zpěvu, ozývajícího se z mešity. Po azurovém nebi líně mává křídly čáp a sokol vyhlíží svou kořist.
Hasankeyf ale nebylo vždy tak klidné město. Na pomezí mezi dvěma soupeřícími říšemi prožilo dlouhou a neklidnou historii a dnes leží mezi dvěma podobně protichůdnými názory. Stavět, nebo nestavět přehradu?
Odpůrci projektu poukazují na unikátní archeologické dědictví - sumerské, římské i otomanské památky - a obyčejní lidé zkrátka chtějí zachovat svůj poklidný způsob života.
Spoléhají na štrasburský soud
Poslední nadějí, jak zastavit stavbu přehrady, která má začít už v květnu, je Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, k němuž poslali místní žádost o zachování svých bydlišť a celého místa. Mimo to se ještě snaží přesvědčit zahraniční věřitele, kteří stavbu financují, aby svůj kapitál do projektu nedávali.
Zastánci přehrady naopak zdůrazňují, že bez ní se nepodaří pozvednout chudý jihovýchodní region Turecka a že přehrada přinese lidem práci, dá jim moderní infrastrukturu a kromě toho pomůže zásobit elektřinou tureckou ekonomiku.
Poprvé se začalo o přehradě na tomto místě mluvit v roce 1980, a kdyby jej někdo nevytáhnul, tak by se na celý projekt možná zapomnělo. Podle starosty se v Hasankeyfu kvůli nejistotě celé čtvrtstoletí odkládaly potřebné investice, a město se tak nemohlo rozvíjet.
"Máme tu přirozené muzeum pod širým nebem. Byli bychom mohli vydělávat spousty peněz, ale nikdo nám tu nepostaví hotel nebo restauraci, když ví, co se tu má možná někdy stát," stěžuje si Kusen.
Stavitelé projekt vychvalují
Tisíc kilometrů odtud, v tureckém hlavním městě Ankaře, mají ale na věc jiný pohled. "Projekt je pro Hasankayef záchranou, a ne zkázou," tvrdí koordinátor projektu přehrady s vodní elektrárnou Yunus Bayraktar. Vodní dílo Ilısu by mělo stavět konsorcium firem vedené Bayraktarovou společností Nurol, jednou z největších stavebních firem v zemi.
Bayraktar předpovídá, že projekt za 1,2 miliardy eur vytvoří 80 tisíc pracovních míst a přitáhne do nestabilního regionu zasaženého kurdsko-tureckým konfliktem tisíce turistů.
Projekt přehrady je navíc jen jednou částí záměru spoutat toky Eufratu a Tigridu, několik desetiletí starého Jihovýchodního anatolského projektu, který předpokládá stavbu dvaadvaceti přehrad a devatenácti vodních elektráren.
Bayraktar navíc tvrdí, že nad hladinou 64 metrů hluboké nádrže by zůstalo 80 procent všech historických památek Hasankeyfu, včetně 4200 jeskyní.
Památky přemístit, postavit nové město
Památky, které by byly zatopeny - včetně mešit a pozůstatku starověkého mostu přes Tigris - se prý podle projektu přenesou do nově zřízeného historického parku.
Přehradní nádrž, která zde vznikne, má být rájem pro vodní sporty. Projekt také prý počítá s 25 miliony eur, které mají pomoci uchránit historické dědictví Hasankeyfu, což je současně podmínka turecké vlády.
Firma prý lidem postaví nové město, a lidé, kteří se budou chtít odstěhovat jinam, dostanou náhradu. "Asi 90 procent lidí v Hasankayefu je v současnosti nezaměstnaných," tvrdí Bayraktar a slibuje jim pracovní místa na stavbě a později v cestovním ruchu.
Odpůrci: místní, architekti i ochránci přírody
Odpůrci přehrady však na jeho argumenty neslyší. "I když se jim podaří přesunout historické památky, i potom zničí jejich původní místo a zvláštní vztah ke zdejší krajině," říká istanbulský architekt Zeynep Ahunbay, který už léta bojuje proti přehradě.
"Hasankeyf je velkolepý kus země. Doposud se nepodařilo jej zcela pochopit ani odkrýt všechny jeho součásti. Přehrada by znamenala velkou ztrátu," tvrdí.
K odpůrcům patří také ochránci životního prostředí, kteří se obávají ztráty zdejší rozmanité přírody, jež je útočištěm řady ptačích druhů.
"Je to jeden z nejlépe uchovaných příkladů říčních ekosystémů v Turecku," říká José Pedro Tavares, zástupce pro Turecko při Britské královské společnosti na ochranu ptáků. "Studie o dopadu na životní prostředí, kterou vypracovali zastánci přehrady, neodpovídá mezinárodním standardům a chybí v ní základní informace," říká.
Někteří lidé z převážně kurdského a arabského Hasankeyfu dokonce mluví o temném politickém spiknutí.
"Stát chce dostat Kurdy pryč z této oblasti. Nemají rádi Kurdy," myslí si Ahmet, který ve městě prodává šperky a koberce. "Kdyby byl Hasankeyf v západním Turecku, nikdy by se podobný projekt nemohl uskutečnit," tvrdí Ahmet.
