Když v únoru 1956 odsoudil Nikita Chruščov na 20. sjezdu KSSS zneužívání moci a popravování nevinných lidí během vlády jeho předchůdce Josifa Stalina, zahájil "dobu tání" a některých pozitivních reforem.
První tajemník ústředního výboru KSSS Chruščov ale v projevu v poslední den sjezdu, jenž začal 14. února, volal také po návratu k "posvátným leninským zásadám". Naděje na konec totality se tak brzy rozplynuly.
Tání však nebylo tak horké
Již týž rok na podzim ukázal Chruščov světu, že s oteplováním to nebude tak horké. Do rozbouřeného Maďarska, kde byla vytvořena pluralitní vláda, která vyhlásila i vystoupení z Varšavské smlouvy, poslal tanky.
Krvavé boje si tehdy vyžádaly na 4000 životů. Se Západem sice kontroverzní Chruščov prosazoval "mírové soužití" (například v září 1959 jako první nejvyšší představitel SSSR navštívil USA), ale v roce 1962 pokusem instalovat na Kubě rakety málem proměnil studenou válku v horkou.
Největším přínosem Chruščovových reforem bylo bezpochyby propuštění statisíců politických vězňů, také se mírně zlepšila bytová situace v zemi a zvýšila se životní úroveň zemědělců.
V totalitním způsobu vlády se však Chruščov od Stalina příliš nelišil. Zavedl například trest smrti za "hospodářské zločiny", obnovil proticírkevní kampaň a prosazoval přísný dohled státu i nad kulturou a uměním.
Infobox
PŘEČTĚTE SI:
Unikátní a dosud nevystavované předměty a dokumenty z doby studené války ukazuje výstava Tání v moskevském Historickém muzeu.
Několikahodinový historický referát
V únorovém několikahodinovém historickém referátu, jehož plné znění bylo zveřejněno až v roce 1990, vylíčil Chruščov obludnou řadu represí a čistek, zejména mezi komunisty.
"Stalinova samovláda vedla ke zvlášť těžkým důsledkům v průběhu Velké vlastenecké války," vyčetl Chruščov Stalinovi i údajně chybné kroky v zahraniční politice.
Hovořil také o vysídlení Čečenců, Ingušů či Balkarů. "Ukrajinci se tomuto osudu vyhnuli, protože jich je příliš mnoho," dedukoval Chruščov.
V projevu, který zakončil slovy "Ať žije leninismus, vítězný prapor naší strany!", Chruščov také připomněl, že už Vladimír Iljič Lenin se Stalina v úřadu generálního tajemníka strany obával.
"Soudruhům navrhuji, aby uvážili, jak Stalina z této funkce přemístit, a jmenovali na ni jiného člověka, který by...byl snášenlivější, loajálnější, zdvořilejší a pozornější k soudruhům, méně náladový."
Ze 139 věrných 98 zastřeleno
Ač sehrál v odhalení Stalinových zločinů Chruščov rozhodující roli, nebyla to jeho iniciativa, nýbrž údajně člena politbyra Anastase Mikojana.
Ten varoval, že nebude-li pravda zveřejněna na prvním sjezdu KSSS po Stalinově smrti (zemřel v březnu 1953), přijde s odhalením někdo jiný. Koncem roku 1955 tedy Chruščov navrhl ustavit zvláštní komisi k prošetření represí proti členům ÚV, kteří byli zvoleni v roce 1934.
Ze zprávy komise, kterou Chruščov použil jako základ ke svému projevu, vyplynulo, že ze 139 starých, věrných komunistů jich bylo 98 zastřeleno.
Za Stalina zemřelo 20 milionů lidí
Za 25 let vlády despoty Stalina, který se moci chopil po Leninově smrti v roce 1924, přišlo v SSSR o život přes 20 milionů lidí. Někteří byli zastřeleni, jiní zemřeli při hladomorech a další se nevrátili z obrovské sítě vězeňských táborů.
Kromě toho byly miliony lidí (mimo jiné pro jejich víru či národnost) deportovány na Sibiř nebo do jiných končin Sovětského svazu.
Dvacátý sjezd KSSS ovlivnil také vývoj v sovětských satelitech - někde bezprostředně (kromě Maďarska též v Polsku přerostla v červnu 1956 stávka dělníků v Poznani v povstání proti režimu, jež bylo ale za cenu šesti desítek obětí potlačeno), jinde pozvolna (například v Československu).
Částečná obleva, která v Sovětském svazu umožnila i vydání dříve nevydatelných knih (například Solženicyna), skončila na podzim 1964, kdy byl Chruščov zbaven vedení ve straně i státu a začala tvrdá vláda Leonida Brežněva.
